Komunikují a spolupracují: nové vědecké poznatky o stromech

Ve škole jsme se učili, že les je hodně stromů, které rostou na jednom místě. Každý strom má svoje větve, kmen a kořeny, které jsou jenom jeho a každý strom je tedy individuální bytostí. Stromy se spolu, stejně jako lidé nebo zvířata, prý také perou o místo na slunci. Ale co když je to všechno jinak a les ve skutečnosti není jen spostou jednotlivých stromů rostoucících blízko u sebe, ale jedním velkým, neuvěřitelně složitým a komplexním organismem, propojenějším jestě tesnějšími vazbami, než lidské město? Podobné myšlenky propaguje už léta kanadská výzkumnice Suzanne Simard (o níž jsem už psala v článku Jak spolu komunikují stromy?) a podporuje je čím dál větším množstvím výzkumů, které její závěry potvrzují. Možná se už brzy přestaneme dívat na les jako součet individuálních stromů, ale jako na fascinující celek, s nímž se možná dá i na určité úrovni dorozumívat.

Suzanne Simard nedávno hovořila na konferenci organizace TED, což je jakási platforma na níš vystupují nejrůznější řečníci ze všech odvětví lidské činnosti. A přinesla mimo jiné tyto zajímavé teze:
„Lesy jsou komplexní systémy s mimořádnou schopností sebeuzdravení. Poznatky o fungování lesních celků by měly sloužit k přehodnocení současného pohledu na les. Je třeba nepohlížet na les jen jako na zdroj dřeva a ani jako na oblast rekreace. Dokonce ani chápání lesa jako ekologického celku s klimatickými a biologickými funkcemi není dostatečné.“
„Mateřský strom může být v jednom lese propojen se stovkami dalších stromů. Zdravý les přežije, i když vykácíte jeden nebo dva mateřské stromy, ale je tu hranice. Pak hrozí, že když porazíte jediný další strom, celý systém se zhroutí a les kolabuje. Klíčem ke komunikaci a společným aktivitám stromů v lese je mycelium čili podhoubí. To je systém mikroskopických vláken, hyfů, které tvoří vlastní tělo houby. To, co běžně za houbu označujeme, je jen plodnice, sloužící k rozmnožování. Mycelium roste pod povrchem a jeho velikost je vzhledem ke struktuře prakticky nezměřitelná, může zabírat desítky i stovky čtverečních metrů.“
„Všichni milujeme své děti a víme, že to platí i o zvířatech. A já jsem si položila otázku: Může své potomky milovat i Douglasova jedle? Abych se dozvěděla odpověď, začala jsem před dlouhými lety experimentovat. Mateřské stromy své ‚děti‘ poznaly. Obklopily je hustší a bohatší mykorhizní sítí (symbiotické soužití kořenových vláken a hub), jejímž prostřednictvím svým semenáčkům dodávaly více uhlíku, a dokonce i za cenu omezení vlastního růstu, aby semenáčkům zajistily více prostoru k jejich růstu. Mateřské stromy, jestliže jsou napadeny, zraněny či se blíží doba jejich přirozeného zániku, předávají potomkům informace a zkušenosti.
Použili jsme izotopy ke sledování přenosu uhlíku z umírajícího mateřského stromu – putoval kmenem do kořenů a k potomkům. Nejen uhlík, ale i obranné signály. A změřili jsme, že tyto dvě činnosti mateřského stromu zvýšily odolnost mladých stromků vůči stresům. Mohu tedy prohlásit, že stromy skutečně mluví.“
Další poznatky přinesl vědecký tým z Austrálie, publikovaný před rokem v časopise Nature Communications:
„Je známo již delší dobu, že rostliny ve stresové situaci, jako je sucho, extrémní teplota či salinita půdy, produkují neurotransmiter GABA (gama-aminomáselnou kyselinu), užívaný živočichy, ale nebylo jasné, zda i u rostlin má signální úlohu. Naše práce ukázala, že GABA má u rostlin stejné poslání – jeho přítomnost vede ke vzniku elektrických signálů, které blokují růst, je-li rostlina v nepříznivém prostředí.“
Možná je tedy jen otázkou času, kdy my, lidé, budeme schopni vyvinout způsob, jímž dokážeme komunikovat z rostlinami. A možná nastal čas, kdy budeme muset své postoje k říši rostlin zcela přehodnotit – stromy a les jako celek totiž nejspíš nejsou jen hloupými, statickými kusy celulózy, které lze bez přemýšlení využívat, ale nejspíš se jedná o velmi dynamický organismus s vlastními mechanismy komunikace a zásobování, které dalece přesahují naše současné chápání. Čím více toho my lidé objevujeme, tím více zjišťujeme, že nejsme až tak hustokrutopřísní, jak jsme si mysleli:)

Lúmenn

Jsem osmadvacetiletá blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts

4 thoughts on “Komunikují a spolupracují: nové vědecké poznatky o stromech

  1. Moc zajímavý článek, moje bývalá kolegyně se dokonce stromy v  podobném smyslu zabývala….

  2. Jo, už jsem měla v povědomí, že rostliny a stromy spolu komunikují. Ale že je to až takhle propracované, o tom mě přemýšlet nenapadlo.

  3. Dokonalá komunikace, viďte? Moc pěkně napsané, teď už opravdu zbývá, abychom my lidi obnovili své původní schopnosti a znovu navázali ten pravý komunikační kontakt s přírodou :).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *