Pohanské rituály – Yule

Yule, neboli Zimní slunovrat, připadá na 21.prosince. Podle některých tradic je počátkem Kola roku, v jiných tradicích je začátkem roku Samhain, podzimní svátek mrtvých předků.
Yule oslavuje konec prodlužujících se nocí a příchod nové naděje, kdy se konečně cesta slunce zase obrací a dny se opět začínají prodlužovat.
Na pohanských základech jsou vystavěny celé křesťanské Vánoce. Vždyť je již obecně známý fakt, že Ježíš se nenarodil v zimě a svátek jeho narození byl posunut k zimnímu slunovratu kvůli tomu, aby se kryl s významnými pohanskými svátky, které na tento den připadaly. Odpovídá tomu i povaha svátku, kdy zemře král zimy a narodí se nový rok, v podobě malého dítěte, krále Jara.

 

Yule

Kdy: 21.prosince – zimní slunovrat
Další názvy: Midwinter, návrat slunce, Kračun, Alban Arthuan
Symboly: jehličnan, cesmína, věnečky, poleno do krbu, jmelí
Pokrmy: koláče, cukroví, svařené nápoje (víno, medovina…), ořechy, skořice
Byliny: bobule a listy vavřínu, heřmánek, chvojí, cesmína, jmelí, mech, dubové listí (zimní dub), borovicové šišky, jalovec, skořice, jmelí
Kameny: rubín, diamant, heliotrop, smaragd, amazonit, zirkon, korund
Božstva: Dubový a Cesmínový král, Bohyně Matka a Bůh Otec, sluneční božstva
Barvy: červená, zelená a bílá

 

Co se slaví?

O Samhainu zemřel bůh starého roku a nyní nastává čas, aby se znovuzrodil z říše mrtvých. Zimní slunovrat je svátkem slunce, které se po noci temnoty zase navrátí na zem a dny se začnou prodlužovat. Slunovratová noc je nejdelší nocí v roce a první východ slunce po této noci je tedy posvátný. Znamená, že světlo zvítězilo nad temnotou.

 

Symbolikou slunovratu je odvěký boj světla a tmy. I proto se jednalo ve všech pohanstvích o zdaleka nejdůležitější svátek a jeho oslavám se věnovalo hodně času a energie. Mnoho megalitických staveb (jako Stonehenge nebo Newgrange), které dodnes stojí, jsou navrženy tak, aby přesně reflektovaly zimní slunovrat. První paprsky zimního slunce tam dodnes tvoří zajímavé efekty a my si marně lámeme hlavu, jak to naši předkové dokázali bez složité technologie tak dobře spočítat.

 

O noci slunovratu se také odehrává boj krále Cesmíny, symbolu starého roku, s Dubovým králem, symbolem nového roku. Dubový král samozřejmě vždy vyhraje a nový rok tak může přijít.

 

 

Jak se slaví

Jako každý sabat se i tento uctívá jídlem, tancem a ohněm. Venku je třeskutá zima a temná noc, ale uvnitř domů hoří oheň v krbu a lidé se veselí. Protože v zimě bylo nutné šetřit jídlem, kterého byl ve studených měsících nedostatek, o Yule se pořádala hostina, aby se lidé naposledy dobře a vydatně najedli.

 

Velmi rozšířeným zvykem také bylo vánoční poleno. Kus dřeva se nazdobil větvičkami a stuhami, pak se mu požehnalo pivem a nakonec se poleno slavnostně zapálilo v krbu. To mělo zajistit dostatek světla a tepla po celou zimu. Kusy popela z vánočního polene se pak rozmíchaly do jídla lidem i hospodářským zvířatům jako požehnání.

 

Dodnes přetrvalo

Naprostá většina vánočních zvyků a symbolů pochází z předkřesťanských dob. A to včetně uctívání malého dítěte, Jezulátka. Toto malé dítě symbolizuje právě narozené nové slunce, nový rok.

 

Zdobení vánočního stromečku je pak zvyk Germánů. Zelený strom a špice na jeho vrcholu představoval Ódinovo kopí, ozdoby na stromku pak byly drobné obětiny pro bohy. Výzdoba domovů jehličnany pak byla rozšířená mezi pohany obecně, protože zelené neopadávající větve symbolizovaly věčný život.

 

Další naše vánoční tradice – zlaté prasátko, věštění z jablka či ořechových skořápek či koledování jsou pak pozůstatky slovanského pohanství.

 

 

Rituál Yule I.

 
Zameťte oblast rituálním koštětem (nejlépe z březových prutů) pravotočivým směrem. Upravte a ozdobte oltář, uprostřed něj umístěte bílou nebo zlatou svíci, Yule poleno a jiné dekorace k tomuto svátku.

 

Zapalte svíci a recitujte:
„Jeden malý plamínek propíchnul tmu,
Právě zrozené slunovratové Slunce.
Paprsek naděje,
Světelný znak uvnitř mě.
Světlo, které nemůže nebýt nikdy uhašeno,
Světlo, které bude sílit a rozrůstat se,
Světlo, které rozptýlí zoufalství a rezignaci.
Ó, právě zrozený bože Slunce, pane ohně a života, Paprsku naděje,
Vládče temné i světlé části roku.
Tvé království oslavuje Tvůj příchod,
Pane všech věcí, Pane nového Slunce, buď požehnán.“

Posaďte se chvíli, přečtěte následující a pak chvilku přemýšlejte:
„Nastala doba pro setřesení toho, co již nepotřebujeme.
Sluneční rok má svůj přirozený běh, a právě dnes, v tuto chvíli, dokončil svůj jeden cyklus.
Tak i některé z mých zvyků nebo vlastností dokončily své cykly a nastal čas jejich uzavření.

Zvažte, které věci byste chtěli uzavřít. Můžete je i heslovitě sepsat a spálit.

 

Posaďte se opět na chvíli, přečtěte a meditujte:
„Nastala doba ke snění a tušení o věcech příštích. Je čas zastavení, aby skryté energie, které spí přikryté „zimní pokrývkou“ nejen při Zemi, ale i uvnitř sebe sama, mohly nabrat potřebnou sílu ke zrodu.
Pod příkrovem tlející vrstvy, sněhu a zimy sbírají v temnotě semena sílu, ba některá již vytváří jemné kořínky. I uvnitř nás je spousta nadějí, snů a plánů. Neviděna, jen tušena jsou tato „semena duše“ živena v temnotě našeho podvědomí, jako plod v lůně matky. Chraňme je, aby mohly v budoucnu vyklíčit a vyrůst vzhůru za světlem, aby mohly vykvést a přinést radost a plody.“

 

Zkuste vnímat, co vám vaše intuice napoví o vašich aktivitách v budoucnosti, můžete si pomoci třeba tarotem (zajímavý k tomu je výklad osobnosti neboli kelstký kříž).

 

Ukončete zamyšlení:
„Jako slunce nahoře bude sbírat sílu, tak zde dole porostou mé nové cesty. Jak nahoře bude ubývat temnota, tak zde dole budou z mého života odcházet nepotřebné záležitosti.“

Rozpusťte kruh. Oslavte slunovrat jídlem a pitím.

Rituál Yule II.

 
Na svátek Yule zdobíme oltář zelenými rostlinami jako je borovice, rozmarýn, vavřín, jalovec nebo cedr (můžeme použít i sušené listy). Použité rostliny po rituálu nevyhazujeme, ale necháváme si je na příští svátek Imbolc. Na oltář použijeme bílý ubrus nebo přehoz. Budeme potřebovat červenou svíčku nebo můžeme založit oheň v kotlíku. Rituál provádíme na večer zimního slunovratu.
Než začneme s rituálem, vzpomeneme si, co znamená zima. Země se uložila k spánku, nastalo období temnoty a zásoby jídla se pomalu tenčí. I přes záporné vlastnosti zimního období naši předkové věděli, že se Slunce brzo vrátí do země a přinese nový život. Vytvoříme ochranný kruh, postavíme se před oltář, zapálíme svíčku či oheň a vyslovíme:

 

„Zapaluji tento oheň k Tvé slávě, Matko Bohyně.
Ty jsi stvořila život ze smrti, teplo z chladu.
Slunce žije znovu, doba světla přibývá.
Vítej, stále se vracející Bohu Slunce!
Pozdrav Matku všeho!“

 

Meditujeme o slunci, o skrytých energiích, které jsou v zimě nevyužité. Přemýšlíme o zrození života a o možnostech pokračování. Po meditaci se postavíme před oltář a přivítáme návrat Boha:
„Veliký Bože slunce, vítám tvůj návrat.
Sviť jasně na Bohyni.
Sviť jasně na Zemi.
Rozhod semena a oplodni zemi.
Všechno požehnání Tobě,
Ty Znovuzrozený ze slunce!“

 

Ochranný kruh se uvolňuje a můžeme začít oslavovat. Jako nápoje se hodí punč, kořeněné pivo, ibiškový nebo zázvorový čaj. Tradiční jídla jsou ořechy, hrušky, jablka a koláčky. Mezi tradice Yule patří i zapalování polena – vybereme dubové nebo borové poleno, vyřežeme obrázek slunce a zapálíme v ohništi při soumraku.

 

 

Lúmenn

Jsem devětadvacetiletá blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts

2 thoughts on “Pohanské rituály – Yule

  1. Úžasné, jak tady to všechno pasuje snad se všemi náboženstvími i nenáboženstvími.
    Jde to totiž úplně z lidské přirozenosti. Je spousta věcí se dá říci mnoha slovy a je to to stejné.

    Kde začít. Jak na povrchu, tak uvnitř. Jak nahoře, tak i dole.
    Vánoce jsou samorostem a můžou mít mnoho názvů. A klidně to může být i Youle. Fenomén vánoce jsem objevoval na lidech různých názorových skupin, ne jako tzv. hledající ( hledající je zažitý pojem pro rybičku, kterou loví nábož. a filoz. směry, aby ji dostali do svých řad), ale jako studující.

    Ať šlo i o rodiny sektářů různých nábož. spolků, nebo věřící ateisty ( ortodoxní ateista má víru v ateismus). Všude něco podobného měli, i když říkali nahlas, že nemají. Tajně i netajně lupali Vánoční dobrotky. Pak mezi čtyřma až více soukromýma očima se ukázalo, jak si slaví, jak papají, jak si chtějí dávat dárečky a stejně si je dávají. Jak si zdobí a čančají. Jak jim svítí očička, když vidí ty hřejivé zvyky pomáhající vytvářet rodinný a přátelský kruh v období před návratem sluníčka.

    Lidé to mají vrozené. Tak jako máme vesmír, slunce, zemi a měsíc společné. Máme společné principy uvnitř sebe a kolem sebe. Cykly přírody. Jsme jako děti, které si nechávají před spaní vyprávět pohádku o bozích a když nám občas někdo kecá, tak pak si poslechneme vyprávění čtení pohádky z nějaké knížečky, třeba i bible, nebo jiné pohádkové knížky.
    Ale tam taky někdo kecá, protože nám to servírují s vědomím, že jsme hloupí a je to psáno v symbolech a výběru toho, co strávíme.

    A tak se ve starých svitcích, vyprávění a zvycích uchovává skrytá pravda v symbolech, které analogicky fungují, jak na povrchu tak i vně. A to ne jedno, nebo druhé, ale obojí. Slunce vně a slunce v solaru uvnitř.
    Luna vně a lůno uvnitř. Matička luna a její bříško země. Slunce táta, který svítí energii na maminku i na její bříško. Máma, která svítí na své bříško a my kveteme a rosteme v bříšku, až vyjdeme na světlo boží. Ale i tak nás maminka chová na svém bříšku , pod srdíčkem a táta na nás vyzařuje svoji lásku spolu s mámou.

    Vánoce, či jak si to nazvete, jsou v zimě světlem ve tmě. Sluncem, které vyzařuje zevnitř nás samotných ven.
    Proto jsou nad všechny směry a nad všechny ismy, nad všechna náboženství. Jsou cílem zimy, abychom se i ve tmě měli na co těšit. Abychom zimu přežili v pospolitosti, v rodinném teple živého krbu. Čerpali sílu vánočního stromu a zdobili sebe i okolí, jako vánoční příroda sama sebe zdobí. Příroda vzhlíží zamilovaně a těší se na své slunce a na nás, jak budem o sebe pečovat.

    Jesličky tu byly taky před kř. Vánocemi.
    Tehdy se psalo o planetě, která potkala naši „Zemi“ a odlomilo se něco ( v analogické symbolice uvnitř žebro, k tomu dojdem) z čeho vznikla Luna. Země se přiblížila k slunci, pak se na ní lépe dařilo vzniku života.
    A tak sv.Josef, dle té známé teorie představuje slunce, které však nebylo tím prvopodnětem života na zemi, tím byla planeta z dlouhou trajektorií, která způsobila přiblížení „Země“ ke slunci a stvořila postupně lunu ( v jiné symbolice ženu matku, v jiné symbolice se říká, že“ve spánku“, ve tmě, kde nesvítila luna) tím odštěpkem z planety. Summery a Babyloňany nastudovat.
    Analogicky k tomu pak ke stvoření člověka je pohádka o vyjmutém žebru. Dnes už víme, že žena má chromozomy XX a muž XY. Vyjmeme-li žebro ze šroubovice DNA s chromozomem Y a zacelíme X. Velmi zjednodušeně a nepřesně řečeno, pak máme stvořenou ženu. Asi by se to v bibli neujalo, kdyby toto vyprávěli ve středověku. Museli tam dát nějakou pohádku.
    A tak si převypravujem pořád nějaké pohádky, ale už jsme blíž k principům pravdy, než byli ti , kteří ještě nedokázali vůbec o některých věcech přemýšlet.

    A možná jsme na tom hůř , než ti, kteří dovedli dávno přemýšlet lépe než my a nám zanechali pohádky v symbolice, abychom se znovu učili nacházet slunce v nás samotných a v zimě shromáždili rodinu a přátele a byli spolu, ať si to odůvodníme třeba jesličkami s miminkem, nebo naším miminkem doma v kolébce.
    Svatý Josef v symbolice totiž pomáhal podprahově , když nebyly testy DNA. Protože každý muž , který má intuici , světe div se, i když má ženskou, která jemu něco provedla, stejně intuitivně má dar vycítit, že dítě je jeho.
    Naproti tomu symbol sv. Josefa v mnohém uškodil, nesprávnými vykladači. Že postačí, že nemá tátu, rodina je základ státu a stačí pěstoun. Ne symbolika by se měla oprášit a pochopit podstatu v nás samotných v moderní době.

    Jedině naše pevná a stálá rodina – táta, máma, děti, která je základním bezpečím pro nás a stavební cihlou pro tvorbu opěrné a stabilní společnosti, je naším domovem. Nedá se ničím lepším nahradit a kdo ji pozná, nic lepšího nikdy nenašel. Z dobrého rodinného jádra se rozvětvují krásné přátelské vztahy mezi těmi rodinami vzájemně. Pokud dokážete postavit dobrou funkční rodinu, postavili jste hrad, tam můžete pak i pozvat ty ostatní, radujte se s námi, s rodinou. Svíce se zapaluje jedna od druhé a tvoří světlo. Řetězec světla.
    Čerstvá šou, kterou věnovali rodiče dcerušce: https://www.youtube.com/watch?v=MTKVX98VD2o

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *