jak komunikovat se stromy

Magie stromů I. – Jak komunikovat se stromy

Často mi chodí dotazy, týkající se stromů – jak je žádat o energii, jak s nimi být v kontaktu a jaké stromy vlastně jsou. A na základě vašich častých otázek jsem se rozhodla, že je na čase vytvořit nějaký článek,v němž byste mohli najít odpovědi. O magii stromů jsem tu zatím psala jen okrajově – hlavně o vlastnostech jednotlivých stromů, o tom, jaké jsou třeba břízy nebo duby. Co dosud chybělo, jsou nějaké univerzální návody, jak se se stromy zkontaktovat a jak využít jejich sílu.

 

A k tomu poslouží tato série článků. V tomto prvním díle začneme zlehka – podíváme se jak vlastně se stromy komunikovat. V dalším díle se podíváme na to, jak si se stromy vyměňovat energii a v dalších dílech by nás měla čekat některá kouzla a rituály, které se dají dělat za pomoci stromů.

 

 

Co jsou vlastně stromy zač?

 
Někomu to přijde divné – komunikovat se stromem? Copak to jde? Ano, jde. Strom sice nemluví jako my, ale je to živá bytost, která dokáže přemýšlet, žít a růst. A za svůj život, který je často mnohonásobně delší než život člověka, získá velkou moudrost. Strom samotný – tedy dřevo, kořeny a listí – je jen tělo. Tak jako nohy a ruce nemohou samy existovat a projevovat se, tak ani strom tak, jak si jej představíme, není inteligentní bytostí. Ale zatímco naše tělo obývá duše, která mu dává osobnost a život, tělo stromu obývá tzv. déva.

 

Déva je něco jako duše stromu, jeho osobnost. Dévové přicházejí z Jednoty do níž se po smrti stromu zase navrací. Ale pozor – když utrhnete větévku, ta ihned neodumře, ale žije dál a v ní přežívá i malý kousek dévy, který s větví putuje dál. Proto má dřevěný nábytek „duši“ a je příjemnější než plastový. A proto je pohled na vykácený les nebo les napadený chorobou tak smutný. Pařez má kořeny a stále žije, takže zbytky nešťastných zbytků duše stromů, dévů, zůstávají na tom místě další roky, osamělé a nešťastné, dokud pařez neodumře. Netrhejte proto nikdy zbytečně větve ze stromů a je-li to možné, po pokácení stromu vyrvěte ze země i pařez, ať déva může v pokoji odejít.

 

 

 

Jaké jsou dévy? Nebo dévové?

 
Déva může být jak v ženském rodě, ta déva. Nebo v rodě mužském, ten déva. I dévy a dévové se tak odlišují dle vyzařování na mužské a ženské. Nikoli však v lidském slova smyslu.
Je to spíše tak, že v každém stromu žije specifický druh dévy podle druhu stromu. V bříze jsou to dévové s jemnějšími, až ženskými energiemi. V dubu zase majestátní, silní, hromotlučtí dévové. Každý strom má ale i své individuální vlastnosti – podle toho, kde roste a jak často přichází do kontaktu s lidmi. Některé stromy v hlubokém lesemůže být těžké zkontaktovat, někdy se těší na lidskou společnost. Naopak zase stromy v parcích jsou někdy na lidi naštvaní a nesnáší je, jindy se s nimi rádi baví.

 

Inu, každý strom je individuální bytostí a záleží jen na vás, s kterým se dáte do řeči jako první. Důležité je, aby vám byl strom na první pohled sympatický, něčím vás zaujal. Stromy, které rostou v krajině osamoceně bývají sdílnější a hlavně silnější než stromy, které rostou v lese. Možná je to dostatkem živin a slunce. A nebo tím, že stromy v lese jsou navzájem propojené a komunikují mezi sebou. Nepotřebují tak navazovat kontakt s nikým jiným.

 

 

 Mohlo by vás zajímat: Déva stromu na fotografii

 

Jak komunikovat se stromy?

 

Se stromem mluvte jako s člověkem – déva slyší vaše myšlenky a rozumí vám. Když ke stromu přijdete, položte na něj dlaň, jako byste mu podávali ruku, a pozdravte jej. Pokud ucítíte příjemný pocit, strom vás také zdraví a je ochoten se svámi bavit. Pokud vám po zádech přejede mráz nebo vám bude nepříjemně, strom komunikovat nechce. Pak se s ním rozlučte a najděte si nějaký jiný.

 

Jakmile najdete ochotný, přátelský strom, můžete se o něj opřít dlaněmi nebo si k němu sednout. Hlavně se ho stále dotýkejte, komunikace s dévou je tak snažší. Můžete nechat strom, ať vám vypráví nebo se ho zeptat na nějakou otázku. Až ji vyslovíte (nebo až se rozhodnete, že vás zajímá příběh stromu), sedněte si, dotýkejte se kmene a na nic nemyslete. Prostě vyprázdněte hlavu a nechejte dévu, ať ji naplní obrazy. Možná jim zpočátku nebudete rozumět, protože stromy vnímají a myslí jinak, než lidé. Nechejte to plynout a déva se vám pŕizpůsobí, abyste to chápali. Hlavně trpělivě naslouchejte a nepřerušujte strom. Oni žijí dlouho a mluví často pomalu, na všechno mají čas. Nejsou jako my lidé, uspěchaní a maličcí. Jsou velcí a majestátní a žijí velice pomalu. Pomalu rostou a pomalu se i rozmnožují. To se od stromů můžete naučit jako první – nespěchat, jen nechávat čas plynout kolem sebe a všechno vnímat, nic nesoudit, jen růst a žít.

 

Vnímat myšlenky stromu se vám nemusí podařit napoprvé. Co byste ale určitě ucítit měli, je pocit. Příjemný, nepříjemný, hladivý nebo nazlobený. Prostě to, jak se strom cítí. Vy sami pak můžete stromu povědět vše, co vás trápí – stydíte-li se, tak i v duchu. Strom vám pomůže s uzemněním a odplavením starostí skrze jeho kořeny k Matce Zemi, která si s nimi již poradí. Nezapomeňte se vždy se stromem rozloučit a poděkovat mu.

 

 

Lúmenn

Jsem devětadvacetiletá blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts

15 thoughts on “Magie stromů I. – Jak komunikovat se stromy

  1. Já už se stromy komunikuju. Dokonce si i myslím, že stromům kolikrát rozumím líp než lidem. A máš pravdu. Nemocné stormy jsou smutné a někdy i pláčou. Znám stromy, s nějakými boulemy či nádory na kmeni. Nevím, co to je, ale asi je to bolí. Chudáci malí. Totiž velcí.

  2. Když jsme ještě bydleli jinde, brzo to bude už rok, měla jsem kousek od domu les a v něm strom, za kterým jsem chodila. Byl to majestatný buk a jako malí jsme si dělali srandu, že jeho větev připomíná šibenici. Chodila jsem za ním, dokonce jsem v některé dny přímo cítila, že mě lez volá a vábí. Vždy jsem se o něj opřela zády a cítila, jak mě v nich příjemně brní. Byl to zvláštní pocit. Až díky tvému článku jsem si na něj zase vzpomněla. Až půjdem na vše svatý na hřbitov, musím se za ním stavit :)

  3. Nejúžasnější jsou vrby, ačkoli jsou někdy zvláštním způsobem mrzuté a tak javory a někdy lípy. S jehličnanem se mi nikdy komunikovat nepodařilo. Je to hrozně zvláštní pocit, když strom volá nebo odpovídá, nebo když je někde na jednom místě hodně přátelských stromů. Obyčejně ty starší bývají kupodivu přátelštější, jen toho někdy moc nenamluví. A málokdy se člověk setká s tím, že by se strom nenechal hladit. S ničím jiným se mi nikdy komunikovat nepodařilo, ale se stromy je to naprosto přirozené. Možná i proto na mě hrozně silně působí zlomené, prořezané nebo pokácené stromy, případně stromy, do kterých někdo něco vyryl nožem, vždycky mě předá neskutečná úzkost a hrozný pocit beznaděje a dlouho se ho nemůžu zbavit.

  4. Víte…když jsem se pokusila se stromem komunikovat,zaplavil mě takový zvláštní pocit…nevím,jestli se mnou chtěl komunikovat nebo ne…nepoznám to…myslíte si,že něco dělám špatně?

  5. [4]: jestli ten pocit byl příjemný, děláš všechno správně, byl-li nepříjemný, strom si asi pokecat nechtěl:)

  6. [6]: ten šmajlík na konci je trochu(trochu víc) "mimo mísu". Možná si připadáš vtipný , věz ale že působíš jako ten řezník, co vtipkuje že…. " já mám taky rád zvířátka… s knedlíčkem a se zelím…" a o pár let později se diví , kdeže přišel k těm a těm vlastním životním problémům. Není nic špatného  být řezník nebo truhlář, je ale smutné nechápat souvislosti . Snad ti to  dojde dřív než na chirurgii nebo tak podobně.

  7. [4]:Mám stejný pocit,ale protože u nás jsou lesy hodně řídké tak je do nich vidět a není moc příjemné když vás někdo vidí jak sedíte nebo objímáte strom ;)

  8. A je možný že se strom může rozzlobit když půjde silný vítr?

  9. Zdravím Lúmenn. Mám menší dotaz (a neber to špatně, jen se ptám!) : Jak nebo kde jsi přišla na způsob oné komunikace se stromy? Vychází to co píšeš opravdu ze tvé vlastní, osobní zkušenosti? Vážně to neber ve zlém, jen mě to zajímá.

  10. Ty už jsi to zkoušela? Já to určitě vyzkouším.Děkuji měj se krásně

  11. Jen poznamenám, že bych les rozhodně neodsuzovala jako nehostinné místo, kde je málo slunce a živin. To je omyl. Je to právě naopak – les je pro stromy přirozeným prostředím. Stromy v lese nemají tolik slunce a živin, to ano, proto rostou pomalu, ale SILNĚJŠÍ. Stromek na louce roste oproti tomu rychleji, ale nemá tak silné dřevo. Je proto také náchylnější k poraněním…

  12. Myslím, že je to zajímavá práce nastudovat informace na toto téma a přidat své zkušenosti.
    Je to něco jiného, než někomu vzít text z rukou, nebo z úst a říci, že to je má zkušenost a nedokázat o tom, ne vlastním prožitku, hovořit.

    Někdy se v dějinách psalo na různá hluboká témata v jinotajích a příbězích, aby se lecos přizpůsobilo chápání lidí. Aby, až lidé budou chápat víc, měli šanci konečně přečíst, co to znamená. Aby se vůbec vědění dochovalo a dál tradovalo na potomky. Déva samozřejmě není nějaký panáček, který zamává stříbrnou rukavicí, to zde ani psané není.

    Tak, aby to bylo opravdu pro každého čtenáře, tak napovím, že vždycky hledejte hlubší význam, výsledek, co to pro náš život přinese užitečného. Zkusím k tomu napsat „multiesperantem“ , jazykem, který by mohl pochopit každý svým myšlením a dosavadním učením.

    Každý strom je živý a my s ním komunikujeme, už vydechováním kysličníku uhličitého a vdechováním kyslíku, který nám dává les. Les pomáhá udržovat vláhu a ovlivňuje podnebí a povětrnostní vlivy v krajině, včetně příznivých teplot. Les nám poskytuje domov a my si stavíme obydlí v jeho blízkosti, protože nás les chrání. V lese najdem studánky, chráněné proti znečištění z polí.

    K lesu je potřeba vytvořit velký přátelský vztah již u dětí od útlého věku. A vyprávění o dévách je nádherný způsob jak začít. Kořeny stromů jsou mnohdy tak daleko od stromu protkané mezi kořeny ostatních, že pokud se strom vykácí, tak kmen drží pořád s těmi kořeny velký prostor, který je potřeba pro nový život nových stromů.

    Komunikovat s přírodou bychom se měli všichni učit. Co nám dává, co nám napovídá. Který strom má pro nás jaký význam, jak nás ovlivňuje, co nám nabízí. Ta výměna energie, informací, plodů, nebo jak si to kdo nazve, ta je cítit na více úrovních.

    Člověk by měl vždycky nezapomínat na ten základ. K čemu by mi bylo, rozumět jazykům andělským, přenášet hory a vykládat, že rozumím stromům, kdybych lásku k lidem neměl, nejsem nic. Všechno, co přispívá k lásce mezi lidmi, k vzájemnému souladu s přírodou pomáhá našemu zdraví a rozvoji životního prostředí. I ta cesta k Brnu je najednou tak blízko.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *