Přání ženám od ženy k Mezinárodnímu dni žen

Když dnes máme ten Mezinárodní den žen (jehož slavení by mi tedy jako spousta jiných moderních svátků uniklo, nebýt sociálních sítí, kde kamarádky postují fotky kytek, které dostaly:)), inu když máme ten MDŽ, chtěla jsem jako pohlazení po duši dát něco, z čeho čiší krásná ženská energie Ale pak se z pouhého kratičkého úvodu stala celá úvaha a přání ze srdce pro všechny ženy – i pro mě samotnou.
Začala to písnička od běloruské ženské skupiny, kterou jsem chtěla jako ono pohlazení po duši, použít. Skupina Laboratorium Piesni zpívá a capella jen za doprovodu bubnu, na jejich tvorbu mě před časem upozornila kamarádka a dnes jsem náhodou zase narazila na jejich píseň Sztoj pa Moru. Je v ní obsažena čirá esence ženskosti, jak díky skladbě různých ženských hlasů, tak celkové náladě písně, jejíž text není zrovna veselý, je o širém moři, hejnu labutí a divokém orlovi, který to hejno rozežene a je z ní cítit trocha melancholie, ale dívky a ženy, které ji zpívají, u toho tančí, usmívají se a dodávají táhlé melodii jiskru, sílu, tvar. A myslím, že právě to je něco, co my, ženy, umíme – dávat smutnému světu naději, lásku, pochopení, ale také tanec, vášeň a samotný život. A také mám pocit, že na to někdy zapomínáme.

Tahle píseň tedy není jen pohlazení po duši pro všechny čtenáře, ale je také přáním k svátku všem ženám, které stejně jako já někdy zapomínají, jaké to je být skutečně ženou. Že to není o tom, vyrovnat se mužům – být silné, chytré, rozhodné, tvrdé, racionální. To všechno dokážeme my, ženy, velice snadno. Co ale tak snadné není, je žít život v této společnosti, která oceňuje tvrdou práci, každodenní výkon a nekompromisní přístup, a přesto dokázat být naplno ženou. Někdy plačtivou a náladovou, někdy silnou jako zuřící bouře, někdy vášnivou a toužící po ukojení, jindy stydlivou a potřebující ochranu. Je těžké být zároveň matkou, starostlivě ochraňující mláďata, a přitom svůdnou milenkou, plnou vnitřní přitažlivosti, být nevinnou pannou dávající naději i moudrou stařenou rozdávající rady, být čarodějnicí, vlčicí, prohnanou kočkou, lstivou liškou a zároveň jemnou květinou, jarní rosou a studánkou, svlažující vyprahlé rty poutníků. Být ženou znamená dávat kusy sebe a přitom umět zůstat celistvou, jako největší z žen, naše Matka Země. A jako ona se učíme krvácet a odpouštět zároveň.
Být ženou není vůbec snadné – ale ne proto, že by nás drtila nespravedlnost systému, ne proto, že by snad společnost nadržovala mužům. Ale právě proto, že my, ženy, jsme přijaly za vlastní, že jen když v sobě ženství potlačíme a staneme se více jako muži, pak budeme svobodnější, šťastnější, rovnoprávnější. Neznamená to jít si stoupnout k plotně a stát se služkou, mámou a sexuální hračkou v jedné osobě. Znamená to ponořit se až do hlubin naší duše a objevit tam krásu dávno zapomenuté moudrosti, kterou se z nás celá staletí snažili vytlouct a které se my poslední dekády samy vzdáváme. Odkládáme stranou svou menstruaci a celý svůj cyklus, který z nás dělá to, čím jsme, protože věříme, že nás zdržuje od skutečného života, od mužského života, ale nechápeme, že nám přináší něco, co muži nemají a mít nemohou. Taky jsem odkládala, dokonce nesnášela svůj cyklus, tak bolestivý, odporný a špinavý. Tak složitý, komplikovaný, tajemný. Až v posledních letech jsem v něm začala hledat smysl a pochopila, že naše moudrost, ženská moudrost, je přesně taková – tajemná, komplikovaná, proměnlivá. A že samotný akt zrodu nového života, porod, je taky pořádně bolestivý a špinavý.
Dnešní svět je komplikovanější, než kdy dřív. Je tolik možností a tak málo času, je tolik nároků a tak málo sil. A o to víc tenhle svět potřebuje ženy a jejich energii, moudrost jejich těla, které si umí říct, že si potřebuje odpočinout, které se samo dovede očistit, které dovede samo ze sebe stvořit celou lidskou bytost. Láskyplnou energii matčina pohlazení, doteku dívčí ruky na tváři, babiččina po staré rtěnce vonícího polibku na dobrou noc. Empatickou energii odpuštění a tolerance. Divokou energii tance pod hvězdami, silnou energii kořenů bříz, která dovede provrtat skály, nespoutanou a trpělivou energii moře, které za staletí omele tvrdé břehy dohladka.
Je krásné být ženou. A je složité být ženou. Ale právě ta složitost je na tom to krásné. Milujme tedy svoji složitost, milujme všechna svá zákoutí, záhyby a tajemství. Prostě a jednoduše – milujme:)
Všechno nejlepší k Mezinárodnímu dni žen přeje Lúmennka
A tady je konečně ta slibovaná písnička:)
Laboratorium Piesni – Sztojim pa Moru

Lúmenn

Jsem devětadvacetiletá blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts

6 thoughts on “Přání ženám od ženy k Mezinárodnímu dni žen

  1. Ani nevím, jak jsem se dostala až k tobě, Lúmenn, a že od doby, co jsem u tebe byla naposledy(může to být vážně už pár let?) se to tady docela změnilo :).

  2. [2]: nic si z toho nedělej, já taky celý život nechtěla být ženská. Jenomže on existuje dost pokřivený názor na to, co to znamená být ženská. Ženy prý nekoukají na sport, nepijí pivo, nemluví sprostě, neumí se prát, zajímá je akorát líčení, kabelky a oblečky pro psy atd. atd. Až po 25 letech života jsem začala zjš´tovat, že ačkoli jsem dost jiná, než hodně ženských (s nimiž jsem si vlastně nikdy nerozumněla a bavila se spíš s chlapama), pořád jsem žena a pomalu se to vlastně až v tomhle věku učím chápat a poznávat. Protože být žena nemá nic společného s koníčky nebo se společenskou normou, je to o dost hlubší záležitost a klidně můžeš být na 100% žena a přitom třeba střílet z kulometu nebo programovat hry.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *