očkování

Proč je očkování jediná povinná prevence?

Médii nedávno proběhla zpráva o neočkovaném chlapci, který se nakazil tetanem. V diskuzích byla jeho matka častována různými velmi sprostými výrazy, byla označována za nezodpovědnou, hloupou, zaznívaly názory, že by jí sociálka měla dítě odebrat. Prostě diskuzní klasika, jakmile dojde na cokoli spojeného s očkováním.

Nejsem odpůrce očkování. Nejsem ani jeho fanatický příznivce. Hlavně věřím tomu, že dospělý člověk je plně zodpovědný za svoje zdraví a rodič za zdraví svých dětí. A mělo by být na každém, jakou ochranu proti nemocem si zvolí. Očkování totiž není léčba. Není to totéž, jako když jehovisté odmítají transfuze krve, protože si to přečetli v Bibli nebo když se rozhodnete léčit vážnou infekci bylinkovým čajem, místo antibiotik. Očkování je preventivní opatření, které snižuje pravděpodobnost, že se nakazíte nějakou chorobou. Nic víc, nic míň. Ale z nějakého důvodu je to jediné preventivní opatření, které je nařízené zákonem a rodiče, kteří se rozhodnou své děti neočkovat, jsou považováni v lepším případě za blázny, v horším případě za nebezpečné zločince.

očkování

 

Vše má vedlejší účinky

I obyčejný ibalgin, který koupíte v každé lékarně, může způsobit vážné komplikace, jako zánět ledvin nebo vředy v trávicím traktu, které vás v krajním případě mohou ohrozit na životě. Je proto naprosto naivní si myslet, že injekční podání usmrceného viru by bylo absolutně bez jakéhokoli rizika.

Tak jako většina léčivých přípravků, i očkování může způsobit celou řadu vedlejších účinků. Namátkou cituji vedlejší účinky z příbalového letáku vakcíny Infarix Hexa (očkování proti dětské obrně, tetanu, záškrtu, černému kašli, žloutence B a onemocněním způsobeným bakterií Haemophillus influenzae)

Časté (mohou se vyskytnout až u 1 z 10 dávek vakcíny):
• horečka vyšší než 39,5 °C
• infekce horních cest dýchacích

Vzácné (mohou se objevit u méně než 1 z 1 000 dávek vakcíny):
• zánět průdušek (bronchitida)
• otok obličeje, rtů, úst, jazyka nebo krku, který může být příčinou obtíží při polykání nebo dýchání

Ve velice vzácných případech byly v souvislosti s očkováním vakcínou proti hepatitidě B hlášeny následující nežádoucí účinky:
ochrnutí
• necitlivost nebo slabost paží nebo nohou (neuropatie)
zánět některých nervů, někdy s pocity mravenčení, ztrátou citlivosti nebo schopnosti normálního pohybu (syndrom Guillain-Barré)
• otok nebo infekce mozku (encefalopatie, encefalitida)
zánět mozkových blan (meningitida)

miminko

 

Řeč čísel

První dávka této vakcíny se podává již devítitýdenním miminkům, u kterých i zdánlivě banální zánět průdušek může v případě, že přeroste do zápalu plic, být závažný, na životě ohrožující stav. Pravděpodobnost bronchitidy je pak asi 1000:1 (tedy 0,1 %).

Mezi lety 1960-1993 onemocnělo v Československu tetanem 944 neočkovaných jedinců (zdroj). To je asi 28 případů ročně (pozn.: v této době byly jiné podmínky, např. více lidí pracovalo v zemědělství, takže dnes by se patrně jednalo o ještě nižší počet případů).

Vyjdeme-li z těchto dat, při deseti milionech obyvatel je pravděpodobnost onemocnění tetanem asi 357 000 : 1 – tedy zhruba 0,0003 %. To je 300 x menší šance, než že dítě dostane zánět průdušek.

Plně očkovaných jedinců se v dané době nakazilo 53 (pro úplnost dodávám, že nekompletně očkovaných se nakazilo 70). Pravděpodobnost nákazy tak byla asi 6 500 000 : 1. Očkování tedy sníží pravděpodobnost onemocnění asi 18x.

očkování

Z očkovaných nemocných zemřelo 38% nakažených, u neočkovaných pak byla úmrtnost 50% (aniž by bylo zmíněno, jestli a jak byli nemocní léčeni).

A co chci touhle matematikou říct? Jen to, že očkování není absolutně bez rizika. Není ani stoprocentní zárukou, že se nemocí nenakazíte. Dokonce ani není zárukou, že na ni v případě onemocnění nezemřete. Je to jen snížení pravděpodobnosti. Snížit pravděpodobnost onemocnění lze ale zrovna konkrétně v případě tetanu i jinými způsoby – třeba pečlivou desinfekcí hluboké rány.

tetanus

 

Které nemoci skutečně zabíjí?

Tetanus je extrémně vzácné onemocnění. Přesto proti němu musíme svoje děti chránit, jinak riskujeme pokutu a vulgární nadávky na sítích. Největšími zabijáky ale není ani jedna z nemocí, proti které očkujeme.

(Data jsou z roku 2015, jedná se o počet úmrtí v České republice v přepočtu na 100 000 obyvatel – zdroj dat)

Nejvražednější jsou choroby oběhového systému. Zabijí jednoho člověka ze sto šedesáti, konkrétně choroby srdce pak mají na svědomí jednoho ze tří set (160:1, resp. 300:1). Následuje rakovina (360:1) a respirační onemocnění (1100:1). Zajímavá čísla má i cukrovka, ta může za smrt jednoho ze čtyř tisíc lidí (4000:1).

Jen pro zajímavost – jeden člověk ze sedmi tisíc pak zemře vlastní rukou – pravděpodobnost, že spácháte sebevraždu je 7700:1 (to je mimochodem skoro 100x vyšší pravděpodobnost, než že jako neočkovaní zemřete na tetanus).

srdce

Nemocem srdce lze při tom snadno předcházet – a to zdravým životním stylem. Jako hlavní faktory, které způsobují onemocnění oběhového systému, se uvádějí (zdroj):

  • zvýšená hladina cholesterolu
  • kouření
  • vysoký krevní tlak
  • obezita
  • stres

Podobné rizikové faktory platí i pro některé formy rakoviny (například rakovinu tlustého střeva či plic). U cukrovky se uvádí, že až 90% diabetiků je obézních (zdroj).

Zdravá strava a pohyb jsou tedy nejlepší ochranou před nejnebezpečnějšími nemocemi současnosti.

srdce

 

Dvojí metr

Pokud chcete jako rodiče chránit své děti před vážnými zdravotními riziky, která je ohrožují s řádově vyšší mírou pravděpodobnosti, než nemoci, proti nimž očkujeme, měli byste primárně zajistit, aby nebyly tlusté. Uvádí se, že obézních je kolem 7% dětí. Obezitu z dětství si pak do dospělého věku přenese asi polovina z nich (zdroj).

Obezita prokazatelně zabíjí. A když nezabíjí, minimálně prudce snižuje kvalitu života a zatěžuje systém zdravotního pojištění. Léčba člověka trpícího ischemickou chorobou srdeční, chronickou obstrukční plicní nemocí nebo diabetem stojí mnohonásobně více, než léčba spalniček, příušnic nebo tetanu.

očkování

Přesto běžně vidíme rodiče, kteří své děti krmí nezdravými potravinami. Kupují jim sladké nápoje, chipsy a sladkosti. Nechávají je hodiny sedět u počítače. Nebo jim dokonce sami jdou špatným příkladem – až polovina dospělých v Česku má nadváhu a 20% je vyloženě obézních (zdroj).

Jenomže na tyto rodiče, kteří ze svých dětí vychovávají nezdravé tlouštíky, nikdo sociálku volat nechce. Na jejich adresu se nepíší vulgární komentáře a neprobíhá internetový lynč.

Vyžrat se (s prominutím) jako prase je prostě normální. Riskovat u sebe a svých dětí infarkt, rakovinu a cukrovku je taky normální. Ačkoli stát léčba obezity a přidružených nemocí stojí ročně kolem neuvěřitelných 30 miliard (zdroj), žádný zákon rodičům neukládá, aby děti krmili dostatkem ovoce a zeleniny a podporovali je v pravidelném pohybu.

Jedno jablko a procházka denně přitom mohou zachránit mnohonásobně víc životů, než hexavakcína.

zdravá strava

 

Rovný přístup k prevenci

Očkování není léčba. Je to prevence. Prevence, která snižuje pravděpodobnost, že se nakazíte některými chorobami. Jiné zase můžete jako vedlejší účinek očkování chytit. A před některými nemocemi se očkováním nijak chránit nejde. Musí vám stačit jen vaše imunita, kterou můžete podporovat zase hlavně zdravou stravou a pohybem.

Věřím, že každý má právo vybrat si takovou formu prevence, jakou sám považuje za nejúčinnější. A dokud mají lidi právo tloustnout, kouřit, stresovat se a cpát svoje děti hamburgery a čokoládou, měli by mít také právo vybrat si, zda sebe a své děti nechají naočkovat.

Ne každý, kdo si očkování nevybral jako svoji cestu, věří, že způsobuje autismus nebo že alobalová čepice je nejúčinější ochrana proti reptiliánům. Někteří prostě jen pro sebe vyhodnotili rizika vedlejších účinků očkování jako vyšší, než rizika onemocnění. Tak jako jiní vyhodnotili potěšení ze svíčkové se šesti a pivka u televize jako důležitější, než prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Tolerujeme-li jedny, začněme tolerovat i ty druhé.

zdraví

Lúmenn

Jsem blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts

9 thoughts on “Proč je očkování jediná povinná prevence?

  1. Jen drobnost: pravděpodobnost 1:100 je 1% (per cent = ze sta). Pravděpodobnost 1:1000 je tedy 0,1% a ne 0,001%, jak píšeš :-)

    Jinak pěkný článek. Bohužel mezi lidmi zatím vládne všeobecná hysterie způsobená mediální masáží na téma očkování a výběr vakcín a jejich kombinací je u nás téměř nulový. Ale věřím, že se to zlepší a v horizontu několika let bude většina lidí schopná zvažovat rizika místo šíření paniky a hejtování na internetu.

  2. Rozdíl je v tom, že u očkování nejde o to, aby dítě něco nechytlo, ale aby se nemoci nešířily v populaci. Očkování je účinné, pokud ho má ve společnosti určité procento lidí, u každé choroby se to liší. Tedy poměrně nízké procento neočkovaných lidí je schopných nakazit všechny, i ty, kteří mají očkování. Tím ta soudržnost článku trochu padá, ale s dílčími názory souhlasím.
    Je problém v tom, jak někteří dospělí kašlou na zdraví svých dětí, ale to se musí změnit s časem nebo současnými trendy zdravého životního stylu. Ta představa, jak by se to kontrolovalo, je dost dystopická. Taky jsem v tomhle ohledu neměl moc štěstí, ale stejně si myslím, že ta změna ve společnosti musí nastat zevnitř.

  3. Promiň, ale Tvůj článek mi nesedl, což se většinou nestává. Očkování je určené hlavně k tomu, aby se nemoce nešířily v populaci, přičemž k tomu je potřeba, aby očkování mělo určité procento populace. Samozřejmě jde i o prevenci onemocnění konkrétního jedince, jak píšeš. Ale srovnávat obezitu s rakovinou, cukrovkou a tetanem, to mi přijde trochu přitažené za vlasy. Protože pokud není obezita spojená s nějakým onemocněním (např. štítné žlázy), je zcela v rukou každého člověka, jaký si zvolí životní styl, míru pohybu a stravování. Co se týče dětí, ty do určitého roku žijí podle rodičů, ale znám spoustu dvanáctiletých, kteří se chtějí hýbat a stravovat lépe než maminka a tatínek. Tebou předkládané onemocnění jako rakovina nebo cukrovka, tam sice člověk může preventivně něco podnikat, ale není tolik pevně v jeho rukách, zda onemocní či nikoliv (je nutné zahrnout i rodinnou zátěž apod.) A ano, věřím na provázanost psychiky a fyzična. Nehodlám někoho lynčovat za to, že svoje dítě nenaočkuje, ale já bych nemohla žít s tím, že jsem pro ochranu jeho zdraví neudělala maximum. Žádná možnost nezaručuje stoprocentní účinnost prevence (ani zmíněné jedno jablko a procházka), všechno má svá rizika (naočkuji-li, riskuji vedlejší účinky, nenaočkuji, pak větší zranitelnost). Tetanus se u nás tak málo vyskytuje právě kvůli proočkování populace. Nepodporuji zbytečná kvanta chemie a farmak, ale základní proočkovanost populace je solidární vůči celému společenství, jinak riskujeme návrat určitých onemocnění, jako se tomu stalo např. v případě spalniček.

  4. Očkování je do jisté míry druh náboženského vyznání. Kde vakcíně jsou přisuzovány kouzelné účinky a kdo je podezřelý , že nebyl na očkování, i když byl na očkování je inkvizičně pronásledován. Stačí paranoidní lékař, nebo třeba ne až tak paranoidní jako spíše strašpytel o svůj teplý flek na proprděné židli.

    Podle skutečné události, kdy lékař nechtěl věřit a odmítal si i se souhlasem ověřit, že očkování bylo a pohrozil, že se udělá další očkování znovu, nebo nemůžete dál chodit do práce, kde sice nemusíte nikomu podat ani ruku, ale co kdybyste chytil/ la za kliku dveří. Jako by z toho dovozoval vtipné závěry, že všichni by okamžitě zemřeli na tetanus, který nemáte.

    Fóbie z očkování teda nemám, ale co jsem slyšel od zdravotníků, je to bezva kšeft naflákat do lidí co nejvíc těch očkování. a co zdravotníci mezi čtyřma očima řeknou , se dalo tušit. Prostě je to pro tělo zátěž a pak lidi mohou dostat při tom oslabení jinou nemoc. A to se prý i děje. Dává to smysl.

    Očkování je menší zlo v situaci, v prostředí a za okolností, kdy je ohrožující stav v populaci a není po ruce nikdo chytrý, kdo by znal jiné řešení. Rozumbrebentů je všude dost. A jak se říkává ten vtip, poslední věta před smrtí: “ Uhni, já tomu rozumím“.

    Takže skutečně objektivně je potřeba posoudit situaci v tom kterém prostředí, jaké jsou možnosti řešení. Ty celoplošné zbraně mohou být až hromadného ničení, nebo sebezničení lidstva.
    Lidstvo v sobě nosí spoustu latentních, persistujících patogenů a s těmi se udělá co?
    Čistit sebe, čistit prostředí, šířit lásku a vzájemný respekt, pohodu.

    Když ulítnem na očkování moc, tak se nám stane to, že otevřeme tlustou knihu jmen patogenů podle čísel a pak velkou truhlu plnou vakcín a podle čísel se to bude rozdávat. Až skončíme u čísla tisíc.

    Zjistíme, že celou populaci patogenů ještě nemáme odbavenou.
    Skončili bychom tak trochu ve slepé uličce. Anebo jsou vakcíny víc na to, aby se lidé měli o čem bavit, než aby se s nimi rozvážně nakládalo. Jen odbočím trochu o něčem jiném, i když ne moc daleko. Za válek na válečných bojištích se vymyslelo více rychlovek, částečných opatření, co na tu chvíli pomohlo, aby vojáci umřeli třeba až v další bitvě a ne hned. Jestli bude někdo po bitvě žít spokojený dlouhý život, to pro válečnou strategii nebylo podstatné. Stačilo “ vyhrát bitvu“ a dál do budoucna se nedívalo.

    V jakých podmínkách lidé žijí a jaké mají vědomosti o možnostech, podle toho se rozhodují.
    Na takové ožehavé otázky je potřeba, aby lidé sbírali data a ta shromažďovali , nejen jako odborná veřejnost. Určitě výsledek nebude jednoduchý, ale půjde pak zestručnit.

    Kdyby moje žena chtěla dítě očkovat, tak bych jí sehnal včas maximum informací, aby věděla, do čeho jde a co je to vlastně za vakcínu. Kdyby se rozhodla neočkovat dítě. Tak bych ji chránil , co by šlo, aby ji někdo neosočoval třeba z nevědomosti. Ale jak říkám, která varianta je lepší, to je potřeba shlédnout dle všech okolností. Zdraví je třeba chránit všemi správnými dostupnými možnostmi, ve vzájemné symbióze jedinců a možností.

  5. Vojta: šíření nemocí zabraňuje ale i spousta jiných faktorů. Proti moru nebo spále, nebezpečným nemocem minulosti, se očkovat nelze a přesto se téměř nevyskytují. Šíření nemocí totiž brání hlavně současná vysoká úroveň hygieny. Jinak člověk s pošramocenou imunitou, který o své zdraví a prevenci nedbá, může také velmi intenzivně šířit choroby kolem sebe – a i taková chřipka nebo angína mohou být pro staré lidi a malé děti velmi závažné onemocnění.

  6. K: tetnaus se nikdy nevyskytoval ve větší míře, vždy se jednalo o hodně vzácné onemocnění – a v současnosti, kdy se rány dobře desinfikují, je téměř nemožné ho dostat. Navíc je to onemocnění, které není přenosné z člověka na člověka, takže zrovna u tetanu je argument šíření nemocí v populaci lichý.
    Navíc jak jsem psala v příspěvku výše – na zmírnění šíření onemocnění se podílí zejména hygiena, protože mor nebo spálu už také člověk dnes nechytí, ačkoli se proti nim neočkuje.
    „Epidemie“ spalniček postihla asi 150 lidí, z čehož přes polovinu tvořili zdravotníci z nemocnice, kde byl hospitalizovaný nakažený muž a kteří byli v dětství očkováni. Navíc spalničky jsou podobně závažné onemocnění, jako třeba šestá nemoc nebo právě spála, proti kterým se neočkuje.

    Pokud si sama vyhodnocuješ, že očkování je pro tebe více přínosem a považuješ ho za důležitou součást ochrany zdraví, rozhodně ti to nebudu rozporovat. Věřím ovšem, že toto rozhodnutí by mělo být na každém člověku. V zájmu ochrany cizího zdraví totiž odmítám riskovat to svoje.

  7. Tak třeba spalničky se šíří vzduchem, tomu hygiena moc nepomůže.
    Některé nemoci prokazatelně vymizely nebo se zredukovaly právě díky očkování, a to i v oblastech, kde nejsou dobré hygienické podmínky; naopak když ve vyspělých zemích klesá míra očkovanosti, infekční nemoci se znovu objevují. Spalničky, černý kašel. Aktuálně na Filipínách znovuobejvující se obrna kvůli tomu, že v posledních letech pokleslo očkování.

  8. Vnitřní výživa v člověku proudí mezi jing a jang v rovnováze. Pokud se snažíte překročit tyto strany, tak za těmito hranicemi jin a jang je minulost-podvědomí, pokud tam zajdete, vstoupíte do kolektivního podvědomí. Na druhé straně, pokud se pohybujete směrem k nadvědomí, vstoupíte do kolektivního nadvědomí-budoucnosti. Na této straně jsou všichni tito lidé, na levé straně jsou zase ti, kteří jsou pořád nespokojení, kteří zemřeli, kteří se nechtějí narodit a kteří pořád chtějí lidi trýznit. Ti stále existují na této straně. Jsou to vetřelci, mohou vás posednout a dělají to. Na pravé straně jsou lidé jako byl hitler, kteří jsou velice ctižádostiví, kteří zemřeli kvůli svým ambicím, pochybným názorům a podobně, ale stále tam existují. Ať už vstoupíte na tuto stranu, nebo na tu druhou, zajdete do krajnosti a budete prostě posedlí. Je to velmi nebezpečná oblast, do níž lidé vstupují. Žádná realizovaná duše by toto nikdy neudělala. realizovaná duše by nikdy do nikoho nevstoupila. žádný skutečný guru nemůže do nikoho vstoupit, protože oni znají hodnotu vaší svobody. Je velice špatné do někoho vstupovat-posednout. Vůči těm, kdo jsou mrtví, i vůči vám, kteří žijete. Necháte se posednout těmito nesmysly a černou magií, realizované duše se nikdy nepokoušejí nikoho posednout, nikdy se nesnaží nikoho obtěžovat. Očkování je způsob, jak se bránit virům-cizím entitám v našem světě, protože nejsou přirozené. To nemá se svobodnou vůlí nic společné.

  9. Obávám se mirku, že vstoupit do nikoho nelze. Zmiňuješ. A že ani žádný duch do nikoho vstoupit nemůže. Vím, že se to tak někdy říká. Ale jsou to řeči o duši, psychice a komunikaci.
    Proto se hovoří někdy stupňovitě.
    1. že někdo se řídí vlivy, někdy se říká našeptávání, tedy výběr nevhodných myšlenek a podnětů okolí ( Nemám na mysli hlasy schizofreniků).
    2. stižení zlem – kdo už podléhá škodícím myšlenkovým pochodům, že se s tím dost ztotožňue, je jakoby stižen slepotou, že nevidí a nechce vidět cesty dobra
    ( neuvádím přesnou definici)
    3. posedlost , kdy už se to z hlediska psychiatrie a duchovna trochu dělí, ale obě oblasti ten pojem znají. V podstatě s takovým člověkem se již nedá jednoduše a někdy ani složitě pracovat , nebo spolupracovat. Chová se , jako by byl někým jiným, jako vyměněný a to dost intenzivně, někdy až s nadstandardní silou a neočekávanou schopností, nezastavitelně a činí značné škody, kdy škody v atacích přesahují škodění „běžného“ psychopata.
    ( neuvádím přesnou definici, spíše vycházím ze zažitých debat s odborníky z více stran a s tím, jak to často na lidi působí).
    Ve všech případech se více hovoří, že člověk podléhá myšlenkám a podléhá vlivům. Ztrácí kontrolu nad sebou a orientaci v lidských hodnotách, které mají, pro člověka samotného a pro ostatní, význam pro bezpečí, štěstí a zdraví, v respektu a přitom v sounáležitosti.

    Dávat si milosti, dávat si porozumění. Každým dnem být v lepší kondici a tento stav prožít. Vcítit se jeden do druhého a do jeho celé situace. A tam kde je těžké se vcítit , tak alespoň si technicky představit, co člověk potřebuje, a jaká je jeho situace, v pohledu s nadhledem.
    Všechno zde neprobereme, to je už předem dané. Každý řešíme aktuálně jiné věci. Na otevřená témata navazuje celá struktura souvislostí a okolností. A vezdejší témata jsou na delší sběr dat a práci všech na sobě. Každým dnem je to lepší a každý den pro to lepší něco ve svém životě uděláme. Na lecos nereaguji, ale dělám si poznámky pro sebe i sesbíraná data, která více objasňují, ale nebude to nikdy vše a univerzální odpověď není. Anebo je: LÁSKA a její synchronizace , kde je potřeba.
    A ta se větví do úplně všeho. Je tak rozsáhlá, že se ve všem odrazí a ve všem „rezonuje“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *