o farmáři a štěstí

Příběh o farmáři a štěstí

Tento příběh koluje internetem v mnoha podobách. Původním zdrojem citací a různých forem převyprávění je pravděpodobně kniha Cesta pokojného bojovníka, ale jedná se o starobylý, lidově tradovaný příběh. Učí nás, že štěstí a neštěstí jsou opačnými stranami téže mince a vše je o úhlu pohledu. Čím širší perspektivou se na naše štěstí či neštěstí díváme, tím rozmazanější kontury tyto pocity nabývají.

 

Příběh o farmáři a štěstí

Žil, byl, kdysi dávno v horách, starý farmář.
Celý život tvrdě pracoval a podařilo se mu našetřit peníze
a koupit si koně.

Celá ves se seběhla a lidé farmáři gratulovali.
„Ó, takový pěkný kůň,“ říkali. „Ty máš ale štěstí!“
Ale farmář jen pokrčil rameny a odvětil:
„Štěstí, neštěstí, kdo ví?“

Za nějaký čas se stalo, že farmáři se kůň splašil
a utekl neznámo kam.
Lidé z vesnice přišli za ním, žmoulali v rukou čepice
a vážně kývali hlavami: “To je neštěstí!”
Ale farmář na to jen odpověděl: “Neštěstí, štěstí, kdo ví?”

Neuběhl ani týden a koník přiběhl z dalekých luk
a přivedl s sebou celé stádo divokých koní.
Farmář měl náhle plnou ohradu.
Sousedé s očima navrch hlavy provolávali:
„No tedy! Ty jsi měl ale štěstí!“
A farmář znovu řekl jen: “Štěstí, neštěstí, kdo ví?!”

Farmářův syn se staral o divoké koně
a jednoho dne se pokusil jednoho z nich zkrotit,
aby je mohli odvést na trh na prodej.
Jenomže divoký kůň se splašil, chlapce shodil
a ten si při pádu ošklivě zlomil nohu.
A zase tu byli sousedé, lomili rukama a naříkali: „To je neštěstí!“
Ale farmář na to zase jen: “Neštěstí, štěstí, kdo ví?!”

Za pár dní přišel do odlehlé horské vísky verbíř
a odvedl všechny mladé muže do armády,
protože začala válka.
Jenom farmářův syn zůstal ušetřen,
protože s polámanou nohou do armády nemohl.

Bylo to štěstí? Nebo neštěstí? Kdo ví…

Tak štěstí nebo neštěstí?

Tenhle příběh by mohl pokračovat stále dál. A on vlastně pokračuje. Každým dnem, každou minutou jsme jeho hrdiny – ten příběh se jmenuje život. Až s odstupem času chápeme, co bylo štěstí a co neštěstí. A často je to úplně naopak, než jsme to prožívali v okamžiku, kdy se nám to dělo.

Neznamená to, že máme přestat prožívat pocity a uzavřít se v bublině zenového klidu. Jen se třeba tu a tam zastavit a hledat střípky radosti tam, kde vidíme právě teď jen beznaděj. A že prožívat pocit štěstí můžeme i bez ohledu na události, které se právě teď dějí v našem životě.

Lúmenn

Jsem blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts

2 komentáře u „Příběh o farmáři a štěstí

  1. Tak to v životě bývá. Bohužel lidé často v životě hrají o čas a čas nikdy nedohoní.
    Až, když události a čas vezmou s nadhledem a berou ho za relativní a jen pro účely, pro které ho máme, pak je to svobodnější. Leckdy, lidé něčemu nevěří, ale pak čas ukáže, jak tamhle to, nebo tamto dopadlo. Co se těm lidem vlastně stalo. Jací doopravdy byli, až ohlédnutím na souvislosti a celý obsah děje. Ale jak se říká, kdo ví.
    Někde jsem slyšel a nebylo to jen od jednoho:
    V jakém stavu mysli jsi, jak prožíváš, jaké máš rozvinuté energetické oblasti. Jak smýšlíš, kam směřuješ, jaká je tvá víra ( ne ve smyslu ideologie ), vůle, intuice. Jak vnímavý jsi a v hrudi energie máš a co tě životem provází. Kdy sám sobě jsi strůjcem i ochranou.
    To všechno každý svými slovy říkal.
    I když jsi relativně dole, můžeš být zrovna relativně nahoře. Když jsi jakoby na dně, třeba jsi právě nad vodou. Padáš, nebo letíš? Potápíš se, nebo se topíš? Je za tebou hluboká jáma, nebo to za tebou je jen z dálky panoráma a máš hned za sebou půdu pod nohama.
    Támhle ten, co sedí na lávce to je bezdomovec? Nebo čeká na spojení. Támhle ten obchodní manažer v luxusním hotelu a celý den v autě na cestách je bezdomovec, že nebyl pár dní doma, nebo je na služební cestě?
    Hele a tamta paní má skvělej plat, to bys do ní neřekl, ale bohužel spává jen chvilku denně, už je zedřená. Má se dobře? Jé, ty spíš celej den už týden, ty se máš. Má se fakt dobře? Není z toho s rozbolavělým tělem bez energie?
    Nic nemusí být , tak jak vypadá, až ten celek skutečností dá dohromady pravdivý obraz.
    Možná právě teď prožíváš začátek něčeho radostného, co ti přinese štěstí. Až dočteš, možná dostaneš nápad.

  2. To jsem taky slyšel, že se někdy stává. Když třeba děvče touží po dítěti. Smutně kouká na prázdný kočárek , kolem někdo projde a ona si neznámo proč zrovna v tu chvíli povzdechne, kdybych tak potkala toho pravého. Jak by asi vypadalo moje děťátko. A v záblesku zasnění se přenese jakoby do budoucnosti a uvidí tvářičku se usmát v kočárku. Jako když vykoukne z keříku a na chvíli nahlédne. Kolik věcí v okamžiku dokáže podvědomě analyzovat a zobrazit si, promítnout si. Kolik neobjevené inteligence v sobě máš. “ Zázračný okamžik“ si člověk vytvoří někdy zrovna ve správnou chvíli, kde jsou ti správní lidé na správném místě.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *