Glastonbury Abbey – moje cesta do Avalonu IV.

Na svém „výletě do Avalonu“, kam jsem se vypravila začátkem listopadu, jsem samozřejmě nemohla minout další slavnou památku města Glastonbury. Nádherné romantické ruiny starého opatství. Glastonbury Abbey (Glastonburské opatství) zaniklo v 16.století, kdy král Jindřich VIII. zrušil všechny kláštěry v Anglii. Od té doby postupně chátrá – a musím říct, že rozhodně chátrá do krásy.

glastonbury abbey

 

Glastonbury Abbey – překrásné ruiny

Z pečlivě střiženého anglického trávníku trčí zbytky zdí a lomenné oblouky bez vitráží se vzpínají k nebi. Vlastně to celé působí dost neskutečně, jako by šlo o filmové kulisy a ne zbytky stavby, jejíž historie sahá až do 7.století. Nebo jako by někdo vzal obří gumu a kusy budovy prostě vymazal.

Já do Abbey dorazila kolem třetí hodiny, přičemž zavírají ve čtyři. Tak akorát. Nebe bylo zatažené, jemně mžilo, ostatně jako celý den, a vlastně rozhodně nebylo počasí na prohlídku pamětihodností. Proto jsem taky byla v Abbey nakonec jediným návštěvníkem, až na skupinku turistů, kteří odešli záhy poté, co já přišla. O to víc jsem si procházku po ruinách a přilehlém parku užila. Podzimní počasí zbořeným zdím dodávalo tu správně pochmurnou atmosféru. Zářivě zelený trávník se třyptil deštěm a všude závěje barevného listí. Prostě pohádka.

glastonbury abbey

glastonbury abbey

glastonbury abbey

 

Stromy, veverky a esoterické obchody

Překvapilo mě, jak velký je pozemek, na němž opatství stojí. Samotné ruiny moc místa nezabírají, ale kolem nich je ohromná zahrada, obehnaná zdí a v ní rybníčky, stromy a široké lány trávníků. Procházela jsem se v tom jemném deštíku mezi stromy, hladila jejich kůru, jen já a příroda. Byl to další z mnoha nádherných meditativních zážitků na mé cestě do Avalonu (jak cesta vlastně začala čtěte zde).

glastonbury abbey

Součástí parku kolem Abbey je naučná stezka o životě veverek. Zahlédla jsem jejich šedohnědých kožíšků spoustu. Jednu fešandu jsem si dokonce vyfotila dost zblízka, protože seděla na krmítku a nechtělo se jí odcházet od jídla a utíkat přede mnou.

glastonbury abbey

Chvíli před čtvrtou mne z Abbey vyhnala zavírací hodina. Do odjezdu autobusu jsem ještě měla čas, tak jsem se vydala na obhlídku městečka. Musím říct, že tolik esoterických obchůdků na jednom místě jsem ještě nikde neviděla. Snad v každé výloze na mě mrkaly mandaly, kamínky, různé vonné tyčinky, etno oblečení a další a další „ezo věci“. I kavárna, v níž jsem rozehřívala zmrzlé nohy a zaplňovala prázdný žaludek působila víc jako krámek nějaké čarodějky, než běžná restaurace. V Glastonbury je prostě jiná atmosféra úplně všude:)

glastonbury

 

Cestou necestou za duhou

Když jsem vyšla z kavárny a vydala se na zastávku autobusu, stal se malý zázrak. Obloha, která byla celý den ocelově šedá a zatažená, se náhle rozjasnila. A do kapek deště zasvítilo slunce. Nad Glastonbury Tor se rozzářil oblouk duhy. Koukala jsem na něj jako na zjevení. Vždyť ještě před chvílí lilo jako z konve! Celý den nevysvitl ani paprsek světla! A teď – duha! Majestátní, nádherná – a jenom pro mě.

glastonbury tor rainbow

Alespoň jsem měla ten pocit. Že tahle duha je znamení. Znamení, že moje cesta měla smysl, že mě bohové a bytosti přírody vyslyšeli a že střeží moje kroky. Že jsou se mnou a ať se vydám kamkoli, budou mě provázet. Zaplavila mě vlna vděčnosti a euforie. Chtělo se mi skákat a smát se. Navíc duha za pár minut dočista zmizela – rozzářila se na nebi jen na tu krátkou chvilku, kdy jsem vyšla z kavárny a zachytila ji – do foťáku i do srdce. Děkuji za ni z celého srdce. Tahle duha byla snad tím nejvýznamějším momentem z celého výletu.

Pak už mě čekala jen cesta zpátky. No, jen… celkem měla trvat něco před pět hodin a nakonec se protáhla na neuvěřitelných devět. Ve čtyři odpoledne jsem vyrážela z Glastonbury, pak mě čekala dost drahá jízda taxíkem, protože poslední autobus na nádraží mi ujel. Vlak do Londýna nakonec nejel, protože se někdo ten den rozhodl skončit život na kolejích a tak mě čekala šílená cesta oklikou přes úplně neznámá města celkem čtyřmi různými vlaky. Ke kamarádce do Margate jsem dorazila utahaná jako kotě po jedné hodině v noci.

Ale na té cestě mi zase něco došlo. Že není důležité, kudy člověk jede, jak složitá je ta cesta a kde všude musí přesedat. Protože do cíle nakonec vždycky dorazíme. Děkuji za každý aspekt mé cesty do Avalonu. Byla pro mě neuvěřitelně důležitá a dodnes z ní čerpám útěchu, radost i moudrost. Moje osobní Santiago bylo dosaženo:) Díky za to:)

 

Lúmenn

Jsem osmadvacetiletá blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts

4 thoughts on “Glastonbury Abbey – moje cesta do Avalonu IV.

  1. Tuhle sérii článků jsem četla jedním dechem a celou dobu si představovala, že tu cestu prožívám s tebou :) Všechny ty neuvěřitelné zážitky, znamení, krásné fotky magických míst. . . Sálá z toho spousta energie a je to nádhera :)

  2. Oceňuji, že dokáže napsat skoro cestopisný dokumentární film. Kdyby TV zabloudila na blogy, určitě poradím sem a ne někde, kde jsou seriály o drbech, kterak Honzík sedl do bláta, pes olízl misku a vytáhl kouzelnou hůlku na vymyšleného bubáka.
    Má to náplň a šťávu, story.
    https://www.youtube.com/watch?v=mhD9xY4aRcw

  3. Držela jsem se zuby nehty, abych si svůj komentář nechala až na poslední článek :) Je neuvěřitelné, že jsi podnikla tuhle cestu. Glastonbury jsem poprvé objevila před rokem, když jsem se dostala k překladu knih, protože jsem hledala možnost, jak si na dlouhodobé neschopence vydělat. Long story short… má první kniha k překladu se jmenuje Léčivá světla andělů a autorka Glastonbury nádherně popisuje, dokonce ve věži prováděla skupinový rituál. Tehdy jsem po nocích trávila spoustu času prohlížením fotek a rozhodla se, že se tam jednoho dne musím podívat. Jsem ráda, že zatím jsem tu cestu aspoň mohla prožít s tebou díky tvým krásným a dojemným slovům.

  4. Lilien: rozhodně se tam vyprav, jakmile budeš moci:) To místo skutečně stojí za to:) Díky za komentář :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *