řeč těla

Řeč těla a její moc

Většinu informací v mezilidské komunikaci podle odborníků přijímáme nonverbálně. Tedy důležitější, než slova, je pro nás řeč těla – postoj, mimika, gesta. To už jste ale určitě slyšeli. Co je pro vás ale možná novinkou, je fakt, že nejen druhé ovlivňujeme řečí našeho těla – můžeme jí ovlivnit i sebe.

Představte si, jaký postoj zaujmete, když máte strach. Schoulíte se do sebe, zakryjete si břicho, nahrbíte ramena. Podobný postoj zaujímáme, když máme čelit něčemu důležitému a nepříjemnému. Pracovnímu pohovoru, zkoušce, schůzce s vysněným prostějškem. Opakem takové pozice je postoj vítěze. Ruce nad hlavou nebo pevně zapřené v bok, brada vzhůru, vypnutá hruď. Tak se ale obvykle normálně před náročnými výzvami života netváříme. Nu, ale možná bychom měli.

 

Jak řeč těla ovlivňuje naše sebevědomí?

 

Výzkumnice Amy Cuddy a její tým udělali zajímavý pokus. Jedna skupina lidí měla dvě minuty setrvat v pozici „poraženého“ a druhá v pozici „vítěze“. Pak jim předložili úkol a zároveň měřili jejich hormonální hladinu a ptali se účastníků experimentu, jak se cítí. Už po pouhých dvou minutách setrvávání v určité pozici byl cítit znatelný rozdíl mezi skupinami. Asi vás nepřekvapí, že „vítězové“ vyšli ze zkoumání daleko lépe.

Čím to je? Znáte anglické pořekadlo „fake it till you make it„? V češtině se to tak hezky nerýmuje, ale volně to můžeme přeložit jako „předstírej dokud se tím nestaneš“. Pokud budeme chvíli předstírat smích, za chvíli zjistíme, že se nám skutečně zlepšila nálada. Zkuste si to, klidně hned teď. Podobně to platí i o ostatních emocích, hněvu, smutku, vášni. Naše tělo dokáže reagovat na náš postoj, na řeč našeho těla, na jeho projevy a pak přivodit kýženou emoci. Tváříme-li se jako vítězové, začneme se cítit vítězi. Neuvěřitelné? Můžete to klidně vyzkoušet:) Napište pak do komentářů svoje postřehy.

Více povídání o tomto zajímavém fenoménu včetně výsledků experimentu si můžete poslechnout v tomto videu.

 

(Video je anglicky. Pokud potřebujete české titulky, spustíte je kliknutím na ikonku ve tvaru komiksové bubliny vpravo dole. Jazyk titulků pak nastavíte pod symbolem ozubeného kolečka.)

Lúmenn

Jsem devětadvacetiletá blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts

4 thoughts on “Řeč těla a její moc

  1. Když zaujmu pořádný postoj těla, tak mi to jde do úsměvu úplně samo a není ten úsměv nijak hraný, křečovitý, strojený.
    Proč?
    Tělem proudí energie, tělo i duše je spokojená , hoví si blahem. A taky je v tom schovaný postoj , jdu do toho, zvládnu to a vůbec o tom nepochybuji. Uvolněnější je taky tón hlasu, modulačně tvořivější a snadný dech.
    Dech břišní, dech hrudní, dá se lépe měnit podle potřeby. Základem pohybu je správný tělesný postoj.
    Ten postoj prožívá a ožívá celou duší a říká tyto signály: Vím, kým jsem, vím, kam jdu, odevzdávám se láskyplně svému cíli pro lidi, pro které to všechno dělám.

    Usměju se, aniž bych si to plánoval, to samo tou spokojeností, která mnou projede, jako blesk z nebe. I když mě šíleně bolí nohy, tak i tu bolest to odhodí s prvním nádechem. Tělo i duše se raduje.

  2. Máš pravdu. Já se dost trápím úzkostmi a občas mi dokáže i nákup potravin v supermarketu způsobit panický záchvat. Zjistila jsem, že když si nasadím sluchátka a pustím si do uší energickou hudbu, vyrazím se seznamem v ruce rychlým krokem a držím se zpříma, zvládám to o něco líp. Ano, vnitřně cítím takové to chvění strachu, ale to „předstírání“ dělá občas hodně.

  3. Lilien: Teď bude jaro. Po cestě na nákup, nebo do nějakého velkého šrumce, pomůže pořádně nadechovat ten voňavý vzduch ( dál od hlavní silnice).
    Když má máma trochu úzkost, tak jí řeknu nějaký vtip a potom jí pomalu a klidným tónem hlasu utěšuju vysvětlováním, bod po bodu, všechny otázky, které se jí derou na mysl. Úzkost totiž mnohdy vzniká, když “ nevím, co nevím“ a že to člověka táhne do chmuru. I k tomu tématu,které žene do úzkosti, se dá říci něco pro radost.

  4. Já si úzkost moc nevysvětluju. Spíš s ní mluvím. Je to nadměrně aktivní část mozku, která se člověka snaží chránit, ale místo toho ho ochromuje. Dá se s tím pracovat různě. Někdy pomůžou lekce z meditací o tom, jak se neztotožnit s myšlenkama, jen je pozorovat, ale nenechat se do svého strachu zatáhnout. Někdy pomáhá soucit a porozumění – „Vím, že se bojíš, ale nehrozí ti smrtelné nebezpečí.“ Podle situace.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *