Psychické příčiny nemocí – II.část – Sebenenávist

Minule jsme si povídali o stresu a strachu, jako hlavní příčině psycických a fyzických neduhů našeho těla a mysli. Dozvěděli jsme se, že stres a strach automaticky vedou k sebenenávisti, nejhorší nemoci nás všech. A dnes si o ní povíme něco víc.
První část naleznete zde, doporučuju přečíst ať neztratíte souvislosti;)
Nenávist k sobě samému – klíč ke všem bolestem
Podívejte se zpět na dnešní den, na včerejšek nebo na poslední týden. Kolikrát za tu dobu jste si řekli něco jako:
Já jsem blbý/á!
Já jsem ale trdlo!
Já jsem nešika!
Já jsem to zase posral/a.
Tak to se mi fakt nepovedlo…
Když se koukám do minulých dní já, najdu to nespočetněkrát, od malých blbostí až k větším rozhodnutím. Ale kolikrát jste si řekli:
Já jsem dobrý/á!
Já jsem ale šikula!
Já jsem tak chytrý/á!
Tak to jsem udělala moc dobře.
Tohle se mi opravdu povedlo.
Často si tyhle pochvalné věty říkáme z legrace nebo dokonce ironicky. Ale kolikrát se jimi opravdu upřímně a ze srdce pochválíme? Vždycky si při téhle příležitosti vzpomenu na základní školu, kdy mi kamarádka vtloukala do hlavy: „Samochvála smrdí.“ Kolikrát i vás rodiče, učitelé a kamarádi varovali před pýchou a nadutostí a proto jste se přestali chválit?
Sami sebe tedy nechválíme a když, tak jen výjimečně. Proto hledáme pochvalu a uznání u druhých lidí nebo prostřednictvím věcí. Když nás druzí chválí, je nám dobře, našli jsme to, co si sami nedáváme. Ale ne vždy nás naše okolí chválí – učitelé nebo zaměstnavatelé, rodiče nebo partneři, kamarádi, známí, všichni občas pronesou nějakou štiplavou poznámku, kritiku, nadávku. Sami se nechválíme (to přece smrdí) a oni nás nepochválili, co teď? Náš pochvalovací mechanismus už léta nefunguje a tak jediné špatné slovo nás zasáhne jako šíp prostředek terče. Celou dobu si říkáme, že jsme špatní a hele, oni nám to potvrzují, tak na tom asi něco bude.
Když nám druzí nedávají dost uznání, hledáme ho občas prostřednictvím získávání – vyděláváme hodně peněz, kupujeme si drahé věci, hodně se učíme a získáváme jednu dobrou známku za druhou a když se to náhodou nepovede podle našich představ, věta „jsi špatný“ přispěchá na pomoc a nabídne se jako berlička. Dost chatrná berlička. Mimoto my vlastně netoužíme po tom, získat hodně věcí, ale po tom, aby nás za ně druzí chválili. Potřebujeme pocit lásky, chvály a uznání, který nám žádná věc nedá. A když naše získané statky nejsou dostatečně ohodnoceny, vracíme se v bludném kruhu na začátek.
Celý problém naší psychiky je tedy v tomto:
Nechválíme se (protože nám někdo někdy říkal, že chválit sám sebe je špatné, nevhodné a nedělá se to) a proto hledáme pochvalu u druhých nebo prostřednictvím získávání věcí (což ale není vždy naplňující, ne vždy nás druzí chválí a ne vždy získáme to, co chceme) a když to nevyjde, užíráme se sebenenávistí. Díky ní chceme po našem těle větší výkony, než jakých je schopno, trýzníme svoje tělo bolestmi nebo nemocemi, popřípadě utíkáme od naší věčné touhy po pochvale do postele s nějakou nemocí.
Většina z nás je zavřena ve věčném kolotoči stresu, strachu, sebenenávisti a zase stresu. Čím více jsme ve stresu, tím více máme strach, čím větší máme strach, tím méně věcí jsme schopni udělat, čím méně věcí jsme schopni udělat, tím více se nenávidíme, čím více se nenávidíme, tím více toužíme po pochvale a uznání zvenčí a tím více jsme ve stresu.
Už od dětství se snažíme zavděčit rodičům, učitelům, kamarádům a naše touhy jdou stranou. Podle psychologických pouček se většina naší osobnosti utváří ve věku do tří let – vše, co si pamatujete z tohoto věku jako křivdu, bolístku na duši nebo nedostatek lásky, zůstalo ve vašem podvědomí až dodnes a dělá to tam binec v podobě stresu, kdykoli se objeví nějaká podobná situace, kolotoč začne zase odznova.
Jak z kolotoče ven se dozvíte v poslední části článku, která je TADY.

Lúmenn

Jsem osmadvacetiletá blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts

14 thoughts on “Psychické příčiny nemocí – II.část – Sebenenávist

  1. To je taky dost výstižné. Už nějakou dobu se snažím se na tom pracovat – změnit způsob, jak o sobě smýšlím a mluvím a zbavovat se všech těch v sobě zakořeněných negativismů.

  2. Můj názor je takový, že nepřemýšlejte nad negativním ale přemýšlejte raději nad tím dobrým (úsměv hele). Jinak pěkný hele.

  3. Velice výstižné, ale bude ještě chvíli trvat, že bude výrok "samochvála smrdí" považován za nepravdivý…

  4. Když mi něco upadne, tak vždycky prohlásím "to jsem ale šikovná" :o))) Je fakt, že občas se pochválím i veřejně (nedávno jsem se na blogu pochválila) :o)) ale také to cítím, jakože samochvála smrdí. Když mě pochválí někdo cizí, tak se stydím a je mi trapně :o)

  5. Vďakabohu, toto mám už dávno za sebou :) po odpustení bolo v okamihu po všetkom.. a spomienky na minulosť.. zostali iba spomienkami, bez zbytočných "démonov" živiacich sa mojou sebanenávisčou

  6. Se článkem souhlasím, ale pořád tápám v tom, za co by se měl člověk mít rád.

  7. [7]: mít se rád nemá žádné podmínky. Úspěch, štěstí a krása nespočívají v tom, že něco získáváme apod., nejprve je sebeláska a až potom přochází úspěch a pokroky. Sebeláska není odměna, je to začátek.

  8. Samochvála smrdí….ale i Nepochválíš-li se sám, nikdo jiný to za tebe neudělá ;)

  9. Hodně zajímavý článek :) Moc se mi do čtení této série nechtělo, ale vidím, že kdybych to nepřečetla, udělala bych velkou chybu…

  10. No samochvála smrdí jen v případě, že se chválím za něco co je poněkud trapné:) Nadávání si jsem se už taky na 95% odnaučil a spíš okamžitě přemýšlím co a jak jsem měl udělat jinak. Žádný sebeliskání.

  11. A to je nejhorší, když se snažíme zavděčit rodině, učitelům a spolužákům zároveň. A když si pak všechny věci odporují, tak to by si opravdu člověk uhnalnějakou ošklivou nemoc.

  12. Vše začíná v okamžiku narození, jsme vržení do světa lásky a nenávisti, a musíme zde existovat, a snažit se zde přežít problémy a životní situace, které mnohdy ohrožují naši existenci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *