spatřil jsem kometu

Spatřil jsem kometu, oblohou letěla…

Když celý svět napjatě sledoval kometu Neowise, které byly plné noviny, byla jsem zrovna na táboře. Zprávy ze světa mě díky absenci internetu dost míjely, takže jsem neviděla dopředu žádné obrázky a vlastně jsem o kometě netušila nic krom toho, že se pohybuje po nebi. O to víc, že moje očekávání nebylo zatíženo žádnými představami a domněnkami, jsem si svoje setkání s kometou užila. A setkání to bylo vskutku magické…

Spatřil jsem kometu, oblohou letěla,
chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela.

 

Skaut, tábor, přátelství

Před pěti lety jsem se po asi osmileté pauze opět vrátila do svého skautského oddílu Děti přírody v Prostějově. Protože to mám z Brna trošku z ruky, během roku se jen tu a tam objevím na schůzkách a svůj největší díl práce odvedu vždy na táboře, kam jezdím jako jedna z programových vedoucích.

tábor lúmenn

Letos už to byl můj čtvrtý tábor mého obnoveného skautování a tak jako všechny předešlé jsem si ho náramně užila. Díky koronakrizi nás bylo méně, než obvykle, takže bylo víc času všechny víc poznat, včetně menších dětí, které přes rok de facto nevídám. Panovala skvělá atmosféra, ačkoli většinu času bylo hodně zima a pršelo.

Velká a odvěká tajemství přírody,
že jenom z člověka člověk se narodí,
že kořen s větvemi ve strom se spojuje
A krev našich nadějí vesmírem putuje.

Týden před táborem se mi kamarádka, vedoucí tábora, ozvala s tím, že by bylo super přidat do programu ještě nějakou aktivitu pro rovery. To je skupina skautů zhruba od 15 do 18 let, kteří se už neúčastní programu pro děti, ale naopak pomáhají s jeho přípravou. Aby si mohli taky užít, ne jen pomáhat, dostala jsem za úkol něco pro ně vymyslet.

 

Cesta moudrosti

Rozhodla jsem se upravit hru, kterou jsme kdysi hráli na kurzu k vůdcovským zkouškám. Z původního konceptu nakonec zůstala jen kostra a několik prvků, zbytek jsem přetvořila a hru nazvala Cesta moudrosti. I když slovo hra je značně nepřesné – šlo spíše o aktivitu, o zážitek.

Stručně shrnu koncept. V nočním lese je cesta, lemovaná svíčkami, a na ní čtyři kruhy. V prvním, Kruhu Počátku, cesta začíná zapálením dlouhé svíce, kterou si každý nese s sebou. Ta symbolizuje jeho život. Prochází dalšími dvěma kruhy, kde se nad sebou zamýšlí a plní stanovené úkoly, které ho zavedou do jeho nitra. Na konci jej čeká čtvrtý Kruh Moudrosti. Ten byl tvořen zavěšenými papírky s asi třemi desítkami citátů, z nichž i každý mohl jeden vybrat a odnést s sebou.

cesta moudrosti

Na cestě moudrosti ale také číhal Strach. Ten mohl tomu, koho viděl v pohybu nebo ho slyšel promluvit, sfouknout svíčku. Aby mohl dotyčný pokračovat v cestě, musel někdo vzít jeho svíci a vrátit se s ní úplně na začátek a znovu mu ji rozžehnout. Tím si svoji cestu prodloužil a sám se uvrhl do nebezpečí, že o svou svíci života cestou přijde.

 

Spatřil jsem kometu…

Ani jsem nečekala, jak silná nakonec tahle „hra“ pro všechny zúčastněné bude. Když jsme se poté sešli opět ve světle lampy v táborové jídelně, tekly nějaké ty slzy dojetí a některým se třásl hlas, když četli moudra, která si vybrali. I mě vlhly oči, když jsem poslouchala, jak někteří děkují svým obětavým zachráncům, kteří je pomohli vysvobodit z temnoty.

Do tohoto pohnutého okamžiku se najednou přiřítil jeden z našich vedoucích a zavolal: „Pojďte, je tam kometa!“

Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf
Zpod rukou umělce, který už nežije.

Vyrazili jsme společně na hráz rybníka nad tábořištěm. Nebe bylo tmavé a plné hvězd, pod kterými se rýsovaly obrysy Mléčné dráhy – světelné zněčištění naštěstí až k nám do lesů Drahanské vrchoviny zatím nedolehlo. A nad obzorem, nad temnou hradbou lesa nad rybníkem, zářila načervenalá hvězda s ohnivým ohonem. Stáli jsme tam, vedle sebe a koukali na ni, spojeni magií okamžiku.

kometa neowise jakub arathan slabák

Někdo začal zpívat píseň Kometa od Jarka Nohavici. Tiše, polohlasem, abychom nevzbudili děti spící ve stanech, jsme se přidávali. Magie okamžiku nás spojila a po tvářích nám zase tekly slzy dojetí.

 

Něco si přej

Jedním z úkolů na cestě moudrosti bylo něco si přát. A tak jsme spolu s „padající“ hvězdou poslali svá přání do Vesmíru.

Zajímavé na tom je, že Cestu moudrosti jsme měli absolvovat několik dní předtím, ale přišel velký přívalový déšť a museli jsme to odložit. Bylo mi to ten den trochu líto, protože vše už jsem si pracně nachystala a neméně pracně jsem musela zase vše s hrozícími bouřkovými mraky nad hlavou uklízet.

skelná huť

Ale když jsem stála na té hrázi, písničku Kometa na rtech, pochopila jsem, že vše mělo být tak, jak má. A vyslala jsem tiché díky ke hvězdám.

V tom tichém souznění jsem cítila, co pro mě vlastně znamená být skautem. Cítit bratrství, přátelství, lásku, sounáležitost. A byla jsem ráda, že mi moje rozhodnutí ke skautingu se vrátit všechny tyhle lidi přivedlo do života.

 

O smrti, se kterou smířit nejde se…

Jenomže mě ve snu nenapadlo, že týden po táboře jeden z těch báječných lidí, kteří se se mnou fascinovaně dívali na kometu, z mého života navěky odejde. A to ještě způsobem, který je tragický a nepochopitelný.

Spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat.
O vodě, o trávě, o lese,
O smrti, se kterou smířit nejde se.

Moje kamarádka, jejíž jméno ponechám v tajnosti, před pár dny zemřela. O co hůř, byla zavražděna. Takto napsané to vlastně zní jako z nějakého detektivního románu, ale pro nás všechny je to bohužel krutá realita. Nikdy by mě nenapadlo, že to bude ona, komu se už nikdy žádná přání, vyslaná ke kometě, nesplní. A kolik pravdy se skrývá v textu písničky, zvlášť když se jedná o tak mladého člověka, s celý životem před sebou.

tábor skelná huť

Hvězdy. Les. Kometa. přátelství. Všechno ve mě ještě teď doznívá, ovlivněno bolestí ze ztráty, která přišla tak náhle. Nikdo nevíme, kolik dní nám na tomto světě ještě zbývá a kolikrát ještě pohlédneme na hvězdy. Svíce života může zhasnout znenadání. A nikdo, ani ti nejbližší, ji pro nás nemůžou znovu rozzářit. Važme si každého dne. Kéž je prozářen hvězdným třyptem a přání, zašeptaná vzhůru, mají dost času se splnit. S láskou Lúmennka

Za foto komety v tomto článku děkuji svému kamarádovi Arathanovi. Já ji v pohnutém okamžiku neměla čas ani možnost vyfotit.

Lúmenn

Jsem blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts

1 komentář u „Spatřil jsem kometu, oblohou letěla…

  1. Stávají se v životě i případy, kdy víš, že jsi pro někoho asi jedinou nadějí a odrazují tě od toho, že je to problémová osoba. A ta osoba si to několik let neuvědomuje, že ty vidíš dál. Až po letech uvidí všechna znamení, která řekneš už dávno, sečte si dohromady, že to byla pravda.
    Měli bychom žít každým dnem. Tak žiju.
    Lidé , kteří si projdou těžkým obdobím a zvládnou ho, naberou sílu, jakoby slunce. Jejich život se stane živým a vědomým. Jsem tady, protože jsem přišel. Jsem tady, protože jsem tu pro vás. A my všichni jsme zde společně, na této planetě.
    V přírodě a vespolek, spolu se zažitými krásnými myšlenkami , tam kde je více lidí spojeno v přátelství, tam je uprostřed nich světlo lásky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *