nemám čas

Soukromá lež jménem nemám čas

Občas při brouzdání na internetu vylovím skutečně zajímavé věci a s tímto článkem jsem dlouho otálela, zda se o něj podělit, když nejsem jeho autorem nebo jej přepsat po svém. Nakonec jsem po opakovaném čtení došla k závěru, že ho nenapíšu lépe, než autorka a proto vám jej předložím, jak je. Pochází ze stránek stastnyblog.cz a jeho původní název zní Místo „nemám na to čas“ si zkuste říct nahlas: „Není to pro mě důležité“.
Je v něm skryto hluboké poselství, nad nímž bychom se všichni měli zamyslet. Odkládání věcí na jindy a nebo také na nikdy totiž často litujeme a přitom stačí tak málo…

 

Nemám čas…

 

  • Zatím jsem si nenašla čas jít se svými dcerami na výstavu Tima Burtona.
  • Nemám čas jet na návštěvu za svým strejdou, který bydlí v domě seniorů mimo Prahu.
  • Nestíhám chodit jednou týdně na jógu.
  • Nikdy nemám čas jít na varhanní koncert svého bratrance, který mě zval už aspoň dvacetkrát.
  • Nemám čas přemýšlet o knížce, kterou bych chtěla napsat.
  • A skoro nikdy nemám čas se pořádně vyspat.

 

Všechny tyhle věci, o kterých si myslím, že jsou pro mě důležité, se vždycky nějak dají odložit. Na později, na někdy.

 

Zato mám skoro vždycky čas…

 

  • odpovědět ještě na tenhle e-mail s velkým nadpisem URGENT!
  • jít na tiskovku, na kterou musím jen proto, že jsem to před třemi týdny někomu neprozřetelně slíbila.
  • do dvou v noci psát článek, který se musí zítra odevzdat
  • vystát si frontu na poště, abych zaplatila složenku, která se musí zaplatit nejpozději dnes, protože je poslední den v měsíci.
  • v neděli večer shánět v knihkupectví noty na flétnu, které má mít Rozárka v pondělí s sebou v hudebce.

 

Spoustu času zkrátka trávím tím, že na poslední chvíli doháním něco, co jsem nestihla předtím, takže jsem ve svém životě permanentně pozadu. Snažím se hasit to, co nejvíc hoří, co hrozí nějakým průšvihem, za co se platí penále nebo by se kvůli tomu mohl někdo naštvat. Většinou to jakžtakž zvládám, ale za cenu, že odkládám to, co tolik nekřičí „honem!“.

 

Učitelka jógy se na mě nenaštve, když nebudu chodit na její hodiny. A když další půlrok nepřijedu navštívit svého strejdu, nebudu z toho mít žádný průšvih. Plakát na výstavu Tima Burtona nenese velký nápis „URGENT!“ Tyhle věci se dají odložit snadno, ale za cenu, že k některým z nich se nedostanu možná už nikdy.

 

Laura Vanderkam, autorka knihy 168 Hours: You Have More Time Than You Think, na tenhle problém nabízí hořkou, ale asi docela účinnou pilulku:

 

Namísto „nemám na to čas“ si zkuste nahlas říct „není to pro mě důležité“. Poslouchejte, jak to zní, a pozorujte, jaký z toho máte pocit.
Zkusila jsem to:

 

  • „Není pro mě důležité jít s dětmi na výstavu.“
  • „Není pro mě důležité navštěvovat svého strýce.“
  • „Není pro mě důležité jít na bratrancův varhanní koncert.“
  • „Není pro mě důležité chodit na jógu.“

 

Ano, zní to příšerně.
Dokonce tak příšerně, že v duchu jsem si u zmíněných činností rozsvítila velký červený nápis „URGENT!“

 

Lúmenn

Jsem devětadvacetiletá blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts

22 thoughts on “Soukromá lež jménem nemám čas

  1. Také odkládám věci jen proto, že zrovna nemám čas, i když kdybych asi hodně chtěla čas bych si našla.

  2. Já nemám čas se vyspat :D Místo spánku se radši věnuji koníčkům a nebo svým blízkým. No a když už si ten čas na spánek udělám, vždycky mě něco nebo někdo budí :D Ale věřím, že jednou vstanu a řeknu si: "Jo, dneska jsem si odpočinula!"

  3. Tohle dělám taky. Všechno na poslední chvíli nebo když mě k tomu někdo donutí. A jiné věci, které nejsou ničím pevně dané, odsouvám do pozadí. Ale ono je tak těžké se to odnaučit. Momentálně bych právě měla dělat něco úplně jiného… :/

  4. To s tím "není to pro mě důležité" je fakt dobrý, protože tím do toho možná nakonec půjdeme. Ale kdo ví, třeba to někomu bude jedno i tak.

  5. [4]: Což mě připomíná, že si dokážu vážně šikovně lhát do kapsy a "není to pro mě důležité" by u mě určitě neuspělo.

  6. [5]: To máš dobré, ale někteří otrkaní nespolečenští lidé by nejspíš dokázali odmítnout schůzku i s jejich přítelem jen kvůli tomu, že nemají čas a přitom ho mají. Jo, i kdyby si řekli "Není to pro mě důležité!?"

  7. Tak to také znám.. Odkládám věci na poslední chvíli a svým způsobem jsem také pořád pozadu. A občas lituji, ale nejde mi to odnaučit. :(

  8. Nevím… nedostatek času mě nikdy netrápil… vždycky mám čas, málokdy se mi však chce… osobně si spíše říkám: "Mám veškerý čas světa, tak proč se stresovat?"

  9. [8]: ve skutečnosti žádný člověk nemá vzhledem k jeho "křehkému fyzickému tělu" zaručeno kolik času ve skutečnosti má :) Takže říkat "mám čas" (a podobně) se nemusí vyplácet :)

  10. [9]: Pravděpodobně to bude považováno za chybu, ale nikdy jsem své "křehké fyzické tělo" nebrala vážně… ať se s ním děje cokoliv, já čas mám, protože mě nikdo nepřesvědčí, že duše není nesmrtelná…

  11. Ano přesně tak , jenže pak se dostanete do situace i když by jste čas měli tak už není kam jít, nebo něco udělat . Oddalovala jsem návštěvu svého otce a pak došla zpráva, že umřel . Tak se snažím co mohu udělat a neodkládat aby nebylo pozdě….

  12. Není to pro mě důležité? To zní příšerně. Tak příšerně že to prostě musím udělat. Jám mám celkově problémy s tím udělat všechno co chci a že toho je hodně. Ne vždy se ale dá všechno stihnout. Potřebovala bych aby měl den tak 48 hodin a vše by bylo v pohodě. Skvělý článek,snad mi to pomůže když si to budu říkat.

  13. Je to sice smutné, ale je to pravda.. taky se kolikrát pozastavuju nad tím kolik úkolů je přede mnou a nejsem schopná nic udělat včas.. nějaký ten time management by se celkem hodil ;)

  14. Ta rada, říkat místo toho, že to není důležité je dobrá, už zčásti se jí řídím, ale přejdu na to úplně :D

  15. upřímně řečeno, souhlasím s tebou jen z části. Ano, jsou chvíle, kdy se lidem prostě jen nechce, na druhou stranu jsou pak věci, které se udělat musí, protože rodiče MUSÍ chodit do práce, aby vydělali peníze a uživili děti. Ano, je to hrozné, že pak nemají čas a především sílu věnovat se svým dětem, ale oni za to většinou nemůžou, protože práce dneska není místo, kde se dá dát výpověď s vědomím, že si za týden najdeš novou…

  16. Můj problém je, že u čehokoliv si řeknu "Není to pro mě důležité" namísto "Nemám čas" tak to se mnou nehne, jelikož to pro mě vážně důležité není, jen pro mé okolí.

  17. Já si to tak říkám, že to není pro mě důležité, místo toho, abych si říkal nemám čas.
    Stává se to tehdy, když řeším nějaké velké starosti, o kterých vím, že kolem mě lidé by mi neporadili a naopak oni se obracejí pořád na mě. Pak je zdvořile pozdravím, že jindy, snažím se jim naznačit kdy přibližně.
    Jsou někteří lidé, kterým projevuji hodně empatie a ti mají vždy něco „důležitějšího“, například televizi, nebo například, že tamhle leží cibule. Ǔplně kolikrát mi zůstává rozum stát. Pak rozhovor otočí a už zase po mě něco chtějí. Takže s některými lidmi převládá taková ta jejich jednostranná sebestřednost.
    Bývám ten, kdo má odvahu přijít na bojiště, kde proti sobě “ střílí dvě strany“ a sjednat mír.
    Ale oni pořád nemají čas, protože musí nabíjet munici a „střílet“, kolikrát ani nevědí kam.
    Tak se „proplížím k betonovému bunkru“ , kulky sviští kolem mé hlavy, opřu se o betonovou stěnu přímo u střílny a volám: “ Máš chvilku? V klidu to probrat? Co by se dalo udělat pro mír?“ Ze střílny místo odpovědi vypadne “ granát“, tak ho odhodím stranou a ptám se znovu…
    To ještě jde, tam se dá vyjednávat, když člověk “ přežije palbu“.
    Horší je, když se někdo chová jako “ snajpr v okně“ a “ pálí už na dálku“ a stejně neví proč a na koho, tam je potřeba se překulit ze „zákopu do zákopu“ a vyjednávat se dá až na lepší vzdálenost.
    Hodně totiž lidé nemají čas, protože zápasí s celým světem a vlastně ani nevědí, za čím se ženou. Mít čas na hodnoty, na přátelská shledání. Mít čas na porozumění mezi lidmi.
    Jsou to jejich podvědomé programy, pořád chtít dosáhnout něčeho, co se tak říkává, že to máte chtít a to si máte myslet. Lidé si namlouvají, čeho a jak mají dosáhnout a co je právě teď důležité a zpravidla „důležitější“ než život sám.

    Každý příjemný společně strávený zážitek je krásný. Dnes jsem mluvil osobně s hodně lidmi a byly to samé příjemné zážitky. Asi jsme to tak všichni upřímně chtěli, každý ze své strany a bylo to správně. Možná se poslední dobou potkáváme jen ti láskově provonění.
    https://www.youtube.com/watch?v=Jl5C4lwYX_0

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *