ostara

Pohanské rituály – Ostara

Ostara, neboli Eostré je stará pohanská bohyně plodnosti a ženské síly. Je spojována s příchodem jara, naši slovanští předkové jí říkali Vesna. Její totemové zvíře je králík, symbol nejen jara, ale také plodnosti – vždyť na jaře se rodí mladí zajíčci, březňáčci.
Tento svátek je hojně rozšířený ve všech kulturách a většinu zvyků později převzalo křesťanství a spojilo je ze znovuzrozením Krista, přičemž o znovuzrození tu šlo už dávno před nimi – o znovuzrození Matky Přírody, která se probouzí po dlouhém zimním spánku, aby zase ožila v plné síle a nádheře.
Mrskání pruty, tak rozšířené u nás, mělo přelít sílu z přírody do lidí a vejce už dávno symbolizovalo nový život.
ostara

 

Ostara (20. nebo 21.března)

Kdy: jarní rovnodennost
Další názvy: Eostre, Den Paní
Symboly: vejce, rovnoramenný kříž, motýl, králíci, beránci, mláďátka obecně, proutí
Barvy: pastelové
Byliny: prvosenky, tymián, fialky, kočičky, ale především žluté narcisy, veselé tulipány a petrklíče a hyacinty v květináčcích, větvičky zlatého deště
Kameny: akvamarín, turmalín, fluorit
Co se slaví: Tento svátek byl v různých keltských tradicích slaven různě. Některé kmeny uctívali v tento den Boha Válečníka, který bojoval s temnotou v čase, kdy den i noc jsou stejně dlouhé, světlo však pomalu, ale jistě získává navrch. Jiné tradice uctívali Matku Zemi a pomáhali jí s probouzením. Poslední známá podoba tohoto sabatu byl počátek dvoření Boha Bohyni, které bude završeno o Beltainu pohlavním aktem.
Jak se slaví: Obvyklý tanec, jídlo a zapálené hranice jsou doplněné o pár rituálů, ty se však kmen od kmene lišily. Byl to tanec Boha Válečníka (samostatně) či tanec Boha a Bohyně (páry). Někdy také děti pomocí poklepávání hůlkou budily ze spánku Matku Zemi a přivolávaly její životodárnou sílu.
Dodnes přetrvalo: vejce jako symbol znovuzrození, regionální tradice s probouzením studánek, velikonoční zvyky, zejména škádlení dívek a chlapců

 

 

Rituál Ostara I.

 
Potřeby: vyfouklé vajíčko, barvy, bylinky vhodná na Ostaru, zelená nebo žlutá svíčka, jarní kvítek, zelená nebo žlutá stuha či provázek

 

Namalujeme si vyfouklé vajíčko a necháme uschnout (provedeme před rituálem, klidně den předem). Použijeme pohanské motivy jara, zajíčky, runové nápisy či symboly jako jsou pentagram nebo keltský uzel. Do vajíčka opatrně dáme trochu drcených bylin a dozdobíme kvítkem, který jsme sami utrhli (musí z vajíčka čouhat ven). Stoupneme si k otevřenému oknu, nebo vyjdeme ven, zapálíme svíčku a proneseme zaklínadlo:

 

Já (jméno) stojím tu spolu s (jména ostatních členů) a klaním se tomuto dni
Kdy den s nocí stejnou vládu má
A den Ostarou zvou
Kdy božstvo přírodě i nám dá
Světlo a lásku svou
Pozvedám svůj zrak
K nebi vzpínám ruku svou
Stojím tu dnes přesně tak
Jak mí předci přede mnou
Život oslavuji a ctím
Mně známý i ten nepoznán
Díky mně i vám jak vím
Dnes bude požehnán.

 

Po skončení rituálu dáme květinu do vázy, a vajíčko připevníme k provázku. Pověsíme si ho poblíž místa, kde se nacházíme nejčastěji, aby nám připomínalo nový život, který s jarem přichází.
Zdroj (upraveno)

 

 

Rituál Ostara II.

Pro tento rituál si nejlépe vyberte jarní slunečný den, ideální je svítání nebo časné ráno. Jděte k nějaké tekoucí vodě – potůčku, potoku nebo řece. Nejdříve poproste Matku Zemi, aby vám dovolila utrhnout na rituál 13 stébel zelené trávy. Třináctka je ženské číslo, v tarotech také symbolizuje znovuzrození, transformaci, opuštění starého a zrození nového, příslib obnovy a regenerace, vzkříšení. Také konec jednoho životního cyklu a začátek nového. Trhejte jedno po druhém 13 stébel trávy a zároveň poproste a požádejte bohyni Ostaru, aby vám pomohla s novými začátky, změnami, novými projekty…

 

Po natrhání všech 13 stébel jim poděkujte za jejich oběť a sevřete je v obou dlaních. Představujte si co nejlepší průběh splnění vašeho přání. Promítejte si v duchu své představy a soustřeďte svoji energii do těchto stébel trávy. Teď se z nich stávají dopisy, které ponesou vesmíru vstříc vaše přání. Přiložte si spojené dlaně se stébly na čakru třetího oka a promítněte znovu do stébel své nejlepší představy a očekávání. Pak přiložte spojené dlaně se stébly ještě na srdeční čakru a z celého srdce si přejte ať se vám to vyplní. Promítněte do stébel trávy své naděje a touhy. Ještě jednou požádejte bohyni Ostaru (Eostré) o pomoc a splnění vašeho snu. Pak vyhoďte stébla trávy s velkou energií do vzduchu směrem vzhůru a nechte je dopadnout do tekoucí vody. Zároveň vyšlete do vesmíru myšlenku, ať tekoucí voda pročistí a odplaví staré a přinese nové. A teď nechte věci plynout…
Zdroj (upraveno)

 

Mohlo by vás zajímat: Další pohanské rituály a obyčeje.

Lúmenn

Jsem blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts

4 thoughts on “Pohanské rituály – Ostara

  1. Jasan, termín velikonoc se mění, není dán nějakým výročím dobroty „Ježíška“, i když i to pomáhá lidem si uvědomit, že s odchodem dočasného přichází světlo naděje. Také to,že lidé obětaví jsou zdrojem světla a nadějí pro budoucnost a ukončení válek. Také je v tom to, že velká oběť se již nemusí opakovat, pro poučení má stačit.
    Velikonoce asi vždycky byly nejvíc probouzením života přírody, pochováním suchého listí a znovupučení poupat a klíčků.
    Masáže proutím rozhýbe krevní oběh a oživí krásu a plodnost žen. Někteří chlapi si dají studený kýbl, studenou sprchu, aby se jim osvěžily svaly a mozek a všichni jsou připraveni na jarní procházky přírodou, kde se již dřív nebo později spálí poslední zbytky „nikoliv čarodějnic“, ale staré listí, větve a uschlá tráva, která zůstala po zimě a dělala zemi zimní štít.
    Kolem pobíhají radostně zajíčci a srnky, rostou „kočičky“ na větvích. A kolik se nasbírá vajíček, tolik se slaví radosti, s nadějí, že se hodně urodí, už od začátku jara.
    A v parcích s kočárků a sporťáků koukají mimča ke své “ bohyni“ a „bohu“, k mamince a tatínkovi a radují se, když se rodiče drží za ručičky, jako když spolu začínali chodit.

  2. A jémine , to už je rok. A králíčci a zajíčci zase hopsají po lukách, plní zdraví a síly.
    Tam, kde ještě přírody kus zbyl. Kde listí zhrnulo se od příbytků, obydlí lesních víl.
    A rozmýšlej, kde celý rok tys všude byl. Zda věneček sis zasloužil.

    A nad kopci v bzukotu čmeláků , první květy od lesů objevil.
    Sladkého medu pohár z petrklíče ochutnej víc, když dříví jsi nanosil.
    Víla tvá tě nad studnou vítá, s ranní rosou v kalíšcích , abys s ní déle byl.

    Pak ruku v ruce jděte vstříc svým dětem k domovu, který jsi postavil.

  3. ježíš(ganeša) se narodil daleko dříve, než projevená příroda. v kosmickém vejci-těle, je tělem-synem-dítětem-prorokem, prvním i posledním. je věčnou bytostí. v (ne)projeveném vesmíru je udržovatelem, ale i tvořitelem a ničitelem. on stojí uprostřed v rovnováze a středu jako Udržovatel (ducha života). Pokud tedy nebudeme udržovat pravdu v sobě a neočistíme v sobě svého Ducha od chtíče, hněvu, nenasytnosti, připoutanosti, žárlivosti a pýchy (bludu), budeme „stále“ budovat a ničit, ničit a budovat, a Pravdy nedosáhneme. zmrtvýchvstáním završil- dokončil a zpřístupnil celou dráhu elipsy kosmického vejce i pro ty, kteří chtějí. dítě dospělo. a co my?https://sciencemag.cz/disk-z-nebry-archeoastronomie-a-teokracie/

  4. „mirku“ (Mirku?) nejsem si jistý , jak to myslíš a jestli víš, jak to myslíš.

    Zkus si ověřit , z toho , co máš na mysli, co je fakt zřejmé a co by z toho co uvádíš dávalo a co nedávalo smysl, z vět, jak je formuluješ a jaké pojmy spojuješ. Co je v čem lidem ve známosti, jak je to ve znalostech lidí zavedené, a z jakých zdrojů to vytahuješ a dáváš dohromady. Já to za tebe neudělám. Přitom rád porozumím tomu, co jak myslíš.

    Zkus vycházet z toho, co většina lidí zná. Zbytek definuj a pak strukturovaně spojuj a uváděj, kdy a co ze tvých výroků třeba podle tebe platí , jak a za jakých okolností. Jaké vlastnosti dáváš dohromady, kdy a jak.

    Protože rozmotat to tvé zamotané klubíčko, o tom, kde se vzalo vejce a jaké orientační definované body ve tvé úvaze hledat, to asi ani nikdo nemůže, když chybí definice těch pojmů , spojitostí, souvislostí a navíc okolností, za jakých to dáváš všechno právě do takového řetězu návazností v tvrzeních. Dej si mezi své výroky nějaká logická znaménka. Třeba „rovná se“. „Jestliže, pak“. Ať se odpíchneš od nějakého bodu a někam směřuješ.
    Zvol si referenční fakta. Mezi tím si protáhni diagram. Ať ti to dá něco pro život, to, co říkáš.
    A jedno řečené nekoliduje z dalším tvrzením. Aspoň ty vlastnosti pojmů, aby do sebe trochu víc zapadaly a držely jasnou představu o těch pojmech.

    Budovat budeme vždycky a když to vybudujeme tak to budeme udržovat. Život je v pohybu. A pokud ničení neubližuje, můžem tomu říkat klidně přeměna.
    Je ničení a ničení, stejně znějící, ale zcela odlišné.

    Na proměnu navazuje nový nápad, nové budování, sport, zábava, tvoření. Učení se, tak , že po nabytí zkušenosti, nebo uvěření ve zkušenost neodžitou, nám pomáhá již nedělat takové chyby, které jiné zničily.

    Na některé učení postačí kvalitní podklady, nebo pochopitelné argumenty, na jiné nezbývá, než aspoň náznakem odžít, cvičit. Posilovat vůli, víru v ověřené. A nalézání nových spojitostí a větší objektivity v mnoharozměrnosti vesmíru, který nikdy s absolutní pravdou a dokonalostí nedefinujeme, ale k pravdě se na cestě lásky přibližujeme a to je cesta ve světle pravdy, ke světlu lásky.

    Transformace a přeměna je taková dětská hra vesmíru. Ale jednoduše mi připadá smysluplnější se tě zeptat , jak se vlastně máš?
    Tvůj reálný život. Pro život jsme tady.
    Prostě není tohle roztomilé? Tahle hudebnice: https://www.youtube.com/watch?v=VlPdfLr1FSo

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *