Nedávno mi byla položena otázka – co se vám vybaví, když se řekne zavři oči a věř? Nejprve jsem si představila, jak někdo zcela přesvědčený o bezpečné hloubce vody zavírá oči a skáče z útesu. Onu vodu pod srázem vzápětí vystřídala představa čerstvě povlečených voňavých peřin, do kterých skáčeme z o fous menší výšky:) A já si uvědomila, že víra a spánek spolu úzce souvisí.
Kolikrát je to totiž právě víra, která nám chybí, abychom se do peřin zanořili pěkně hluboko a odpluli do říše spánku. Víra, že je vše v pořádku a že můžeme klidně spát.
Zavři oči, věř…
Stres je dnes velmi často skloňovaným slovem. Dáváme mu za vinu čím dál více nemocí, včetně těch duševních, a mrmláme, že díky němu je vše horší, než v minulosti. Přitom zapomínáme, že stres je velmi důležitým evolučním mechanismem našeho druhu.
Ve stresu, což vlastně znamená pod nějakým vnějším tlakem, se upozaďují naše fyzické obtíže a tělo je schopné krátkodobě vyššího výkonu. Když nás v pravěku pronásledoval šavlozubý tygr, byl to stres jako blázen, ale tělo dokázalo vyvinout maximální rychlost a uniknout mu. Pokud byl tygr stále nablízku, byl to právě stres a stresové hormony vyplavené do naší krve, které nám nedovolily v noci usnout a držely nás bdělé až do rozbřesku, kdy šelma odešla na kutě.
Tytéž hormony a tytéž mechanismy pracují v našem těle neměnné po tisíce let. A to i v době, kdy za námi neběhají žádní tygři, ani nájezdníci na koních, ani nepřátelské armády. V době míru a blahobytu, v níž v naší krásné střední Evropě žijeme, se stres projevuje na úplně jiných rovinách. -Pomáhá nám zůstat bdělými v práci, při péči o děti, ve škole před zkouškami, večer za volantem. Stres je vynucená bdělost a připravenost organismu v reakci na nebezpečí. A je úplně jedno, jestli to nebezpečí představuje lítá šelma nebo nezaplacené složenky. A je dobře, že ho máme, protože nám pomáhá čelit nástrahám života. Jenomže…
…a klidně spi
Problém nastává v okamžiku, kdy skočíme do peřin. Pravěký člověk by začmuchal a naznal, že v zamčeném domě se silnými zdmi žádné riziko nehrozí. Stresové hormony by se rychle odplavily a milý neandrtálec by blaženě spinkal až do rána.
My, moderní lidé, ale známe i jiná nebezpečenství, než ta, která se nám drápy a zuby mohou dobývat do ložnice. A před nezaplacenými účty, nevyřízenými telefonáty či zkouškou z biochemie nás žádné, byť sebebytelnější dveře neochrání.
A tak ležíme, přemítáme a stresové hormony rejdí našimi žilami, udržují nás bdělé, připravené… a den za dnem víc a víc nevyspané.
Kouzlo dnešní doby není v tom postavit si bytelný hrad, do něhož nepronikne nepřítel, ani vylézt na nejvyšší strom v okolí, kam nebude moci žádný predátor. Kouzlo dnešní doby je v tom uklidit si ve vlastní hlavě dříve, než půjdeme spát a nechat všechny příšery za bezpečnými dveřmi ložnice tak, jako naši předkové. A ačkoli je to někdy strašně těžké, úvaha je vlastně strašně prostinká a logická.
Udělám s těmi problémy, co na mě ráno čekají, teď, v pyžamu a s hlavou na polštáři, něco? Pokud ne, pak neexistuje důvod, proč je za sebou do postele pouštět – naopak, je to zcela nelogická pitomost. Jediné, co tedy musíme udělat, je zavřít oči a věřit, že zítra všechno dokážeme, že zítra vstaneme plní sil a odpočatí, abychom se postavili novodobým šavlozubým tygrům.
A pokud vám to pořád pro klidné spaní nestačí, zkuste některý z mých dalších článků o spánku:
Mnohokrát jsem se snažila pustit si nějakou relaxační hudbu (jako třeba včera večer), ale nikdy se neuvolním tak, jak bych si přála. Stále jsem v napětí a to mám soukromí a celý pokoj na internátě pro sebe.
Nad tímhle jsem už taky několikrát přemýšlela. Nemá cenu se stresovat, kvůli něčemu, co nás čeká druhý den. Stejně to neoddálíme, když to budeme v hlavě omílat stokrát dokola a nic se tím nevyřeší. Proto se snažím nad ničím nepřemýšlet.
To je super. Zrovna jsem musel urychleně něco vyřídit. No, něco, hodně věcí v rychlém sledu a teď to ze mě spadlo. Zcela mimořádně postavím na stůl ten typ budíku. Jaký asi, ten , co je zde na obrázku, jen ne barevný a koukám na ručičky.
Jedna je na jednu událost, co budu zítra dělat a ty dvě ukazují jinou událost, tu však o půl hoďky jinak. Hmm, skoro stejný. A otevřu tuhle stránku, a vedle monitoru ten budík. A teď ten stejnej a podobně ručičky. Tedy, to byl pocit. Aspoň, že tu kočičku jsem potkal včera a ne dnes. Takže nějakej rozdíl ( smích).
Ano, nemůžete být ve stresu celej den. Fakt to nejde. Ten chce to a ten zas tamto, jedno po druhém to všechno půjde. A všichni dohromady uděláme moc.
Počítače a stroje se taky vypínají, i když třeba do režimu spánku. Medvídci už také spinkají.
Good night , sleep tight: https://www.youtube.com/watch?v=B5FjnEHDo4U