proč nevěštím budoucnost

Proč nevěštím budoucnost?

O víkendu jsem prodávala na bleším trhu šperky a magnetky z mé dílny. Na stole jsem měla položené své vizitky, na nichž mám mimo jiné uvedeno i to, že vykládám karty. Jednoho pána to zaujalo a ptal se mě, zda dělám předpovědi budoucnosti. Řekla jsem mu, že nevěštím, že vykládám karty. Znechuceně si odfrkl a vizitku zahodil.

Ani nepočítám, kolikrát jsem se za těch dvanáct let, co vykládám karty, setkala s otázkou: „Vyvěštíš mi budoucnost?“ Kdybych za každý takový dotaz dostala deset korun, můžu si postavit vilu na Bahamách a tam v klidu dožít :). Bohužel ne vždycky se má zamítavá odpověď setkala s přívětivou odezvou – jako ilustruje případ zmíněného pána. Právě setkání s ním mě přimělo k napsání tohoto článku, v němž se zevrubně pokusím vysvětlit, proč budoucnost nevěštím a nikdy ani věštit nebudu.

věštba

 

Na věštění budoucnosti nevěřím

Ano – to je nejdůležitější důvod. Já totiž opravdu na věštění budoucnosti nevěřím. Možná se už nadechujete k protestu, že přeci dělám výklady karet a ty zahrnují i výhled do dnů příštích -chvíli  ještě, prosím, s protestováním vydržte.

Pravdou je, že karty vykládám. Jenom tomu neříkám věštění budoucnosti. Neboť tarotové karty nevěští, ony ukazují cestu. Cestu, po níž zrovna jdete. Dokáží vám říct, jaké překážky na této cestě jsou a jaký je její cíl. Jenomže vždycky hovoří pouze o cestě, po níž právě kráčíte.

My lidé si ovšem můžeme vybrat z desítek, stovek, tisíců cest. V každém okamžiku probíhá nějaké rozhodnutí, které jakkoli banální se v tu chvíli zdá, může ovlivnit celý váš život. Cesty se rozdělují a odbočují. Moc se mi líbí věta, kterou řekl čaroděj Gandalf v Pánovi prstenů:

„Ani ti nejmoudřejší nedohlédnou do všech konců.“

Proto je každá předpověď budoucnosti vždy přímo odvislá od přítomnosti. Ukazuje jen jednu cestu a ostatní pomíjí. Čím dále do budoucnosti se díváte, tím nepřesnější předpověď bude. Podobně je to s předpovědí počasí – to nikdo samozřejmě nevěští, ale počítá se podle složitých matematických modelů. Naprosto přesně zjistí, jak bude za tři hodiny. Celkem dobře odhadne, jak bude zítra. Mlhavě načtrne, jak bude za týden. A nemá nejmenší tušení, jak bude za měsíc.

Počasí v každém okamžiku ovliňuje tisíc a jeden faktor. A lidský život jakbysmet.

 

Mlhavý horizont

Jenomže lidé, kteří chtějí „vyvěštit budoucnost“, očekávají, většinou ovlivněni literaturou a filmy, jasnou a pokud možno přesnou předpověď. Kdy potkám partnera svých snů, bude to brunet nebo blondýn? Kolik budu mít dětí? A kdy? Přestěhuju se? Změním práci? Vyhraju milion? Udělám maturitu? Koho si vezmu, kde budeme bydlet, kolika let se dožiju a budu mít pět koček? A už jsem se setkala i s mnohem divnějšími dotazy.

Když vyložím karty, vidím cestu. Vidím, odkud jste vyšli, kde stojíte a kam jdete. Jenomže i s tím nejlepším dalekohledem nedohlédnete dál, než k horizontu.

Každý výklad je tak jen hrubým náčrtkem, jakýmsi pochodovým filmem. Karty vám řeknou, že na cestě bude ležet strom a podél ní bude téct řeka, že cesta bude chvílemi dlážděná a pak bahnitá. Ale pak už bude na vás, zda bahno obejdete nebo projdete skrz – a každé rozhodnutí vaši cestu mění. V močále potkáte jiné věci, než když půjdete oklikou přes les. A není v moci člověka postihnout tyto možnosti všechny.

Je tedy třeba se smířit s tím, že nedostanete jasné odpovědi. Jen odhad, náčrt, jakousi mapu, průvodce. Ten, kdo tvrdí, že vám dá přesnou vizi budoucnosti, obvykle nemluví pravdu. A i kdyby, vznikne tu ještě jeden problém…

čarodějka

 

Macbethův paradox

Znáte Shakespearovo drama Macbeth? Ve zkratce pojednává o tom, že Mackbethovi čarodějnice vyvěští, že se stane skotským králem. Kvůli této věštbě Macbeth zabije současného krále Duncana, který u něj na hradě nocuje, a po mnoha peripetiích usedne na jeho místo. Drama si klade zásadní otázku – kdyby čarodějnice Macbethovi neřekly, že bude králem, zabil by Duncana, kterému přísahal věrnost? Usedl by na trůn, i kdyby čarodějnice vůbec nepotkal?

V běžném životě samozřejmě příliš neřešíme královské vraždy. Přesto se s Macbethovým paradoxem můžeme setkat. Když vám například někdo řekne, že neuděláte zkoušku a vy ji pak skutečně neuděláte – bude to proto, že věštba byla přesná nebo proto, že jste se na základě věštby rozhodli, že nemá cenu se učit?

Jak moc to, že známe svoji budoucnost, ovlivňuje naše chování? Nemění se naše cesta už v okamžiku, kdy k ní dostaneme podrobnou mapu?

cesta

 

Obrazy budoucích dní

Mluvím stále pomocí metafor cesty, protože věřím, že takto se dá celý problém s věštěním budoucnosti nejlépe pochopit. Kromě cesty jsou ale ještě důležité obrazy. Mnoho lidí, nadaných mimosmyslovými schopnostmi, vídá budoucnost – a to většinou v krátkých, nejasných obrazech. Tyto obrazy ale nelze vyložit bez kontextu.

Opět si vypůjčím příběh z literatury – tentokrát z fantasy ságy Hry o trůny. Čarodějka Melisandra vidí v plamenech obraz krále Stannise, kterak bojuje u hradu, který zabrali zrádní Boltonové. Vidí také obraz, jak praporce Boltonů hoří. Z toho si dovodila, že Stannis v bitvě Boltony porazí. Jenomže Stannis byl v boji zabit a jeho armáda byla rozprášena. Praporce Boltonů hořely až o několik měsíců později, kdy je porazil někdo jiný.

Oba obrazy byly pravdivé a obě vize se v budoucnosti naplnily. Jenomže mezi nimi byla úplně jiná spojitost, než se na první pohled zdálo.

Obrazy budoucích dní, ať už viděny ve snech, v kartách nebo vizích, jsou totiž většinou jen obrazy. Výstřižky ze skutečnosti, jimž chybí kontext. Jako instagramová fotografie rozesmátého páru, který se ovšem pět minut před tím pohádal a po pořízení snímku v hádce pokračoval. Skládat tyto střípky dohromady je jako stavět puzzle z deseti tisíc dílků, z nichž půlku tvoří obloha. A opět – ten, kdo tvrdí, že vidí vaši budoucnost jasně a zřetelně se všemi detaily, obvykle nemluví pravdu.

oheň

 

Proč nevěštím budoucnost?

Protože nechci…

  • …nechci dávat nejasné mlhavé odpovědi na jasně položené otázky.
  • …nechci vybrat jednu z cest, tu kterou zrovna vidím, a o ostatních pomlčet.
  • …nechci být jako čarodejky z Macbetha nebo Melisandra ze Hry o trůny a svou předpovědí určovat něčí osud.

Protože nedávám kartám takovou moc, jakou nemají a nemohou mít. Místo toho chci využívat karty tím způsobem, pro nějž dle mého byly stvořeny. Pro cestu do našeho nitra. Pro hledání odpovědí, jež máme dávno napsané v sobě, jen je nedokážeme číst. Pro sebepoznání a následný růst. Ptám se karet na rady, ale jak si jejich rady každý přebere, už zůstává na něm. Naznačuji směr, ale cestu si vybírá každý sám. Napovídám, jaké překážky na cestě leží a jak půjdou překonat, ale nemohu říci, zda bude lepší je přelézt či obejít.

Budoucnost není černá a bílá, ale je složená z nekonečně odstínů šedi.

Vychází z naší minulosti a neustále ji ovlivňujeme svou přítomností. Nikdy ji nemůžeme lapit, vždy nám bude unikat, neboť my dokážeme prožívat jen TEĎ. I zítřek, až nastane, bude plný jednoho TEĎ za druhým a tak dál až do konce našich dnů. Zaměřme se tedy raději na zřetelné TEĎ, které můžeme měnit, žít a tvarovat. Protože každé rozhodnutí, veškeré naše chování, každé TEĎ je vlastně naší soukromou věštbou budoucnosti.

karty

Pro všechny, kteří to chápou a souzní, jsou tu k dispozici výklady karet ode mě.
Kliknutím na obrázek výše se dozvíte víc.

Lúmenn

Jsem devětadvacetiletá blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts

3 thoughts on “Proč nevěštím budoucnost?

  1. Kdysi, před více lety, mě oslovila jedna mladá paní, že ona věří na osud. A pořád si nějak za tím stála. Nevím, proč se mě snažila přesvědčit, že to tak je. Možná jsem jí to rozmluvil. Nakonec jí docvaklo v této podobě: Osud mají jen ti, kdo si zarytě stojí na své cestě. A řada lidí se opravdu nezmění. Pořád je ale dost lidí, kteří se mění, tím nemyslím ti labilní, nebo manipulativní, co kažou chvilku mění účelově, aby pak zase měnili, až vyměnili, jako ten stařeček s jehlou.

    Jsou na světě ti , kdo odezírají z řeči těla, z hloubkové analýzy toho, co říkáte a jak to říkáte, co je v kontextu, někdo si je plete s jasnovidci. Pak jsou ti, kdo dělají tzv. dálkové nazírání, někteří jdou až do jakési alternativní vědy dálkového ovlivnění. Používají se na to např. anglické názvy, po světě je to známé.

    Jsou přednášky v mnoha jazycích od lidí, kteří byli zapojeni v projektech pro světové mocnosti. Mělo to ale vždy jedno společné. Procentuální nepřesnosti. Z množství osob, které vykazovaly úspěšnost v uhodnutí bylo jen málo těch , kteří se trefili častěji a relativně přesně.

    Můžete ale narazit na jasnovidce, kteří jsou velice přesní, že si sami řeknete, ano, to nemá jiné vysvětlení , ať to vezmu z jakékoliv strany. Takové lidi zná třeba i tisíc lidí , možná i více. Nikdo je nespočítá, protože takoví lidé mají jednu zvláštnost. Vědí, že něco takového v nesprávných rukou by napáchalo víc škody než užitku a tak pracují tajně. A jedině tehdy, pokud to má smysl někomu pomoci. A teď pozor, stejně nakonec vždy platí jedno základní pravidlo, že váš osud je ve vašich rukou. Jasnovidec nazírá na cesty nebo hotové obrazy, není to věštec. Věštění je cesta do slepé ulice.

    A pokud vám i někdo s velmi kvalitním intuitivním až jasnovidným odhadem něco řekne, je jen na vás, jak se k tomu postavíte. Měli byste, pokud už jste tak byli zvědaví a podívali se tím kukátkem na vzdálené možnosti vašich cest, hledat vaše vlastní nejlepší řešení, jak s tím terénem pak opravdu pracovat a to jsou další složité algoritmy před vámi.

    Důvěřuj , ale prověřuj. A tak, i když vám někdo něco prozradil, někdo takový, kdo už nazíral u více lidí a bavili jste se spolu , že to bylo na mnoho procent přesné a v něčem i na sto procent přesné, zkuste se nad tím zamyslet.

    Zda jste měli někomu pomoci, někoho mít rádi. A zda jdete do toho s láskou dobrovolně a proto se vám to doopravdy splní. Nebo vás někdo varoval před nemocí, nebo překážkou a zda jste zjistili, jestli si dokážete ty překážky z cesty odmést, nebo pokud tam nebyly, zda děláte vše proto, aby nebyly překážky na cestě ke zdraví, dobré spolupráci mezi lidmi.
    Až se podaří základy pro zdravé společenské fungování , všechno ostatní přibude , co je potřeba…

    Vždycky je to o tom, co si z toho vzít, co doopravdy chci, co je dobrého a prospěšného.
    Některá budoucnost je už napsaná , protože jsme ji všichni chtěli. Jiná se teprve píše, v bodech, ve kterých si nejsme jistí vespolek. Je to na nás, protože všichni na to máme vliv.

  2. Zvláštní náhoda. :) Minulý týden jsem se konečně odhodlala a pořídila si nejen tarotové karty, ale i několik velmi podrobných knih o symbolice, souvislostech s astrologii, historii, filozofii a spoustou dalších věcí. Tarot mě lákal už dlouho, ale vždycky jsem nakonec zůstala u andělských karet, protože jsem si myslela, že „na to nemám“. Jenže sledování dvou youtuberek a čarodějek mě přesvědčilo, že to chce nejen intuici, ale i studium, a to je něco, co mi jde. Něco, co mě nesmírně baví. Asi to bude dlouhá cesta, ale mám na tarot stejný názor jako ty. A myslím, že hledat cesty porozumění… hledat cesty k sobě, je vždycky dobře. :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *