psychické příčiny nemocí

Psychické příčiny nemocí III. – Cesta ven

První část série o psychických příčinách nemocí najdete zde, druhou pak tady, doporučuju přečíst před tím, než se pustíte do tohoto článku.
V minulých částech jsme si řekli, že naši psychiku nejvíce ovládá náš pocit strachu a sebenenávisti. Vracíme se do dětství, kde nám byly napáchány nevědomé křivdy, na něž si jako dospělí ani nepamatujeme. Nebo týráme své tělo i mysl, protože se nedokážeme (nechceme) ocenit a ocenění zvenčí nám nestačí.

 

A tak si připadáme nedokonalí, neúplní a špatní. Klíčem ke štěstí a tím i ke zdravém tělu je sebeláska. Zdá se to možná až moc jednoduché vysvětlení, ale je tomu tak.

 

Cesta ven

Víme už tedy, že za našimi problémy stojí:

 

– stres
– strach
– (sebe)nenávist

 

Všechny tyto pocity způsobují, že se necítíme dobře po psychické a tím pádem ani po fyzické stránce. Cestou k uzdravení tak je:

 

– snížení nároků
– dělání toho, co chci já a ne toho, co chtějí druzí
– stanovení priorit
– odpuštění a zbavení se závislosti na minulosti
– upřímnost k sobě a vyjadřování emocí
– láska k sobě samému

 

Některým z těchto kroků už se věnuju v samostatných článcích. Odkazy na ně a další informace na téma sebeláska najdete v mém e-booku Rukověť Poslů světla, který si můžete stáhnout zdarma.

 

 

Sebeláska a tělo

Určitě se vám teď dere na jazyk: „A to je jako všecko? Začnu se mít rád a budu zdravej? Děláš si ze mě srandu?“
V zásadě je to opravdu všechno. Ale skutečně to není až tak jednoduché a přímočaré.

 

Příčiny nelásky k sobě jsou u každého z nás jiné. A u každého se také na fyzickém těle projevují jinak. Někdo má k psychosomatickým projevům větší sklony a každá chřipka, každý pupínek na bradě, je znamením těla, že něco děláte špatně. U někoho se příznaky na těle neprojeví třeba desetiletí – a pak už bývá obvykle na změnu pozdě.
Náš vztah k nám samým pak neovlivňuje jen aktuální fyzický stav. Ale působí na naše zdraví dlouhodobě. To má spojitost i se schopností naslouchání vlastnímu tělu a jeho potřebám. Tedy převážně to, jakou potravu svému tělu dáváme, jakými zlozvyky ho trápíme a jakou zátěž na něj nakládáme. Zdravý vztah k sobě znamená také zdravý vztah ke svému tělu.

 

Nestačí lusknout prsty a říct – mám se rád. Sebelásku je potřeba také projevovat na fyzické rovině.

 

Ne nadarmo se říká – jste to, co jíte. Na stravě lze velmi dobře vidět, jaký skutečný vztah k sobě samým máme. A strava tvoří naprosto zásadní součást našeho zdraví. I ta je však úzce spjatá s naší psychikou. Jsme-li klidní, vyrovnaní a náš život je v harmonii, ztratíme potřebu dobíjet se rychlými cukry a ládovat do sebe v poklusu éčky narvané bagety. Ale i pokud na sebelásce teprve pracujete, je rozhodně dobrý nápad spojit práci na psychice i se změnou stravovacích návyků. O tom ale zase v některém z příštích článků. Nyní se ještě na chvíli vraťme k psychosomatice jako takové.

 

               

 

Psychosomatika aneb když duše pláče skrze tělo

Ve zkratce je psychosomatika věda, která zkoumá vztah naší mysli (psýché) a našeho těla (soma). Ten je mnohem užší, než jsme si ještě nedávno mysleli. Existují spousty doložených případů, kdy se lidé na „smrtelné posteli“ dokázali udzravit z velmi těžkých nemocí jen díky změně svého přístupu.

Rozhodně ale nejde o univerzálně aplikovatelnou metodu. A už vůbec to není o nějakém „pozitivním myšlení“. Myslet za každou cenu pozitivně je dokonce zhruba stejně jedovaté, jako být věčný pesimista. Tajemství sebelásky si musí každý najít sám. Alchymie harmonie těla a duše je pro každého trochu jiná.

Každý z nás totiž prošel jiným životem a na každém z nás zanechaly podobné události různé stopy. Porod, tedy bolestivý příchod na tento svět, první odloučení od matky, první odmítnutí, první úraz, zážitek ponížení nebo křivdy – tím jsme si prošli všichni. Na každém z nás však tato životní úskalí nechala jinak hluboké jizvy. Jsme rozdílné bytosti s rozdlínou úrovní senzitivity. A je to tak v pořádku.

Proto nemá smysl hořekovat na tím, že Franta je v pohodě, ale vy jste pořád na hromadě. Ani se povyšovat nad Pepu, že je pořád marod, i když vy jste zažili mnohem horší věci. Každý jsme individuální, každý máme svoji cestu. A nemusíme se z ní nikomu zodpovídat – jen sobě.

Najít však v sobě tu bolest, která způsobila to které onemocnění, není vždycky jednoduché. Naše tělo je ale moudré a tak nám povahou neduhu napovídá. O tom, co která nemoc signalizuje a jaký mentální návyk ji spouští, si povíme v poslední části tohoto seriálu, která vyjde zítra.

Lúmenn

Jsem devětadvacetiletá blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts

18 thoughts on “Psychické příčiny nemocí III. – Cesta ven

  1. Zajímavé :) Mám stejný problém jako Foxiss… nevím jak se zbavit lenivosti :D

  2. No na mě sedí tak ta angína, křeče a krátkozrakost. Ikdyž já bych neřekla, že mám nějaký strach z budoucnosti. No nevadí :D Ale vždycky u nás začne chřipková epidemie a já nic :D A potom padnu s angínou :D A někdy nepadnu s ničím a to už se skoro modlím abych byla konečně nemocná xD

  3. když je jasné,že mně lidi ve škole nemají rádi,stačí,že se mám ráda já sama?

  4. [2]:Problémem chronických chorob se úspěšně zabívá Gersonova terapie. Její zakladatel na ní také přišel díky tomu že trpěl migrénou, tak silnou že nemohl v jejím trvání prakticky nic dělat.

  5. S tím jídlem je vtipné, že mnozí kolem vás vás nutí mnohdy až násilně: Sněz to tučné, dej si s námi. A tak safra si dáš aspoň sladké ne. A tak dělej, no vem si.
    Teda nepiju a nikdy jsem s tím problém neměl, ale tahle scénka vás naučí, protože to platí i pro nezdravé stravovací návyky, do kterých vás tlačí mnohdy i ti, od kterých byste to nečekali: https://www.youtube.com/watch?v=XSk5Lp3gn3s

    Bemerkung:

    Tato tématika psychosomatiky je velmi po světě rozšířená, autorů o tom píše mnoho a nebude jich nikdy dost. Čím víc vás bude o tom psát a diskutovat, tím lepší úroveň zdraví a pohody se nakonec dosáhne a to je cílem. Buďte jako hvězdičky, které září. Každá hvězdička je ráda, když svítí i další hvězdy a obloha pak září.
    Jsme nevyčerpatelné studny nápadů, které k nám ve správné chvíli putují od zdroje světla pro všechny.
    Je potřeba vědět, že jsem ta cesta ven. A každý , kdo také chce být tou cestou, je vítán. Přejděte po mě, jako po lávce na druhý břeh, kde je čistý trávník a voňavý les.
    Jsme vždy na začátku nějaké nové cesty, tak, jako jsme byli například před devíti lety, kdy jsem ještě byl jinou cestou ven a čekal na tuhle chvíli, když budu tou cestou, kde ve finále mám být. A cesta ven už je téměř vidět na světle a vždycky byla. Zkusme nyní být cestou za světlem a já sám za sebe do toho nyní chci dát opravdu vše. Naposled a úplně vše.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *