duchovní bloudění

Duchovní bloudění

Dneska mě na internetu opravdu pobavil následující obrázek. Nejsem sice buddhistickým mistrem, který by plísnil svého žáka, ale občas se setkávám s lidmi, kteří se až příliš ponořili do duchovní světa a pro stromy pak, jak se říká, nevidí les. A právě je mi tento obrázek připomněl.   V duchovnu až po uši V komentářích, v poradně, mezi svými známými i u sebe v obchůdku se občas setkávám s lidmi, pro něž se duchovní zážitky staly až posedlostí. Chodí od semináře k semináři, prožívají meditaci za meditací – a ve všem vidí poselství, znamení, čištění, zprávy od duchovních průvodců. Jenomže…Continue reading Duchovní bloudění

stigmatizace duševně nemocných

Diagnóza blázen aneb stigmatizace duševně nemocných II.

Psychické onemocnění není něco, za co by se lidé měli stydět a co by měli skrývat. Stejně jako se nestydíme za chřipku nebo zlomenou ruku. Přesto ve společnosti koluje celá řada mýtů, díky nimž zažívají psychicky nemocní lidé odsudky, urážky a nepochopení. I proto jsem se rozhodla napsat tyto články. Tohle je druhá část. Nejprve si, prosím, přečtěte první díl, tento na něj přímo navazuje.   Co všechno patří mezi psychické poruchy? Jak jsme si řekli v první části, definovat či diagnosikovat psychickou poruchu není snadné. Hranice mezi tím, co je ještě zdravé a co už ne je nejasná. Kdy…Continue reading Diagnóza blázen aneb stigmatizace duševně nemocných II.

stigmatizace duševně nemocných

Diagnóza blázen aneb stigmatizace duševně nemocných I.

Blázen. Šílenec. Magor. Cvok. Existuje spousta hanlivých výrazů pro lidi s psychickým onemocněním. Ve společnosti totiž stále přetrvává odsouzení takových lidí a také panuje celá řada mýtů, které často ještě přiživuje zobrazení psychických chorob v popkultuře. I když se mnoha neziskovým organizacím (za všechny třeba jmenuji Práh nebo Narovinu) daří postupně toto téma otevírat a mýty bořit, stále je co zlepšovat. Po tom, co se objevilo diskuzi pod mým nedávným článkem, jsem se rozhodla toto téma naťuknout i já. Psychické onemocnění totiž není něco, za co by se lidé měli stydět a co by měli skrývat. Stejně jako se nestydíme…Continue reading Diagnóza blázen aneb stigmatizace duševně nemocných I.

nahota

Nahota a jak ji vnímám já

Před časem jsem se (ani nevím jak) dostala na facebooku do diskuze pod fotografií nějaké slečny. Tahle slečna seděla na dece na koupališti, očividně někde spíše stranou od lidí, natírala se opalovacím krémem a – byla úplně nahá. K fotografii byl samozřejmě přiložen velmi útočný popisek, něco na téma „to jsou dneska lidi“. A diskuze byla plná neméně útočných komentářů. Od „to je exhibicionistka, co se chce předvádět“ až po „být to moje dcera tak ji zfackuju, ostudu jednu“. Tedy spíš – byť to moja céra, protože diskutující byli především Slováci. Nedalo mi to a položila jsem diskutujícím jednoduchou otázku…Continue reading Nahota a jak ji vnímám já

vzdělávání

Vzdělávání by mělo být paleta, ne dogma

Včera jsem se zájmem přečetla článek záchranáře Víta Samka na webu Heroine.cz s názvem O tragédii povinné školní docházky. Velmi emotivně a ze svého osobního pohledu v něm popisuje, jak obtížně se protloukal systémem základního vzdělávání v Česku a podrobuje v něm tento systém nevybíravé kritice. Mnoho lidí s Vítem Samkem souhlasí. Ale jak je pod těmito články běžné, lidé také zeširoka diskutují o tom, jak je tato kritika nefér. Dávají na odiv vlastní kladné zkušenosti. Argumentují tím, že bychom bez povinné školní docházky dozajista zvlčeli. Jakoukoli alternativu k povinnému devítiletému chození do školy odmítají jako hloupou a změkčilou.  …Continue reading Vzdělávání by mělo být paleta, ne dogma

stačí jen věřit

Stačí jen věřit. Opravdu?

„Musíš tomu věřit,“ je mantra všech esoteriků. Svatý grál učení ovlivněného knihami jako je Tajemství a jeho nesčetnými variacemi. Všechny tyto knihy obsahují esenciální myšlenku, že se vám podaří, cokoli jen budete chtít, budete-li tomu dostatečně silně věřit. Je to ale skutečně tak jednoduché?   Jak těžké je věřit? Nedávno jsem se bavila s jednou paní, která se mě na mém stánku ptala, jestli léčivé kameny skutečně fungují. Řekla jsem jí, že čím víc jim bude věřit, tím lépe budou fungovat. Ona se zasmála a řekla větu, která mě nakonec inspirovala k napsání tohoto článku: „Kdyby stačilo jenom věřit, tak už jsem…Continue reading Stačí jen věřit. Opravdu?

zrcadlení

O vztazích a zrcadlení

Nedávno jsem psala článek o magii lásky, k němuž mne inspirovaly dotazy v poradně. A nejinak je to i s tímto článkem. Téma vztahů se mi v mailu točí neustále a jedna otázka vás pálí velice často. „Proč si pořád nacházím partnery, kteří se ke mě chovají špatně?“ Může za to smůla? Osud? Špatný vkus? Jak konečně vystoupit ze začarovaného kruhu vztahů, v nichž se cítíme jako otloukánci? Vztahů, do kterých dáváme tak moc a dostáváme tak málo? Lekce… Před zhruba osmi lety jsem se dala dohromady s mužem, který se první týdny tvářil jako pečující a milující partner. Během…Continue reading O vztazích a zrcadlení

deníkový typ

Jsem deníkový typ…

Jako by nestačilo, že posledních 13 let píši dva blogy (tedy teď už jen jeden, druhý jsem ukončila před necelými dvěma lety), vedu si celý život ještě velkou spoustu různých deníků. A to deníků naprosto „analogových“ – tedy těch psaných rukou na papír.   Analogová Lúmennka v digitální době V digitální době jsme si zvykli, že všechno je hned dostupné online na internetu. Facebook nám servíruje vzpomínky z let minulých jako na talířku. A kdykoli si jde zarolovat po timeline zpět v čase. Jenomže všechny tyto naše vzpomínky patří někomu jinému – jsou uloženy na serverech kdesi daleko od nás…Continue reading Jsem deníkový typ…

Svoboda, ženství a koncovka

Pirátský poslanec Ondřej Profant navrhl novelu zákona, která by ženám umožnila svobodně se rozhodnout o tom, jestli chtějí používat příjmení s koncovkou nebo bez koncovky -ová. A na sociálních sítích se okamžitě vzedmula vlna nevole. Když se před nějakým časem otevřela diskuze o tvaru ženských příjmení v Česku, byla jsem z toho dost rozpačitá. Okamžitě mi v hlavě naběhly programy plné předsudků. No jasně, to si vybrečely moderní progresivní mužatky, říkala jsem si. Ženy, které mají pocit, že je jinou koncovkou muži ponižují a urážejí. Přitom snad dávno každý ví, že koncovka -ová není přivlastňovací, ale odvozovací. Tedy, že Horáková…Continue reading Svoboda, ženství a koncovka

o zdraví a prevenci

Rouška jako falešná modla aneb o zdraví a prevenci

Šijte roušky. Noste roušky. Roušky, roušky, roušky. Zní to poslední dva týdny ze všech stran. K nošení roušek vybízejí snad všechny slavné osobnosti a skládají o nich oslavné písně. Kdo nenosí roušku, je společensky nepřijatelný desperát a v podstatě vrah. Lidé na neorouškované spoluobčany volají policejní hlídky – a to někdy i v případech, kdy si vyšli na svoji vlastní zahradu. Když budeme všichni důsledně nosit roušky, zaznívá z internetových diskuzí, krize brzy skončí a všechno bude v pořádku. Rouška se stala symbolem boje proti koronaviru. A, jak to již u symbolů bývá, také symbolem značně vyprázdněným a povrchním. Nechci teď rozebírat pro a proti…Continue reading Rouška jako falešná modla aneb o zdraví a prevenci