ježíšek nebo mikuláš

Ježíšek nebo Mikuláš aneb o tradicích

Blíží se Vánoce a tak samozřejmě na sociálních sítích zase spousty lidí sdílí věci typu „necpěte nám sem Santu, my máme Ježíška!“. Ale přemýšleli jste někdy nad tím, proč v Čechách jako jedné z mála zemí postavené na křesťanské tradici, nosí dárky právě Jezulátko a nikoli starý muž?

santa claus

Já nad tím koumala hodně a odpověď jsem nalezla v rozhovoru se známým českým historikem a spisovatelem Vlastimilem Vondruškou, celý je k poslechu na webu Českého rozhlasu.

Ten v rozhovoru mluví o výzkumné práci své ženy, která se zaměřuje zejména na lidovou slovesnost a na různé lidové svátky, které byly vždy úzce spjaty s náboženstvím. A ona ve své nové knize mimo jiné vysvětluje, proč u nás nosí dárky Ježíšek.

vánoce

Horká novinka jménem vánoční dárky

Tradice dávání dárků na Vánoce je poměrně novodobá. Dříve byly Vánoce mnohem víc náboženským svátkem, plným různých mší, bohoslužeb a podobných kratochvílí. Inu, jde o svátek Narození Páně, tedy uctění dne, kdy Ježíš Kristus přišel na svět, takže není divu.

Dávání dárků měl na starosti úplně jiný světec v úplně jiný den – i my ho dobře známe. Jde o svatého Mikuláše. Ten byl známý svou štědrostí a zbožností a jde o jednoho z nejuctívanějších svatých, mimo jiné je třeba patronem Ruska.

V předvečer jeho svátku, který je 6.prosince, se dodržovala a dodnes dodržuje tradice obdarovávání dětí. Více o něm se dočtete v mém článku Oblíbený a uctívaný (ne)svatý Mikuláš.

Katolický Mikuláš, protestantský Ježíšek

Přesuneme-li se do středověku, do doby husitské a ještě později reformační, zjistíme, že tento svátek byl mezi lidmi oblíbený a dávání dárků se jim líbilo. Jenomže s odklonem od katolicismu, u něhož je běžné uctívání svatých, a s příklonem k lutheránství a dalším tehdejším protestanským vírám, které svaté odmítají, nastal problém: musíme lidem sebrat oblíbený svátek! Jak to vyřešit, aby se nenaštvali?

A tak vznikla tradice Ježíška.

Protože protestantské směry odmítali uctívání jiných osob, než samotného Boha a Ježíše Krista, nepřáli si, aby lidé oslavovali svátek svatého Mikuláše, ani dalších svatých.

Takže přesunuli dávání dárků na den Narození Páně a nechali malého novorozeného Krista ať nahradí myrského biskupa.

ježíšek

Když o několik generací později přišla opětovná rekatolizace, už bylo pozdě to dávat zase nazpátek a lidé u této tradice zůstali. Proto v Německu, kde bylo lutheránství velmi silné, a taky v českých zemích, nosí dárky Ježíšek, německy Christkind.

V zemích, kde se proti víře ve svaté tak nebrojilo, zůstala tradice svatého Mikuláše v různých drobných obměnách zachována. Takže máme ruského dědu Mráze, anglického Father Christmas, Otce Vánoc, v některých částech Německa a Rakousku Weinachtsmanna, španělského Papa Noela či francouzského Pere Noëla. A pochopitelně i amerického Santu Clause, což je vlastně jen zkrácený saint Nicolaus, tedy svatý Mikuláš. Ten zůstal nezměněn asi jen v Polsku, kde dárky nosí na Vánoce pod svým původním jménem (zdroj).

vánoce

Dárečky a radost

Takže podtrženo sečteno, za Ježíška můžeme poděkovat reformátorům církve z 15. a 16. století, kteří se chtěli vrátit k původním základům křesťanství a odstříhat se od nebiblických tradic uctívání světců. Musíme si tedy přiznat, že tradice „vánočního dědy“ alias svatého Mikuláše je o pořádný kus starší a je tomu jen pár set let, co u nás nosil dárky taky.

Možná to tedy není třeba s těmi naštvanými ježíškofilními statusy tak přehánět. Místo toho si radši dejme tradiční voňavý punč. Ten mimochodem pochází z Indie a k nám do Evropy jej dovezli až britští námořníci někdy v 17.století. Jeho název vychází z na indického slova „pánč“, což znamená „pět“. A odkazuje na pět základních ingrediencí pro přípravu punče – vodu, čaj, citrón, cukr a alkohol. Badyán, skořici a hřebíček byste totiž v původních indických recepturách hledali marně :)

advent

Na tom je krásně vidět, že za každou „tradicí“ se skrývá spletitý příběh. Některé věci, které považujeme za dané a neměnné, se objevily v době poměrně nedávné. A některé věci, jež hrdě prohlašujeme za naše, jsme si vypůjčili jinde.

Ať u vás nosí dárky obézní důchodce či neviňátko v plenčičkách, důležité je, že se nějaké pod vánočním stromkem objeví. A ještě důležitější je, že pod ním budeme sedět se svými nejbližšími. O tom je přeci to pravé kouzlo Vánoc.

PS: V naší rodině nenosí dárky ani malý chlapeček, ani starý pán, ale indiánský náčelník Vinnetou. Ale o tom vám povím třeba někdy příště :)

Lúmenn

Jsem blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts

6 komentářů u „Ježíšek nebo Mikuláš aneb o tradicích

  1. U nás nosil dárky vždy Ježíšek. Věřit na něj jsem ale přestala brzy. Nelíbila se mi představa mimina rozdávajícího dárky. Nějak mi to nikdy nepřišlo jakkoli smysluplné. Líbila se mi představa jakéhosi ducha vánoc. Duch, který přináší tu magickou vánoční atmosféru, přiměje lidi chovat se k sobě mile a ohleduplně a přinese do celého dne nezaměnitelné kouzlo. Později jsem se začala dozvídat o zvycích a tradicích před příchodem křesťanství. A to se mi líbilo a líbí do dnes také :) Pohanské a keltské zvyky a tradice mi přijdou daleko sympatičtější. Člověk je v daleko těsnějším spojení s přírodou a jejími cykly. To je dnes důležitější, než kdy jindy.

  2. U nás to bol vždy dedo Mráz. Že je Ježíšek dieťa som si ani neuvedomil, ale to je neprípustné, detská práca!

  3. Manicheismus,nebo Manes; (asi 216–276 n. l.) v sásánovské říši. Manicheismus učil propracovanou dualistickou kosmologii popisující boj mezi dobrým, duchovním světem světla a zlým, hmotným světem temnoty. Prostřednictvím probíhajícího procesu, který se odehrává v lidské historii, je světlo postupně odstraňováno ze světa hmoty a navraceno do světa světla, odkud přišlo. Jeho víra byla založena na místních mezopotámských gnostických a náboženských hnutích.

    Manicheismus byl rychle úspěšný a rozšířil se daleko přes aramejsko-syrsky mluvící oblasti. Mezi třetím a sedmým stoletím vzkvétalo a v době největšího rozkvětu bylo jedním z nejrozšířenějších náboženství na světě. Manichejské církve a písma existovaly na východě až v Číně a na západě až v Římské říši. To bylo krátce hlavní rival křesťanství v soutěži nahradit klasické pohanství. Manicheismus přežíval déle na východě než na západě a zdá se, že po 14. století v jižní Číně[8] definitivně vymizel, současně s úpadkem Církve Východu v Číně během dynastie Ming. Zatímco většina původních spisů manicheismu byla ztracena, dochovaly se četné překlady a fragmentární texty.

  4. Vzdálenost mezi naší planetou a Sluncem se mění. Zatímco v létě je Země na oběžné dráze přes 152 milionů kilometrů od naší hvězdy, nyní je naopak Slunci nejblíže. V úterý 4. ledna se v 7:52 SEČ Země přiblížila ke Slunci na 147 105 052 kilometrů, což je nejmenší možná vzdálenost obou těles. zatímco u nás se rozvinula tradice slunovratu, na východě mnohem dříve uctívali slunce v podobě svátků, kdy je slunce zemi nejblíže. z toho je patrné, že již tehdy měli lidé hluboké astronomické znalosti…

Komentáře nejsou povoleny.