žena není muž

Žena není muž aneb v čem tkví ženské kouzlo

Dnes máme mezinárodní Den žen a kromě přání všeho nejlepšího bych se ráda zamyslela nad tím, jak vlastně dnes vnímáme ženství. A to nejen společnost, ale i my ženy samotné.

 

Být něžná znamená být slabá?

Mám často dojem, že společnost odsuzuje ženské vlastnosti jako slabé – být empatickou, něžnou, pečující, to vše je považováno, dáváno do souvislosti se ženami, za urážku, výsměch. Před pár lety médii proběhla debata o vrcholovém sportu, kde byl trenér velmi ostře kritizován za výrok, že ženy ve své podstatě nejsou stvořeny pro tvrdé soupeření, soutěžení a touhu vyhrávat. Jako by touha vyhrávat bylo něco, co si zaslouží ocenění. Jako by míra soutěživosti určovala kvalitu člověka. Kdo nesoutěží, je trapný a nemá v tomhle světě místo. A ženy přece nechtějí být trapné.

Vždycky je mi z toho ouzko. Prošla jsem za život dlouhou cestu od holčičky, co chtěla být kluk, ke slečně, která kosí nepřátele mečem a umí klopit panáky a vykrkávat svoje jméno, až k ženě. Ženě, která se teda zatím úplně nenašla a neuchopila, ale která po třech desítkách let života pochopila, že ji už tahle hra „chci být jako chlapi“ nebaví.

lúmenn

 

Kdo ho má většího?

Vždycky to říkám svým kamarádům hodně naturalisticky. A řeknu to tak i vám. Když si žena s mužem bude poměřovat péro, může úplně klidně vyhrát. My ženy umíme mít a často i máme větší koule (samozřejmě v metaforickém slova smyslu), než chlapi. Jenomže když budeme mít větší koule, než náš partner, je tahle výhra úplně k ničemu. Protože vztah není souboj, ale spolupráce. A podobně je to i v životě.

Současný svět se stal místem, kde si každý s každým poměřuje pomyslný penis. Rychleji, výše, silněji. Vyhrát zlatou medaili. Vydělat prachy. Udělat kariéru. Mít větší barák. Větší auto. Většího…

Touhu být nejlepší považujeme za jediné měřítko kvality člověka. A ženská energie se ze světa téměř vytratila. I pro ženy samotné jako by jejich ženskost byla urážkou.

Proč se empatii, pečlivosti, soudržnosti, kráse a jemnosti, říká ženské vlastnosti? Proč jsme je za uplynulá tisíciletí přiřadili ženám nezávisle na rozdílné kultuře? Proč je všude ve světě muž tím agresivním, tvrdým, bojovným a drsným, zatímco žena tou smířlivou, jemnou a něžnou? Protože patriarchát chtěl ženy zotročit a tak jim tyhle hlouposti nacpal do hlavy? A nebo proto, že ženy prostě takové jsou?

ženy nejsou muži

 

Jin a jang

Znáte prastarý symbol jin a jang? Jang je právě ta mužská síla, oheň, agrese. Jin ta ženská, vodní, hladivá. Ale není to tak, že by mužský jang zadupával ženský jin do země – naopak. Obě síly jsou v naprosté rovnováze, doplňují se navzájem a tvoří nedělitelný celek.

Není jeden lepší a jeden horší. Jsou jen každý jiný. A oba je potřebujeme stejně. Tak jako ženu a muže.

Už mě unavují ty věčné boje za to, aby ženy mohly být jako muži. Jak je super vyhrávat a bojovat a mít ostré lokty a stoupat výš po kariérním žebříčku. A udržovat domov bezpečný a útulný, to není hodnotné? Porodit děti a dát jim lásku? Být oporou a rádkyní svému muži,  pečovat o rodinu a děti, pomáhat lidem, starat se o přírodu kolem, o krásu světa?

žena

Být ženou není vůbec snadné – ale ne proto, že by nás drtila nespravedlnost systému, ne proto, že by snad společnost nadržovala mužům. Ale právě proto, že my, ženy, jsme přijaly za vlastní, že jen když v sobě ženství potlačíme a staneme se více jako muži, pak budeme svobodnější, šťastnější, rovnoprávnější. Neříkám, že si máme jít si stoupnout k plotně a stát se služkou, mámou a sexuální hračkou v jedné osobě. Znamená to ponořit se až do hlubin naší duše a objevit tam krásu dávno zapomenuté moudrosti, kterou se z nás celá staletí snažili vytlouct a které se my samy poslední dekády vzdáváme.

 

Temné tajemné hlubiny

Odkládáme stranou svou menstruaci a celý svůj cyklus, který z nás dělá to, čím jsme, protože věříme, že nás zdržuje od skutečného života, od mužského života, ale nechápeme, že nám přináší něco, co muži nemají a mít nemohou. Taky jsem odkládala, dokonce nesnášela svůj cyklus, tak bolestivý, odporný a špinavý. Tak složitý, komplikovaný, tajemný. Až v posledních letech jsem v něm začala hledat smysl a pochopila, že naše moudrost, ženská moudrost, je přesně taková – tajemná, komplikovaná, proměnlivá. A že samotný akt zrodu nového života, porod, je taky pořádně bolestivý a špinavý.

A právě tohle je naprostý zázrak na tom, být žena. Že dokážeme ze dvou buněk, ze dvou pitomých miniaturních neviditelných buněk, stvořit nového člověka. Novou bytost. Bez přístrojů, bez složité technologie, jenom z  obyčejného sexu a našeho vlastního těla. Umíme dát život, šmarjapanno! Tak co bychom ještě chtěly dokázat, v čem soutěži a vyhrát, když umíme něco takhle doslova božského?

ženy nejsou muži

Muži mohou stavět ty největší hrady, zabíjet nejvíc nepřátel a vyhrát nejvíc závodů, ale žena, skutečně moudrá žena, se na ně jenom z výšky usměje a nechá je si hrát. Protože dobře ví, že kdyby nebylo jí, neměl by ten mužský pro koho ty hrady stavět a pro koho ty závody vyhrávat. A kdyby nebylo jí, žádný mužský by se ani nikdy nenarodil.

Jenomže nám někdo napovídal, že rodit děti je hloupé a nemoderní. Že obětovat svůj život rodině nás omezuje v rozletu, zatímco obětovat život kariéře je mnohem víc cool. Že něžnost, empatie a jemnost znamenají slabost a být slabý je špatné. A že vlastně žádné mužské jang a ženské jin neexistují a všichni jsme stejní a kdo s tím nesouhlasí, toho upálíme na hranici.

 

Ženou uvnitř

A já, kdysi Xena bojovnice, co rovnala spolužáky pěstma a utkávala se v arénách na meče, teď sedávám v dlouhé sukni na zahrádce, kterou jsem osázela květinami a bylinkami a užívám si, že (byť zatím v malém) dávám vzniknout novému životu. Jezdím čerpat ženskou sílu do kopců i k moři, cvičím pánevní dno a učím se milovat svůj cyklus.

Zároveň ale jezdívám na akce , kde jezdím na motorce v kožených kalhotách a pak popíjím pivo s kamarády z naší motorkářské bandy s poměrem mužů a žen 10:1.

lúmenn rebelka

Jak to jde probohy dohromady? Úplně nádherně. Není to totiž ve formě. V tom jak se my, ženy, chováme navenek. Ale jak to máme uvnitř. Při tanci v batikovaných sukních i na motorce s větrem ve vlasech, lze být úplně stejně ženou. Tou, která . Tou, která je cyklická. Tou, která přijímá věci, jak jsou a dokáže obejmout, pohladit a otevřít srdce.

Naše ženství se plně rozvine, když si uvědomíme, že nepotřebujeme s těmi chlapy, ani s nikým jiným, soutěžit. Když vidíme, jak legrační vlastně tyhle souboje jsou a jak my je k ničemu nepotřebujeme. Když pochopíme, že hloubka ženství je složitá a překrásná, divoká i jemná, ale její esence je nakonec vždycky táž. Ženská síla nechce soutěžit ani vyhrávat ani bojovat ani zabíjet. Chce tvořit, spolupracovat, pomáhat a léčit. Bohužel, my, ženy, přestáváme svému ženství rozumět a dokonce je považujeme za něco, co bychom ze sebe měly vyhnat, potlačit, změnit, srovnat s muži. A ve světě je to bohužel čím dál tím víc vidět.

Je možné, že tento článek bude pochopen mnoha lidmi úplně špatně. Já však neobhajuji předešlá staletí, kdy byly ženy utlačovány a považovány za méněcenné bytosti. Nelíbí se mi ale ani dnešní opačný extrém, kdy žena prostě rovná se muž. Toužím po tom, aby lidé dospěli k moudrosti, kdy žena a muž budou oba stejně ceněni ve svých rozdílnostech.

čtyři tváře ženy

Načerpejte ženskou energii a probuďte svoji cykličnost třeba se sadou magnetů Čtyři tváře ženy z mojí dílny.

Lúmenn

Jsem blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts

3 komentáře u „Žena není muž aneb v čem tkví ženské kouzlo

  1. Když není něžná, tak ji automaticky nepovažuji za chlapa v ženském provedení. Protože si nemyslím, že by muž neměl být něžný. Jako přirozené vlastnosti muže považuji sloučení něhy, síly, porozumění, péči o ženu , jako o sebe samého ( tady máš něco dobrého, nejdřív nabídnu tobě), čerpání energie vesmíru, empatie.
    Přirozené vlastnosti ženy, něhu, vůni domova, naslouchání, rozkvětnatění energie od muže a energie země ( podívej, co jsem vytvořila hezkého z toho, co jsi mi dal ).

    Myslím, že pochopení mezi mužem a ženou neznamená, aby žena byla mužem a muž ženou, ale chtít naslouchat světu jeden druhého a složit svůj společný svět, kde už nebude nic chybět.

    Jako pár si můžou lidé říci, tak a už máme všechny části naší bytosti, našeho života. Muž a žena si můžou spolu říci: Ty a já jsme my.

    Vztah není nikdy o tom, kdo je větší trucflek, nebo kdo dokáže napumpovat ego do rozměru létajícího balonu. Nebo dělat , že vůbec žádné ego nemáme.

    Nebo, když má někdo mindrák, tak se snaží o někom druhém říci, že si představuje, že má něčeho méně. A když na to někdo oponuje, že taka to není, a to řekne jen k uvedení do pravdy, tak hned rýpající strana vymyslí, že jako to, když , řekneš, že to tak není takže máš taky mindrák.
    Samozřejmě ohradit se je v pořádku, když to je přiměřeně.

    Společnost by se mohla zvrtnout nakonec tak, že si sedne dáma s kavalírem na rande a ona místo jména nahlásí 90-60-90, jakou používá kosmetiku, a pak bude konverzace pokračovat jedině tehdy, když kavalír nahlásí nejdřív míry a počet hodin fitness, momentální stav konta.

    Pak se pohádají ohledně toho, kdo má kolik let profesní praxe a večírek končí. Oba se podívají do tabulek ohledně svých očekávání a už se nedozví, jestli by si třeba nerozuměli jako lidé. Jestli třeba něco k sobě necítí, bez složitého spekulování, zda jsou parametry přesné. A ne jen jako dvě šablony dle posledního standardu , který určila „neviditelná ruka módy“.

    Samozřejmě , že mám jistá očekávání od sebe a od své milé polovičky. Ale nejsem žádný módně estetický exekutor, že jako když tady nebude centimetřík, tak to nepasuje. Stačí hlavní základní věci ohledně lidskosti, schopnosti upřímnosti a nedělat naschvály, nedomýšlet si a raději si umět promluvit, a sympatický vzhled, prostě , že nám to spolu sluší. Zbytek se stvoří tak nějak samo, když máme dobrý životní styl. Být si vzájemně léčiví a umět dávat věci do pořádku oběma pro radost. Že muži a ženy dokáží dělat spolu velké a hezké věci, to je vidět podle toho, co kde vzniklo nového a sám jeden z nich by to motivován sám sebou, nebo ze sebe, sám od sebe, nikdy nevytvořil.

  2. A přesně kvůli takovým článkům jsem se roky snažila v sobě ženství zničit, pohřbít vnitřní ženu a nedovolit si žádný cit. Jednak kvůli urážkám za citlivost a taky protože ty ženy, co říkají, jak je ženství super, vidí hlavní hodnotu ženy v tom, že porodí, obětuje tělo a život dětem a být mamina že je nějaký zázrak. Nechci děti. Nikdy jsem je nechtěla. Bojím se, že jednou mě k tomu společnost dotlačí a já k nim ani tak nebudu mít žádný vztah. Chtěla jsem být jako muž, jenže mi to nešlo a tlačila jsem se do věcí, které jsem nechtěla. A tak mi pomohlo objevit archetyp, že žena může být i čarodejka a léčitelka se všemi těmi super ženskými vlastnosti, ale že dávat život je výsada a nikoliv povinnost a ženskost se dá realizovat i jinak než s minimem na krku. To bych do toho článku přidala, protože moje mladší já by to solidně urazilo a vlastně i teď je mi to téma nepříjemný a cesta k němu se hledá špatně.

  3. Ina: díky za doplnění. Ano, máš pravdu, že ne každá žena cítí jako vrchol svého života mít dítě. Ženy umí dávat „život“ i jinými způsoby skrze jiné archetypy než mateřský. Pro mě osobně jsou tyto role spjaté, ale každá má svoji cestu a mateřství není nutnost či povinnost, ale možnost. Zkusím se zamyslet nad tím, jak zpracovat tohle téma i pro ženy, které se rozhodly být bezdětné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *