výklad karet

Proč jsem přestala vykládat karty

Možná jste si všimli, že na mém eshopu Angelumlucis.cz už nějakou dobu visí v rubrice „Výklad karet“ oznámení, že karty dočasně nevykládám. Mnoho z vás už mi psalo, proč tomu tak je. A byli i tací, kteří mne i přes upozornění prosili o výklad. Nevyhověla jsem. Momentálně prostě nemůžu. Rozhodně to není tak, že bych s kartami chtěla přestat úplně. Ale právě teď cítím, že si od výkladů pro druhé potřebuji dát pauzu. Ta pauza trvá už skoro dva měsíce a myslím, že bych ji měla blíže vysvětlit. Proč jsem tedy (minimálně na nějaký čas) přestala vykládat karty?

výklad karet

 

Jako pod vodou

Není to tak, že bych si s kartami přestala rozumět. Naopak. Mám dojem, že snad nikdy jsem je neslyšela promlouvat tak jasně. Důkazem toho mohou být i pravidelné týdenní výklady, o nichž mi tak často píšete, jak přesně sedí, z čehož mám upřímnou radost.

Před časem jsem ale začala cítit, že každý výklad karet, který si někdo objedná, je pro mě ohromná zátěž. Jako by na mě někdo navalil těžké závaží. Několik měsíců se mi to dařilo překonávat. Vzít do ruky balíček karet pro mě bylo ale stále těžší a těžší. Klienti museli na výklady čekat stále déle. Nakonec každý výklad provázely i fyzické reakce. Měla jsem sucho v ústech, motala se mi hlava, před očima mi tančily černé tečky. Jako bych se nořila do hluboké vody, která mi šuměla v uších.

Uvědomila jsem si, že to dál nejde. Vyvěsila jsem oznámení o pauze a začala pátrat, co je toho příčinou.

 

Cesta k sobě

A nemusela jsem pátrat dlouho. Došlo mi, že mě takhle moje tělo upozornilo, že je na čase věnovat se nyní především sobě. Tak dlouho jsem vkládala energii do druhých, řešila jejich problémy, foukala na jejich bolavá srdce, až se moje vlastní hranice rozpily do ztracena. Cítila jsem, že je musím znovu najít. Načtrnout jejich obrysy a jasně oddělit svět uvnitř mě a tam venku.

Krátce po té, co jsem si dala přestávku od karet, se mi zablokovala záda (píšu o tom v tomto článku) a já zůstala na tři dlouhé týdny zcela odkázaná na péči druhých. To bylo skutečně silné  dloubnutí do žeber a upozornění, že se musím začít věnovat sobě, jinak se zbortím – doslova. A právě tato nemoc (tedy ztráta moci) mě zavedla zase k sobě samotné a uvědomění, že jsem poslední roky věnovala hlavně duchovnímu rozvoji druhých, ale stále častěji jsem zapomínala na ten svůj.

Vždyť toho bylo tolik co vykonat! Tolik moudrých rad předat, tolika lidem pomoct. No jasně, spasiteli Lúmennko. Není divu, že jsi musela dostat pár facek na probrání…

 

Už žádné obětování

Od začátku mé „ne-moci“ uplynuly dva měsíce. A naučila jsem se za ně víc věcí, než za poslední rok. Mou největší lekcí bylo, začít říkat ne. Přestat rozdávat svoji kapacitu i tehdy, kdy cítím, že ji sama potřebuji. A ještě větší lekcí bylo odříkat tuto pomoc klientům, kteří o ni (často dost nevybíravým a nepříjemným způsobem) žádali. S každým „ne“ jsem si uvědomovala, že ztrácím potenciální zákazníky, kteří se možná již nikdy nevrátí. Že každé „ne“ znamená ztrátu několika set korun, které budu muset vydělat jinde a jinak – a nebo je taky nevydělám vůbec.

Při tom všem mi docházelo, jak snadno člověk prodá svoje zdraví či duševní klid za pár stovek. Jak nás může existenční nouze hnát přes naše vlastní hranice. A nebo hůř – že nás tam může hnát naše touha mít se „dobře“. Tedy mít nový mobil, nové oblečení, jídlo z restaurace či neděli v aquaparku. Ale že se nakonec kvůli těm věcem vůbec dobře nemáme, protože za ně platíme tím nejcennějším a tím jediným, co na tomto světě skutečně vlastníme. Svým časem. Drahocenné minuty věnujeme „těm druhým“ – a je jedno, jestli pro peníze, pro dobrý pocit nebo proto, že se to od nás očekává.

Och, od karet jsem se dostala trošku daleko, co říkáte? Ale řekla bych, že to je právě ta lekce, kterou mi chtěly udělit. Protože dovedou promlouvat nejen svými obrazy a symboly, ale už jen tím, že jsou a že mě provázejí životem. A to už krásných dlouhých dvanáct let. Děkuji jim za to. A děkuji za všechna uvědomění, ať jakkoli bolestivá, jichž se mi v posledních dvou měsících dostalo. A děkuji také vám, že se mnou máte trpělivost a že až si mne karty povolají zpět, opět se na mě s důvěrou obrátíte pro radu a pomoc. Bude mi ctí.

S láskou Lúmenn

Zatím si můžete udělat radost třeba mými AFIRMAČNÍMI MAGNETKY,
↓↓↓ které vám vždy připomenou, co je v životě skutečně důležité :) ↓↓↓

Lúmenn

Jsem blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *