psaní

Proč už tolik nepíšu

Když jsem byla menší, myslela jsem si, že budu pořád stejná a některé věci se prostě nikdy nezmění. Třeba jsem si byla naprosto jistá, že budu žít ve svém rodném Prostějově – a ejhle, už deset let jsem hrdým Brňákem a rozhodně na tom v nejbližší době neplánuji nic měnit. Myslela jsem si, že budu mít stejné kamarády, koníčky, mít ráda stejnou muziku. A jedna věc mě provázela životem nejvíce – psaní.

 

Píši tedy jsem…

Psala jsem vlastně od okamžiku, kdy jsem se to naučila (což bylo popravdě dost brzy). Básničky, povídky, deník, školní časopis, později také vlastní blog i tyto stránky. Psala jsem, když jsem trpěla v pubertě těžkými depresemi; psala jsem, když mi bylo smutno; psala jsem zápisky na blog, abych na své starosti nebyla sama; psala jsem, protože moje duše to potřebovala; psala jsem, abych druhé něco naučila, něco jim sdělila.

Mám za sebou dvě básnické sbírky, tisíce popsaných stránek a asi dva tisíce hotových článků k přečtení na internetu. Je mi třicet let a nějakých šestadvacet z toho píši – pro sebe i pro druhé. Kdybyste se mě ještě před rokem zeptali, kdo jsem a co dělám, odvětila bych, že jsem Lúmenn a píšu. Jenomže nedávno jsem si uvědomila, že snad nikdy v životě jsem nepsala tak málo, jako teď.

Zarazilo mě to. Zaskočilo. Vyvedlo z rovnováhy. Vždyť psaní je něco, co tvoří můj Vesmír, co mě definuje, co ze mě dělá toho, kým jsem! A pak jsem zapátrala hlouběji  a zeptala jsem se sama sebe, jestli já budu pořád já, i když třeba jednoho dne (možná, hypoteticky) psát nebudu.

lúmenn psaníJaro 2007. Je mi bezstarostných 18 a před několika měsíci jsem začala psát blog.

 

Psaní z hloubi duše

Jestli čekáte nějaké zenové uvědomění a maňána přístup – nu, tak takhle jednoduché to nebylo. Protože jediné, co jsem cítila při této otázce, byl strach. Co strach, hotový děs. A zároveň – úlevu. Úlevu, že jsem si dovolila se na to zeptat. A po dlouhém čase na rozmyšlenou a postupném rozpouštění strachu si i odpovědět.

Protože když seknu s psaním (což se, nebojte se, zatím vážně nechystám) svoje já neztratím. Tak jako jsem ho neztratila, když jsem přestala nosit gothické a metalové oblečení nebo si našla na vysoké nové kamarády. A když mi tohle docvaklo, spadl mi kámen ze srdce. Já psát nemusím. Neztratím tím kus sebe ani nespáchám vlastizradu. Já píši přeci jen a jen proto, že chci.

A s tím přišla logicky i další otázka – a chci ještě pořád?

lúmennRok 2019. Jsem dospělejší, zkušenější. A pořád ještě píšu. Jak dlouho ještě?

 

Psaní jako ventil

Psaní pro mě dlouhou dobu bylo ventil. Do básní jsem vkládala kusy svého bolavého srdce, do povídek nenaplněné fantazie a sny. Do blogových článků pak své frustrace z dnešní doby a svůj pohled na to, co se ve světě děje.

Jenže srdce se podařilo vyléčit mému milovanému muži Alwinovi. Můj život mě baví a naplňuje, proto už nepotřebuji snít o jiných světech a hrdinských příbězích. A stav světa kolem nás, ač mě občas pořád dokáže vytočit, mě po deseti letech nějak přestalo bavit komentovat, neb jsem dospěla do bodu, kdy jsem se vlastně začala opakovat, protože – nihil novi sub sole.

psaní

Ohromný emoční přetlak, který ve mě bublal od puberty jako v rozžhaveném kotli, se ustálil. Občasné ufoknoutí páry dobře zvládne vášnivá debata s přáteli nebo zanadávání si u večerních zpráv. Náhle jako by ruce nad klávesnicí byly ztracené. Nepohání je šílený vnitřní tlak, touha vykřičet se do světa zmizela v každodenním poklidu. Z desítek (!) článků měsíčně, které jsem svého času napsala, se staly jednotky. I proto jsem z kraje letošního roku po dlouhých dvanácti letech zcela ukončila psaní svého druhého, osobního blogu.

Zůstaly mi tyto stránky – Posel světla. Jeden, dva články týdně. A znovu jsem se sama sebe zeptala – chci to dělat? Baví mě to pořád? Po těch letech?

Ano, baví. Věřte mi, že jinak bych to nedělala – neumím nic dělat jen z povinnosti. Má to ovšem i svá úskalí – a tím konečně odpovídám i na otázku v názvu tohoto článku.

 

Proč už nepíšu tolik, jako dřív?

  • protože vnitřní přetlak se zmírnil, ba skoro vymizel. Jsem prostě šťastná a spokojená. A nervovat se nad politikou, ekologií a dalšími problémy světa, s nimiž stejně nepohnu, už mě nebaví.
  • protože mi chybí intenzivní zpětná vazba, na jakou jsem byla zvyklá z blogerských serverů (zejména z blog.cz, nechť odpočívá v pokoji). Když se vám pod články objevují každý den nové komentáře, cítíte spojení se svými čtenáři, můžete na ně reagovat a oni na vás. Dnes už komentáře skoro nikdo nepíše. Jen rychlý „like“ a scrolluje se dál. Dříve jsem většinu svých sledujících znala jménem, četla jsem jejich blogy, měla povědomí o jejich životech. Dnes upřímně nemám tušení, kdo vlastně čte tyhle řádky.

komentáře

  • protože nevím, co vás zajímá a baví – tím, jak nemám zpětnou vazbu z komentářů, nedokážu odhadnout, jestli vás moje články baví hodně, trochu nebo vůbec ne. Někdy mám skoro pocit, jako bych psala doma do šuplíku, tak moc mi „rádiové ticho“ v komentářích nedělá dobře.
  • protože jsem absolutně OUT. Když jsem začínala blogovat (blahé paměti roku 2006), bylo nás internetových psavců jako šafránu. Roky jsem ani do článků nevkládala žádné obrázky – nikdo je ani neočekával. Dneska je blogů bambilion a většina vlastně už ani není o psaní. Všichni jsou jůtubeři nebo influenceři, mají instagram a jedou šablonovitý moderní styl, který nedávám. Hodně fotek, videí, grafik, ikonek a samozřejmě všechny sociální sítě, třikrát denně selfie a pořád a pořád online. Co bylo včera, je pasé. Tohle tempo současného internetu prostě nestíhám – a ani mě nebaví.
  • protože můj autocenzor s přibývajícími léty nějak zmohutněl. Jako náctileté psavé pískle jsem na blog napsala úplně všechno, co mě právě napadlo. Příběhy ze života, povídky, názory. Všechno. Na článek o magii stačila náhlá inspirace od andělů nebo krátká pasáž v knize. Jenomže dneska chci aby byl článek kvalitní, aby se neopakoval, nevykrádal cizí témata, aby byl prostě perfektní. Spojí-li se všechny výše zmíněné body s mým cenzorem, výsledkem je, že do éteru radši nepustím skoro nic.

lúmenn

 

Chci psát zase víc. Pomůžete mi s tím? :)

Pokud vás moje blogování baví, pokud rádi čtete tyhle stránky, pokud chcete, abych psala víc, prosím, potřebuji vaši pomoc. Co můžete udělat?

  • pište komentáře – prosím, prosím, prosím, když se vám článek líbí, neodbuďte mě „jen lajkem“, napište mi do komentáře, co vás potěšilo a nebo klidně i co vás naštvalo
  • přečtěte si i starší články – a okomentujte je – na Poslu světla je aktuálně přesně 1072 článků (včetně tohoto). Všechny zdarma, ihned dostupné. Je to vlastně jako celkem dost tlustá knížka. Škoda, že se na většinu z ní práší. Články jsou přitom většinou stále aktuální a pokrývají širokou paletu témat – pokud vás zajímá esoterika, magie a duchovno, určitě v nich najdete spoustu užitečného. Proklikejte rubriky, vyhledejte téma, které vás zajímá – a když vás článek zaujme, okomentujte ho!
  • napište mi, o čem chcete číst – chcete, abych zpracovala nějaké téma z magické a spirituální kuchyně? Nebo se chcete dozvědět něco o mě? Stačí se ozvat a ráda vám vyjdu vstříc, bude-li to v mých silách. Protože vy, čtenáři, jste moje hlavní motivace i inspirace!
  • podpořte mě nákupem zboží na mém eshopu a napište mi klidně do poznámky, že rádi čtete můj web. Určitě se pro stálé čtenáře najde taky nějaký malý dáreček :)

díky

Prostě buďte slyšet. Chci s vámi vést dialog. Chci vědět, že tu jste. Chci zjistit, jestli psát dál má ještě smysl. Doufám, že se nám to společně podaří :)

S láskou Lúmenn

PS: Tento článek jsem psala asi 2,5 hodiny. Poslední půl hodinu spoklo jen vybírání, nahrávání a formátování obrázků a dalších 15 minut formátování textu a SEO optimalizace. S láskou vzpomínám na časy, kdy po dopsání stačilo prostě jen zmáčknout enter a bylo hotovo :D

Lúmenn

Jsem blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts

14 thoughts on “Proč už tolik nepíšu

  1. Ahoj Lúmenn,
    občasně tě čtu už asi 10 let a komentářů mám za sebou jen minimum, tak to teď nahradím. Článek mě zarazil, protože jsem dnes celý den vyfrustrovaná, jaktože vlastně vůbec nepíšu, přestože mě to tak baví. Takže ho beru jako popud k vlastní změně. Díky. Snad se podaří nám oběma :)

  2. Nelajkuji, nemám FB. Asi jsem také out, i když dnes nemít FB je spíše in. A známe se Lúmennko, i když nejsme v kontaktu. Kdysi jsi pořádala v Lužánkách mandalení a kromě tvé sestry a tehdejšího přítele/kamaráda (?) jsem byla jediná, kdo se zúčastnil (světle modré triko a své jméno jsem řekla tak tiše, žes ho tu pak v reportujícím článku o akci zkomolila). Zašly jsme poté do čajovny Inaris. Tvé články čtu stále, a pokud tě to potěší, stále tu vyhlížím pokračování o runové magii, kterou jsi zde nedávno rozjela… :-)

  3. A: díky za komentář i za sdílení vlastního „spisovatelského bloku“ :) Pokud máš blog, hoď sem odkaz a třeba ti občasný komentář taky zvedne náladu a dá energii do psaní :)

    Lif: jasně, pamatuji si tě, jen mi nedošlo, že jsi to ty, která tak častoi komentuješ moje články. Jééjda, to už je šílenejch let ale! To bylo tak 2010? 11? Pááni :) Ano, runová magie bude, ale jak píšu v článku – kladu si otázku „a zajímalo by to vůbec někoho“? Tak jsem ráda, že zajímalo a zase si nad to sednu. Díky :)

  4. Ahoj, Lúmenn, tak já už po dobu hodně let znám tvůj původní blog a ten mi připadal zajímavější kvůli větší rozmanitosti témat (jako třeba společenská témata a úvahy, knížky, hudba, zážitky ze života), tak by se mi líbilo, kdyby se to aspoň částečně dostalo taky sem, jinak i když to tady sleduju i nadále, tak zdejší témata mě málokdy zaujmou, protože jsem křesťan, takže to je v různých ohledech s ezoterikou poněkud v konfliktu, takže to není úplně inspirující pro mě. Ale mám pro to pochopení, že když člověk už píše tak dlouho, tak začne mít pak dojem, že už všechno sdělil, a nechce tedy pořád opakovat podobné věci. Jinak jak jsem psala u jiného článku, další dobré téma, co by se sem i hodilo, by mohlo být o té henně.

  5. Krásný den, váš článek mi udělal velkou radost. Nesleduji vas zas tak dlouho, ale zato pravidelně a velmi ráda. Nejsem takový psavec jako vy, ale i pro mne mělo psaní velký význam v podobě terapie ☺ hodně mi pomáhalo, neboť jak říkávala má moudrá babička papír snese hodně, radosti bolesti i tajemstvích, které nemůžeme nikomu jinému svěřit. I já střídala období psaní, nepsani a jednou dokonce přišla doba a já psala básně, a jak to přišlo, tak to i odešlo, jako bolest v duši, která to potřebovala. Dnes si píši myšlenkové deníky a to je tak všechno☺ co se týká témat o kterých máte psát, myslím, že cokoliv je napsáno si vždy svého čtenáře najde a tak pište dle chuti a libosti, vámi zvolené. A co se týká pocitu vykrádání, to se prostě někdy tak semele, že se sejdou stejné nápady u více lidí, přesto to od každého vyznívá jinak. Přeji krásný čas a napádům zdar 👍😉

  6. „Píši tedy jsem…“
    možná že bych to vzal za druhý konec, jsem, tedy píši…

  7. Ahoj Lúmenn,
    náhodou jsem na tebe narazila a teď si pročítám tvoje články. Píšeš moc hezky, zajímavě, o tématech, která se mi líbí. Budu ráda, když budeš ve psaní pokračovat, ráda tě čtu :)

  8. Ahojky Lumenn,
    Ano urcite budu psat vce komentatru protoze te mam moc rada. A pokazde kdyz napises novi komentar tak sem hned jdu a ctu vsechno. dokonce jsem si udelala svou knizku z clanku tvyh ktere chci mit po ruce a pam to vytiskle. Jsem moc rada za tou praci a musim rict ze jsi uzasna a urvcite pokracuj v tom o delas. Dale bych i rekla ze se mi libili nejake veci ale tim ze jsme daleko tak je zbytecne to posilt pres atlantic mozna az se vratim do cr coz planuji ale ne hned. Tak urcite te navstivim a s necim i odejdu. moc rada bych te poznala i osobne sedla na kafe a poklabosila……. vim ze jednou ten den prijde.
    Zatim preji krasny den…. A urcite cekej odeme vice komentaru :}

  9. Tvé řádky mi mluví z duše. Taky jsem za svůj život vystřídala hodně psaní. Psala jsem pro sebe i profesionálně. Psala jsem o knihách i o životě s úzkostmi. Teď píšu a překládám o tom, co je mému srdci nejbližší. O cestě čarodějky. Ale ubijí mě to samé co tebe. Člověk v dnešní době nemá žádnou odezvu. Pár „lajků“ na „instáči“ je sice fajn, ale žádné spojení s lidmi z toho nečíší. Nezbývá než do toho dál vkládat srdce a psát dál, dokud člověka vede.

  10. Drahá Lumenn,
    za tu dobu co píšeš jsem Ti velice vděčný, inspirace a kvalitně a uceleně sepsané články se v našich vodách moc neviděly (a stále nevidí), v jednotkách možná a jiné byly pouze přeložené z jiných zdrojů. U tebe se vždy jednalo o autentický přístup.
    Runová magie by byla jistě super, jenom přemýšlím, nikdy jsem u tebe nenarazil na totemismus, či totemová zvířata. Chystáš něco v tom duchu, či jsem natvrdlý a nevidím něco co mám přímo pod nosem?

    S přáním krásného dne a radosti *

  11. Snad nevadí, když ti budu tykat, ale ahoj :-). Já si čas od času tvé články přečtu, znám tě ještě z blogu jako Lúmenn. Řekla bych, že podle všeho máš čtenářů víc, než si myslíš. Ono to někdy klame, lidi jsou líní se vyjádřit nebo prostě nemají co říct. Ale to neznamená, že nečtou. Je to zajímavé, jak se člověk vyvíjí. Je jasné, že nebudeme pořád stejní. Dělej to, co uznáš za vhodné, piš nebo nepiš, je to opravdu na tobě. Témata článků jsou v pohodě, možná by bylo fajn rozepsat se víc o tom, co tě baví, co děláš atd. Taky mám ráda různé motivační a pozitivně naladěné články, protože občas už je ten život prostě vysilující a člověk si rád přečte něco hezkého. Vždyť to znáš. Hlavně to ale musí jít ze srdíčka. Dělat něco na sílu, to nemá smysl. Přeju hodně inspirace a chuť do psaní! :-)

  12. Děkuji moc všem, tolik komentářů od srdce mě skutečně překvapilo. Vážně mám někdy pocit, že píši jen tak do vzduchoprázdna, takže tohle je prostě wow :) Jsem moc ráda, že tady jste, lidi :)

    Martin: mám tu jen jeden či dva krátké článečky, totemová zvířata jsou určitě super téma na zpracování :)

    Luz: myslím, že úvahy a zamyšlení, pozitivní přístup k životu a podobně by s křesťanstvím v rozporu být neměly. A takových článků je tu snad většina. Ale chápu, osobní blog byl prostě osobní a sem se mi nepodařilo tolik z jeho stylu přenést (a ani nevím, zda chci a v jaké míře). Každopádně henna je taky v plánu! :)

  13. Ahoj,
    já tady chodím jednou za čas, když mám zrovna takovou hloubavou náladu dozvědět se něco co mně zrovna zajímá a vím, že bych to tu mohl najít tak rád počtu.
    Jinak se bohužel nemohu členit mezi nějaké hodně věrné a silné čtenáře ale rozhodně když vím co hledám, rád sem vždy opět zavítám, hlavně na články ohledně keltské mytologie a podobně, takže budu moc rád když budeš dále psát i nadále, neboť člověk se vždy hodně dozví a styl jakým píšeš mi je velmi sympatický a hezky se to čte :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *