svatý mikuláš

Oblíbený a uctívaný (ne)svatý Mikuláš

Svátek svatého Mikuláše, který připadá na 6.prosince, zná snad každý – nejspíš se jedná o nejslavnějšího křesťanského svatého u nás. Přitom Mikuláš nikdy nebyl oficiálně kanonizován, tedy prohlášen za světce. Jeho kult je tak výsledkem lidové slovesnosti, bájí a legend. A je to kult velice silný a oblíbený.

V pravoslavné církvi se jedná o nejuctívanějšího světce vůbec (hned po panně Marii) a je patronem Ruska. Ačkoli o jeho životě nevíme mnoho, pravděpodobně se narodil někdy ve 3.století našeho letopočtu v Lýkii (dnešní Turecko). Tam se také stal biskupem, konkrétně ve městě Myra. V těch dobách byli křesťané stále silně perzekvováni Římany a je tedy pravděpodobné, že byl Mikuláš také nějaký čas vězněn. Mikulášův svátek připadá na výročí jeho (údajné) smrti. U ní je zvláštní, že sice neznáme rok, ale zato známe den. Z toho někteří historikové usuzují, že byl tento den určen až později a to aby nahradil velmi populární svátek římské bohyně Diany.

mikuláš

 

Symbol dobročinnosti

Možná vás překvapí, že nejprve byl Mikuláš považovaný za patrona rybářů a námořníků. Existují dohady, že tomu tak bylo proto, aby tento křesťanský svatý nahradil pohanské kulty boha moří Poseidóna, resp. po římsku Neptuna. Samotnému Mikuláši pak je připisováno zničení mnoha pohanských chrámů.

Přesto ale Mikuláš nechodí po ulicích s udicí a podběrákem, namísto toho se stal symbolem obdarovávání druhých. Podle legendy totiž Mikuláš zdědil po svém otci velké jmění, které celé daroval chudým a potřebným.

Nejznámější legendou o Mikulášově dobročinnosti je příběh, v němž se zchudlý a zadlužený otec tří dcer rozhodl řešit svou svízelnou finanční situaci prodáním dcer do hampejzu. Aby Svatý Mikuláš zachránil jejich čest a dopřál jim možnost vdát se, k čemuž dámy potřebovaly co nejbohatší věno, po tři noci jim do okna házel peníze a celou rodinu tak zachránil.

 

Mikuláš a děti

Jak se ale Mikuláš dostal od záchrany nebohých děv před osudem prostitutek k rozdávání dárků dětem? K tomu se váže další, trochu hororová legenda. V ní zlotřilý řezník unesl malé děti, které zabil a naložil do sudů, aby jejich maso mohl prodat svým zákazníkům. Svatý Mikuláš řezníka odhalil a vydal spravedlnosti a nebohým dětem vrátil život. Od té chvíle se stal patronem a ochráncem dětí, zejména těch chudých a nemajetných.

Není to ale jediná role tohoto světce. Prý se jako biskup zastával nespravedlivě odsouzených a tak je krom výše zmíněného ještě patronem právníků, vězňů, ale taky studentů, obchodníků a (někdy se uvádí bývalých) prostitutek.

 

Z byzanstkého biskupa evropskou tradicí

O import Mikulášova pravoslavného kultu do Evropy se v 10.století postarala manželka německého císaře Oty II. – byzanstká princezna Theofana. Dárky rozdávající světec si získal ohromnou oblibu, kterou ještě posílilo převezení jeho ostatků z muslimy okupovaného území jižního Turecka do italského města Bari. Tam dodnes stojí jeden z mnoha Mikulášovi zasvěcených chrámů, kterých v Evropě najdeme stovky.

Tradice rozdávání dárků dětem při příležitosti Mikulášova svátku je doložena již ve 14.století, jedná se tedy o velmi starý obyčej, který se během staletí změnil jen mírně.

svatý mikuláš

V době reformace se proti této tradici postavil Martin Luther. Nelíbilo se mu, že katolický světec svým rozdáváním dárků zastiňuje zbožné oslavy narození Ježíše Krista.  Již v 16.století tady tedy máme bojovníka proti „komerci“ okolo vánočních svátků! :)

Jako protestant, který neuznává kult svatých, se Luther pokusil přesunout nošení dárků přímo na čerstvě narozeného Ježíše o Štědrém dnu – díky němu nám tedy ve střední Evropě nosí dárečky Ježíšek a ne svatý Mikuláš, jako je tomu ve většině evropských zemí.

 

Mikulášovi společníci

Pro velikou oblibu Mikuláše se tradice pána s dlouhým vousem a biskupskou mitrou na hlavě rozšířila skutečně po celé Evropě a následně tam, kam evropská kultura expandovala.

Díky tomu vzniklo mnoho lokálních tradic, které se často liší nejen stát od státu, ale i region od regionu či město od města. Na cestách několik století doprovázel Mikuláše čeledín Ruprecht, který poučoval děti, jak se správně chovat a zlobivcům občas nabančil metlou.

Ruprechta v 19.století pomalu nahradil čert, ale v různých krajích se mikulášských průvodů účastní celá řada dalších postav, jako dragouni nebo husaři a celá taškařice připomínala masopustní rej. V Rakousku třeba doprovází Mikuláše celý zástup děsivých čertů, Krampusů.

Anděl je novinkou, která se objevila až v průběhu 20.století, pravděpodobně jako protipól strašidelného čerta.

 

Mikuláš a reklama na Coca Colu

Otec Vánoc, Děda Mráz, Sinter Klaas, Jultomten… – všechny tyto symbolické postavy nosiče vánočních dárků vznikly ze svatého Mikuláše. A nejznámějším je pochopitelně Santa Claus (saint Nikolaus, tedy svatý Mikuláš), který svou červenou čapkou s bílým kožíškem doslova zaplavil svět.

Jedná se pochopitelně o modernější a jaksi marketingově úspěšnější variaci na dávného byzantského svatého. Nejvíce tuto podobu Mikuláše zpropagovala společnost Coca Cola, která ze Santa Clause udělala ve 30.letech 20.století cosi jako svého maskota.

Přitom první, kdo podobu Mikuláše s kulatým bříškem a v červeném oblečku v reklamě použil byla firma White Rock a to již v roce 1915 ve své reklamě na limonádu. Ovšem veselý a bodrý „Santa“ se objevoval na ilustracích již během 19.století a postupně se stal tou nejznámější podobou svatého Mikuláše na světě.

Vážený biskup z horkého jižního Turecka by se asi divil, že skončil v reklamních spotech v rudém kožichu s pivním pupkem, partou sobů nebo řetězy chřestícími čerty. Na druhou stranu, co krásnějšího člověk může v životě dokázat, než se stát symbolem dětské radosti a darování dárků :)

Lúmenn

Jsem blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts

4 komentáře u „Oblíbený a uctívaný (ne)svatý Mikuláš

  1. Myslím, že tak nějak záleží na každém, jestli si dá za symbol , že přináší dárky, ten nebo ten. Hlavně, aby se lidé ve skutečnosti vzájemně obdarovávali ve chvílích , kdy je to nejvíc potřeba. Pravda, že nějaké společné termíny jsou potřeba a spontánně to lidé v nějaké době chtějí, nebo se na to těší. Chvíle, které jsou v souladu s přírodou a s tím, jak to mnoho z lidí pociťuje a potřebuje.
    Někdy náhody pomohou tomu, že s dárkem přijde třeba něco jako prašivý pes. A obdarovaní jsou tak sami svým vnímáním zkoušeni. Protože si hned řeknou, že to bude nějaká blbost, nebo nepotřebná maličkost. Ale právě ty velké dary někdy přicházejí nepoznány.
    Jako ve Vánoční pohádce, kde někdo , jakousi náhodou nebo nedopatřením na první pohled nezajímavý, v něčem úplně obyčejném donese dar, který změní život k lepšímu a spokojenému životu. Nejen hmotné statky, kde může být klíč od domu a vozu, nebo pokladu. Ale k tomu se může v nenápadnosti objevit moudrost. Ta někdy nepřichází na zlatém podnosu a může vycházet z hřejivého lidského slova a dobrého skutku. Dar živého okamžiku darování.

  2. neznali rok, ale znali den… tak ve dnech se mohli mýlit akurát šestkrát, v rocích už by se lidová tvořivost hodně rozcházela… když jsem se jako díval do knihy života jako mikuláš, tak stejně se děcka nebáli (ani čerta a anděla) a neprozradili na sebe nic, takže se nebojí ani knihy života, kde je zapsáno vše. oni už moc dobře totiž ví, že knihu života mají v sobě a ví. a není vám vůbec podezřelé to, že svatí jsou ofiko jmenováni až po své smrti? nikoli za svého života?
    no protože svátost může udělit pouze zase svatý. a kdo je dnes svatý? nikdo. slovy nula. némlich to stejné advent.

  3. „mirku“ zaujalo mě ve tvém asi jen jedno. Takže aniž bych se jakkoliv vyjadřoval co jsou svatí , nesvatí, nebo jestli si myslím, že je to k něčemu dobré nějaké jmenovat, to vůbec neřeším. Každý máme svůj život. Ale přijde mi logické , když už je tedy někdo jmenuje, tak až po odchodu.
    Protože se už v jejich životě snad nic nezvrtne, když odešli. Aby nebyla nominace na blahořečení , nebo na svatost třeba na týden. Že jako týden budeš svatoušek a pak v jojoefektu budeš zlobit. Nicméně nějaký příklad dobrých skutků lidí si předkládají lidé ve vyprávěních zcela přirozeně.
    A není to hra na dělání z některých lidí nadlidi a z jiných podlidi.
    Já osobně neposuzuji, kdo měl být svatý, nebo má být svatý. Všímám si, kdo se snaží a to oceňuji. Obrovsky si vážím toho, když někdo špatný uroní slzu a začne dlouhodobě dělat dobré skutky a dá se už těžko uvěřit, že ještě někdy bude dělat špatnosti.
    Raduji se z toho, když na bývalé skládce vznikne alej stromů a voňavá cesta travnaté zeleně.

  4. dreamland: jojoefekt v tomhle kontextu mě fakt pobavil. Díky za zlepšení večera :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *