nahota

Nahota a jak ji vnímám já

Před časem jsem se (ani nevím jak) dostala na facebooku do diskuze pod fotografií nějaké slečny. Tahle slečna seděla na dece na koupališti, očividně někde spíše stranou od lidí, natírala se opalovacím krémem a – byla úplně nahá. K fotografii byl samozřejmě přiložen velmi útočný popisek, něco na téma „to jsou dneska lidi“. A diskuze byla plná neméně útočných komentářů. Od „to je exhibicionistka, co se chce předvádět“ až po „být to moje dcera tak ji zfackuju, ostudu jednu“. Tedy spíš – byť to moja céra, protože diskutující byli především Slováci.

Nedalo mi to a položila jsem diskutujícím jednoduchou otázku – proč je tak špatné, když se člověk na veřejnosti svleče? Z jakého důvodu jim to vadí? A všechny odpovědi, které jsem dostala, byly v zásadě totožné – protože se to prostě nedělá.

 

Nahota a svět

Tahle diskuze mne přiměla k zamyšlení nad vnímáním nahoty ve společnosti. Mám zkušenost, že Češi jsou obecně ke vnímání nahoty poměrně dost tolerantní. Převlékání obvykle přímo v šatnách na bazéně, nikoli kabinkách, hustá síť nudistických pláží, rozšířená saunová kultura, kdy se běžně mísí víceméně nazí muži a ženy…

V jiných zemích se ale přístup k nahotě liší – převážně katolické Slovensko budiž příkladem. A živě si vybavuji hromadné dámské sprchy na mezinárodní skautské akci – Evropanky se prostě svlékly do naha a šly do kabinky, Američanky se svlékly do plavek a s nimi vstoupily do sprchy – a Asiatky přišly oděné v gumácích a pláštěnce a tento úbor pak postupně odkládaly zpoza sprchového závěsu. Inu jiný kraj, jiný mrav…

nahá

Nahota a společnost

Ale zpět k naší středoevropské kotlině a argumentu – na veřejnosti se lidi nazí neukazují, protože se to prostě nedělá a basta. Je to nevhodné, neslušné, nemorální a veskrze fuj. Protože prostě proto.

To je jedna strana barikády. Odsuzující a sodomogomorující. Nahota je pro ně čímsi na jednu stranu posvátným, co se smí ukazovat jen vyvoleným osobám, na druhou stranu něčím tak trochu špinavým, za co je třeba se stydět.

Na opačném břehu stáli diskutující, kteří nad obnaženou slečnou uslintávali a komentovali její vnady. Takové hezké mladé holky měly chodit nahaté pořád, hahaha, slinty slint.

V době olbřímích billboardů s hlubokými výstřihy a celebrit promenádujících se v průsvitných šatech po červeném koberci mi vlastně přišlo neskutečně úsměvné, že obyčejná nevtíravá nahota je v naší společnosti brána jako jakási atrakce, nad kterou se buď okázale pohoršuje nebo oplzle slintá.

Nahota a barbaři (a já)

Jen velmi málo lidí zmínilo, že je jim to vlastně ukradené a pokud chce člověk chodit tak, jak ho pánbu stvořil, tak ať. Komu se to nelíbí, koukat se na něj nemusí.
A právě na tuto třetí stranu, jíž jsem sama, jak jste asi pochopili, zastáncem jsem si vzpomněla teď o víkendu, kdy se na Barbaské osadě konal hudební festival Barbar fest. K barbarskému koloritu patří to, že mnoho účastníků akcí na Osadě chodí zcela nebo částečně neoděno. Pánové, dámy, staří, mladí, tlustí, tencí…

A nikdo není pohoršen. Ani vzrušen. Vlastně to nikdo vůbec nijak neřeší, nekomentuje a neupozorňuje na to. Někdo nosí tričko, někdo nic – a všichni se spolu normálně baví, smějí a popíjejí.

Při závěrečném koncertě pak naháčů na pár desítek minut obvykle přibude a všichni dohromady pogují – což je punkový druh tance, který je složen především ze vzájemného veselého narážení do sebe. Hromada naháčů tak do sebe ducá a není v tom vůbec nic erotického, vlastně je to celé hrozně přirozené a normální.

Když jsem pak seděla u ohně a povídala si se zcela nahatým kamarádem, aniž bych si toho nějak zvlášť všímala, uvědomila jsem si, že by některé ty slovenské diskutující asi trefil šlak, kdyby tuhle scénku viděl :D A taky jsem si uvědomila, jak jsem ráda, že se pohybuji ve společnosti lidí, kteří z nahoty nedělají žádnou velkou vědu a berou ji prostě jako normální věc. Tak jako jsme to koneckonců před tisíciletími vnímali všichni.

A jak vnímáte nahotu vy?

světla uv nahota

S nahotou nemám problém u druhých ani u sebe – a nestydím se za to. Tahle fotka je z uměleckého bodypaintingového projektu, jehož jsem součástí.

 

PS: Víte, že jsem pro vás stvořila online kurz? A víte, že ho až do konce prázdnin pořídíte za symbolickou zaváděcí cenu?

ONLINE KURZ LÚMENN

Lúmenn

Jsem blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts

4 komentáře u „Nahota a jak ji vnímám já

  1. Jde o kulturu, komunitu. Jak se dva domluví v páru a jestli jedni tolerují nebo respektují ty druhé. A kteří jsou k sobě upřímní a k lidem. Jak to vnímají, jak to žijí. Když se někde někdo mihne, tak si toho ani nevšimnu. Člověk když je v páru, tak se naladí na ten svůj protějšek a dalšímu nevěnuje pozornost, nebo prostě vyhledává jiné zážitky.
    Ale jsou komunity, kde žijí jinak. Jde o zakořeněné zvyklosti. A jakou lásku si lidé dávají, jak to mají nastavené. Nebo zda si tak či onak dělají naschvály, nebo si je dělají jinak, případně vůbec. Jak mají nastavené, že vnímají které věci. Jak mají zažité své normy, nebo jak si je během života upravují, sehrávají a koexistují s ostatními.
    Když se někde povolí uzda moc, tak se obrovská energie uvolňuje mezi lidmi jako neřízené blesky. Takže já jsem spíš pro ty něžné vlny a náznak stačí. Ponechám tomu tajemství.
    Mě je to celkem jedno. Ale jak říkám, jsou komunity s různými zvyklostmi a náladami a je potřeba, aby vzájemně nějak kolem sebe propluly. Člověk si ve vztazích musí promluvit s protějškem , jak se budeme realizovat, abychom se na hodně věcech sešli. Jak se lidé cítí ve vztazích a v komunitách. Člověk pochopí, jak to sám cítí, nebo, co ho nijak nebere.
    Mám rád módu odívání k různým příležitostem. Kulturu. Ale lidé mají různou kulturu a o tom je ta společnost rozmanitá.

  2. Pro mě by to bylo hodně nekonformní hlavně s chlapy, neúčastnila bych se něčeho takového, nahotu považuji za soukromou intimní věc sdílenou jen s partnerem. Snesu ještě tak převlékání případně osprchování s ženami např. v bazénu, na to jsme tak nějak obecně v ČR zvyklí už od mala.

  3. Díky Lu. Nejde totiž jen o to, že protože proto, lidé něco nechtějí. Někteří to jen neumí říci slovy, proč se nechtějí vystavovat a setkávat s nečekanou nahotou. Jednoduše znají jinou dimenzi a hloubku vztahu. Ale pravda, že někteří si neuvědomují proč chtějí něco, anebo něco nechtějí.

    Myslím, že je to téma na delší vyprávění, zasahuje do mnohých sfér a aby si lidi o tom něco řekli, museli by se bavit hodně o soukromém mínění , cítění. V interakci a možnosti dovysvětlit , co, kdo, jak, kdy, kde chápe. O energii , jak funguje a jak se s ní nakládá, směřuje, zaměřuje. Hranice mají někdy hodně členitý tvar a trochu pružný. Jde o situace a osobnosti, jejich vývoj a prožitky, cítění.
    Je to jako o životě samotném. Vyjádření celku je podstatné, nejde zjednodušit, ale ani není potřeba komplikovat. Jde o vztahy.
    Pro mě je například velice důležité, aby moje milá věděla, že ji velmi respektuju a miluju takovou jaká je, že si nemusí nic dokazovat, stojí za to, aby si sebe vážila, aby si jí vážili ti, kterým vykazuje laskavosti. Dimenze krásy její duše a srdce se promítne i v tělesném výraze, a to i přes tzv. osobnostní „chyby“, které jsou lidské. Každý došel k něčemu svému. Vždycky se to nakonec stočí k tomu, jak se ti lidé cítí spolu, jak sladí své cesty. A ti, kdo mají jiné cesty, aby se nějak obtékaly, nebo vhodně protínaly, ale bylo dost prostoru pro všechny a jejich spokojený život.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *