stárnu

Dneska je mi 30 aneb stárnu, stárneš, stárneme

Pod pojmem stárnutí si asi většina z nás představí prošedivělé vlasy, povislé břicho, vrásčitý obličej… prostě jasné fyzické známky toho, že už to máte tady na zemi pomalu spočítané. Ale dávno před tím, než si najdete první šedivý vlas, objevíte jiné známky stárnutí. Jsou takové znepokojivé vlastnosti jako zodpovědnost, rozum nebo láska k dobrému jídlu a kvalitnímu spánku. Od doby, co jsem překlenula pětadvacítku, tyhle plíživé známky stárnutí pozoruji i na sobě. Nu a protože dnes slavím své třicáté narozeniny, o čem jiném psát, než o stárnutí…

 

Stárnutím k rozumu

Když mi bylo sedmnáct, připadaly mi kámošky, které v pětadvaceti řešily sestěhování s partnerem a následné vybavení hnízdečka, jako přihlouplé pipiny. Dneska tahám svého manžela po Ikei a házím do košíku jednu dekorační blbost za druhou. A vsadím boty, že většině sedmnáctiletých slečnen přijdu jako pěkně nudná a tupá nána. Jenomže dneska už jsem moudřejší a jen se tomu směju. Za deset let budou dnešní náctileté pařmenky chodit po Ikei a vybavovat byteček pro manžu a mimíska úplně stejně. A jiné se jim za to budou pošklebovat. Koloběh života se tomu říká…

 

Musím říct, že tohle stárnutí do rozumu a zodpovědnosti, je ale děsně fajn. Hlavně v tom, že od určitého věku máte stále menší a menší potřebu dokazovat lidem kolem sebe… vlastně cokoli. Zatímco ve dvaceti se ještě můžete přetrhnout, abyste svým outfitem dávali jasně najevo příslušnost k určité subkultuře (která zrovna buď frčí nebo je děsně okrajová a tudíž děsně hustá), když vám táhne na třicítku, je vám jakékoli škatulkování tak nějak u zadku a nemáte problém mezi škatulkama plynule hopsat a nebo se nad ně úplně povznést. Koneckonců – komu jako chcete vytřít zrak?

 

 

A tak je to nějak se vším. U spousty věcí si totiž uvědomíte, že jste je v mládí dělali hlavně proto, že jste chtěli na někoho udělat dojem. Na kámoše, na pěkný holky, na spolužáky, na svoji oblíbenou kapelu. A jasně, že i dospěláckej život je někdy o tom „dělání dojmu“ – na šéfa, na tchýni, na sousedku. Ale už nemáte pocit, že je uznání od druhých středobodem vašeho vesmíru.
Když si vzpomenu, jaký šílenosti jsem byla schopná páchat jen proto, že jsem si myslela, jak budu děsně hustokrutopřísná, musím se svýmu o deset let mladšímu já od srdce smát. A je mi naprosto jasný, že moje o deset let starší já se zase jednoho dne bude smát mně.

 

Jako rodiče

Je to vůbec sranda. Pozorovat svůj osobní rozvoj a přistihovat se u toho, že se chovám přesně tak, jak jsem si jako nevycválané hříbě přísahala, že se chovat nikdy nebudu. A vůbec nejvtipnější je načapat se u toho, že se chováte jako vaši vlastní rodiče – ti nejnudnější a nejtrapnější lidi na světě, pochopitelně (jste-li puberťák).

 

lúmenn punk

Lúmennka dvacetiletá a punková

Lúmennka třicetiletá a zodpovědná

A tak prostě začnete chodit brzo spát, protože jdete další den do práce a z nevyspání vás bolí hlava. Začnete střídmě pít, protože kocoviny jsou peklo. A stejně jste už v opilosti zažili všecko, co se zažít dá, včetně nahatého půlnočního koupání a bůhvíčeho ještě. Začnete si spořit na důchod. A vysávat i pod gaučem, i když tam nikdo nevidí. Začnete si poctivě otírat boty o rohožku, abyste si doma nenadělali. A nádobí hned po použití oplachovat, aby nepřischlo. Houbičku na nádobí nikdy nenecháte mokvat a zasmrádnout ve dřezu. Místo vymetání bujarých večírků čtyřikrát týdně začnete být vděční za každou chvilku samoty s knížkou a čajem. Začnete víc plánovat, víc se strachovat a když vás začne bolet zub, nezkusíte ho tejden prolívat slivovicí, ale rovnou se objednáte k zubaři.
A tak se pomalu plíživě a nenápadně stanete starýma nudnýma patronama, z jakých jste jako mladý a nadějný punkáč měli osypky:)
Upřímně jsem za to vděčná:) Minimálně proto, že moje bouřlivé punkovo-gothic-dřevárnicko-metalové mládí jsem si užila tak, že by vystačilo pro tři lidi. Takže pokud odteď až do smrti budu už jen štrikovat ponožky a sypat zrní holubům, stejně budu moct kmotřičce Smrtce s klidem říct, že můj život byl parádní jízda. A taky už tak nějak vím, že klid, pohoda a nohy v teple, nemusí být ani trošinku nuda:) Stárnutí zdar! Vaše (ode dneška již třicetiletá) stařenka Lúmenn

Lúmenn

Jsem blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts

5 thoughts on “Dneska je mi 30 aneb stárnu, stárneš, stárneme

  1. Toš to já jsem si nepotřeboval nic dokazovat na večírcích, ale stávalo se, že když jsem se roztančil a lidi se přidali, tak mi bylo blbé skončit a pak jsem utekl až když byla příležitost. Teď už se jednoduše sbalím, rozloučím se a jdu. Naleju se nealkem a ostatní nechám ať si dají, co chtějí a nekecám jim do toho, co jim má chutnat. Alkohol nikdy nebyla moje parketa. Kdysi jsem si občas dal, ale to už je hodně moc dávno, nic mi to nedávalo a jen tak trochu unavilo.

    Baví mě být sám sebou a baví mě bavit ostatní teď stejně, jako dřív. Al před více lety jsem hodně poznával lidi a jejich příběhy, protože jsem věděl, že pak už nebude čas. Bude hodně práce a hodlám trávit čas rodinným životem.

    Podtrhl bych dvojitou čarou, že život je dlouhý maraton. A člověk lape po dechu, pokud ztratí svěží tempo, ale zároveň, pokud dlouhodobě nahrazuje odpočinek stravou. V praxi se mi totiž už před mnoha lety osvědčilo, méně fyzické potravy , ale kvalitní. Hodně pohybu s hudbou a v přírodě na čerstvém vzduchu, hodně slunce a to je zdroj energie a životní energie. Tehdy mi každý říkal, že srším energií.

    Nezatěžovat tělo příliš žrádlem a emocemi, ani duši vlivem ostatních, kteří se snaží nevědomky nakazit okolí svými zlozvyky. To pomáhá ustát dlouhý maraton života.

    V první fázi opotřebení tomu říkají lidé nepřesně stáří. Ale není to ono. Je to jen signál, že ono to samo nepůjde a o tělo je potřeba se opravdu starat, ať jsi muž nebo žena.

    I na autě , když vyčistíš katalyzátor a podíváš se na něj na světle, vypadá jako nový a stáří je fuč.
    Musíme čistit mysl, duši, z ní vyvěrá navenek „čistota“, nebo „nečistota“. Údržba jater, střev, a dalších částí k očistě. K tomu i vhodné krémy. Na obličej i na ruce, hlavně vše, co není chráněné oděvem.
    Dobré prostředí doma, v zaměstnání a na služebních cestách. V dopravních prostředcích. Vše co můžete ovlivnit, čemu jste vystaveni dlouhodobě. Nejde o žádnou paniku, abyste se báli žít. Ale aby měl kde váš organizmus odpočívat, nabírat sílu a regenerovat se.
    Každý den se vaše buňky obnovují, vyměňují. Je to tedy vytrvalostní běh. když to vzdáte vy, vzdají to vaše buňky, celá vaše bytost. Život je láska a pohyb. Pokud tyto dvě vlastnosti ubývají, tělo odchází a duše chátrá, člověk přežívá, dožívá a vše, co je dočasné a takto už jako by bez života nakonec život ztratí a zůstane jen to, co nezkazí rez , mol a zkáza času.

    Nakonec vždy skončíme u toho, prč tu jsme a co tu děláme.
    Člověk , který poznal lásku a život trpí, když vidí, jak někteří žijí nenávistí a překroucením.
    Ale jaké kruté utrpení musí zažívat lidé, kteří věří v to, že jejich , který prožívají svým způsobem, je skutečný a že ten, když skončí, nebo se jakkoliv více změní, že je to pro ně zkáza a horší než konec světa. Protože nevěří v hlubší smysl života a nevědí vůbec, proč jsou tady a kam jdou a myslí si, že jsou jen tohle tělo a že jejich mysl, jako by byla jen hrací skříňka na klíček, která se natáhne až dohraje, tak je po všem.

    My jsme tohle já , které řídí náš život a jsme na světě pro lásku a pro radost z pohybu. Pokud si toho budete nějakou dobu všímat, najdete sami o tom důkazy ve svém životě, že to tak je. Přesvědčovat není třeba. Máte svobodnou vůli, která je jen ohraničena tím, kde by byl zraňován někdo jiný. Tedy zase vždy skončíme u toho, mít se rádi vzájemně i sebe sami. V harmonii.

    Všechno nejlepší ke 30ti nám. Dál si dovolím roky už nepočítat, a nevsugerovávat si, že jako nějaký věk. Kalendářní je mnohdy až o desítky let jiný než vykazuje stav zdraví a regenerace, detoxikace, atd. Ve finále jde o kondici duše i těla a to si každý poví po té stovce, jak žil. Pravda, ale , že tu čistou přírodu velmi potřebujem a bez ní se nedá závodit v dlouhověkosti.
    Genetické předpoklady dlouhého mládí je jedna věc, ale druhá věc je, pečovat o sebe a o své milé, tím se dá hodně spravit.
    A když si najdete světlejší vlas, což se mi stalo už v nácti a teď zas. Tak si všiměte, jestli jste nebyli jako děcko blonďatí.

    A laskavě se podívejte proti dennímu světlu, zjistíte, že blond není šedina.
    A taky, jistě se mrknete na vlásek spíš ve chvíli kruté únavy, než v čilé náladě plné energie. Takže držte si energii, zbytek se udrží, jak má..

    Napadla mě jedna Plzákova věta (matrimoniologa), když uklízíš pravidelně a pravidelně se staráš, nejsi nepořádná/ný ( samozřejmě relativně, ne podle stopek). A to tak nějak stačí. Dělejte si radost společně, stáří si na vás neudělá čas, když si vy na stáří neuděláte čas. Tam, kde je živá voda, v pohybu a nabitá láskou, tam se omlazený život drží.
    Najděte svůj životní rytmus. Kdy se hýbat pracovně, kdy v hudbě. Jak to zkloubit. Kdy odpočívat s čajem, knihou. Do přírody. Všechno dává svůj užitek, když je to , tak jak vám to přichází, že je to hezké.

  2. V jedné mé větě tam chybí slovo život..Znovu zopáknu útržek věty s doplěným slůvkem: “ že jejich život , který prožívají svým způsobem“

    Pořád ve svém vztahu lásky objevujte něco nového. Kolikrát budete člověkem jeden ke druhému, tolikrát se znovu do sebe zamilovávejte.

  3. Jsem devětadvacetiletá blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek.

  4. Mirku . Nebo, když trváš neustále na malém písmenu svého nicku , jakoby jména, tak tedy mirku. Opravdu se na tebe dívám nezávislým pohledem. Dneska si sní kde kdo a ty silnější sny a reálné sny se opravdu vyplňují. Tak to skutečně je. Snílek je pitomec, který plácá jen tak bez analyzování možností.

    Někdy však je nutné udělat první krok do neznáma a počítat se vším a jako voda vplout do situace a voda si vždy cestu najde k doslovnému NAPLNĚNÍ , že by ses až divil, jak se může prostor naplnit vodou. A stejně tak sen, pokud je reálný a pro tebe, pro bližního a pro ostatní užitečný a správný, v souladu s reálnými a užitečnými „sny“ ostatních, tak se velmi pravděpodobně splní. Nemusí to být do mrtě přesné a proto by každý člověk měl zůstávat s pokorným a laskavým pohledem na věc.

    Ten sen znamená cítit srdcem. Tedy žít. A to je život, žít srdcem. Pokud by člověk žil jen jako stroj, neměl by žádný sen a tak nějak by si odkroutil tu životnost a šel do škarpy.

    Čarodějky se dnes neupalují. Zvrácenost už není moderní, jako kdysi ve středověku. Protože by lidé upálili nakonec celé lidstvo a sami sebe. Ǩaždá myšlenka je magická. A tak jak se říká, že slovo se stalo tělem. Tak každá myšlenka je jako slovo, vyslovené ve skrytu duše, nebo nahlas. Ta se pak v čase realizuje do tělesného světa veškerým vědomým a i podvědomým směřováním a konáním.

    Princip ve světě „prostorné“ duše, ve které je i tělo je v lecčem podobný , jako princip v 3D hmotném světě. Co myslíš a činíš ve světě duše, nebo i třeba snění, takový jsi. Obracíš se o pomoc, pomáháš.
    A pokud je to hodně silné a soustavně umocněné, realizuješ vše podobně ve 3D hmotném světě. Tak se obracíš na lidi a pomáháš. Takže jde o to, co myslíš, co pak děláš a jak to uskutečňuješ. Nějaké tituly čarodějka , dobrodějka, mejka, cejka, dejka. Čáro, kočáro. To jsou takové tituly, kdy jde, co si pod tím ty představuješ. Musíš taky trochu člověka poznat, podle slov a skutků.
    Může být čaroděj, kdo se obrací na ty zlé. A to je sakra makra problém. Ale může být člověk, kdo si říká čaroděj a přitom jen zná metody jak myšlenky umocnit a zvládat schopnosti duše. Prozradím ti supr dupr čupr tajemství. ČARODĚJ JE KAŽDÝ ČLOVĚK.
    Neustále čaruješ svůj svět kolem sebe, svět zrozený ze tvého myšlení a konání. Myšlenky zesílené konáním a spolukonáním více lidí, za tu , nebo onu myšlenku.
    Já jsem zde jen na návštěvě.
    My všichni lidé tvoříme jeden svět. Jaký ho společně utvoříme, takový bude. To je čarovné. Každý jsme nějaký, ale o co zde běží. V této pozemské škole a hře nás všech lidí, dětí, a to úplně všichni jsme děti, potřebujeme neustále nacházet cesty spolupodílení se na tvorbě světa, zdokonalování spolupráce. Snažit se, aby nám to šlo. Protože pokud nám to nepůjde, celý domeček z karet se zboří, celý ten krásný svět, který my všichni , kdo jsme tvořiví a jdeme za láskou a světlem, chceme realizovat.

    Jaké snílkování bys napravoval. Napravit by se měli ti, a zamyslet nad sebou, kdo se nesnaží porozumět lidem, porozumět nejdříve sami sobě. Být upřímně empatičtí a snažit se rozumět a dorozumívat, co kdo říká a jak to říká, co tím myslí a co to v celku znamená.

    Ty když kritizuješ, tak se nikdy nevyjádříš jasně.
    A navíc nejsi v obraze. Přečti si článek, že už oslavila třicátiny a nebudeš povídat, že devětadvacetiletá. Až začneš lidi milovat , budeš je velmi dobře znát.

    Podívej, líbí?
    Kuk: https://www.youtube.com/watch?v=EYqLcu15qrA

  5. Takže snad už miroslav chápe, že snílek neznamená vždy plané snění. A kdo není vůbec ani trochu snílek, tak je vlastně bez života. Protože si ten život jenom nějak odkroutí.
    Za svůj život jsme poznal už dobře rýpálky. Většinou se jedná o krátké věty, nebo souvětí, které opakuje něčí fráze, ale zamotá je do jiného kontextu a pak jen čeká, co tím vyvolá. Hodí zamotané klubko do placu. A teď vy to rozplétejte. Naznačují krátce ten nejhorší kontext pro diváky. Vždy vás staví do role toho, kdo má vysvětlit, jejich schopnost cokoliv vysvětlit je však mizerná a sami nerozumí tématu a můžete si být skoro jistí, že ví méně než vy a že rozumí sobě a lidem méně než vy a že má méně empatie než vy.

    A když nebudete jejich klubko rozplétat, přidají za čas další. A za další čas dají klubka dohromady a vytvoří falešnou realitu o vás, falešnou iluzi o tom , co bylo za celou dobu vámi řečeno a jak to bylo myšleno.
    V každém dalším klubku , které již naznačuje, že si máte vše vyložit nejhorším způsobem, pak navazují dalším klubkem a dokreslují falešný obraz.

    Tito lidé mají něco společného, sami se nedovedou podrobně vyjádřit a tvořit. Umí však neustále bořit, co jiní postavili. Bývají argumentačně slabí, ale dovedou vám brát slova z úst a slova jiných z úst a zamotávat svá klubka, ve kterých křiví význam řečeného.

    Klubka, spletenců jejich pokřivené manipulace s vašimi slovy a slovy ostatních, ta pak stále předhazují před vás , nebo si vás dokonce s někým spletou a hodí to úplně na někoho jiného.

    Řeknu ti to asi tak miroslave. Skoro , jako by se historie opakovala. I když ten model není tady a postavy jsou jinde ( děj není tak jednoduchý a není tak docela veřejný).

    Když jsem byl malý. Měl jsem moc rád jedu holku, měla krásné špinavé blond vlasy. Hezké modré oči. Měl jsem ji rád. Byla citlivá srdečná a velmi empatická a já taky. Byla to velká láska nás obou. A mezi nás pořád lezl nějaký Miroslav.
    Byl dost hrubý, ale slabý. Pořád si myslel, že ji nějak ukecá, že se bude podbízet a přitom nedovedl cítit romantickou lásku, soucit a žít tou láskou. Mě to, celkem bylo putna, kterého z nás si ona vybere. Měl jsem ji totiž doopravdy moc rád a chtěl jsem, aby byla úplně šťastná.
    Po čase jsem mu vysvětlil, co je to láska a upokojil se. Řekl jsme mu, že jemu velice rád porozumím a že se může kamarádit se mnou a když se jí bude chtít tak i sní . Jo byl s náma parkrát. Byl i docela zábavný, abych mu nekřivdil. Ale po čase pochopil a už nebyl takový uštěpačný a konfliktní. Pak už se objevil jen občas jako takový kolega-žák ze školy.
    Možná už žije nějakou svoji lásku. Ale i my jsme se pak rozloučili kvůli stěhování a dál jsme se nebavili, jen by nám to trhalo srdce, že spolu s Jaruškou nemůžem být. Byli jsme malé děti.
    Lidi se můžou změnit a pochopit lásku. Až jsou dospělí, tak o to krásnější lásku můžou společně prožít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *