člověk míní

Člověk míní…

Tenhle příspěvek převaluji v hlavě už pár dní a pořád nevím, jak ho uchopit. Neboť složitosti života se mi jen těžko popisují v jednoduchých větách, které vás, čtenáře, nemají unudit k smrti. Přesto se o to pokusím. Protože peripeite posledních dnů jsou vskutku záludné a mají velký vliv na mé další směřování.

Jistě jste si všimli, že jsem spustila kampaň na Startovači – aby taky ne, když jiu propaguji, kudy chodím. Zatím mám stovky lajků, desítky pozitivních komentářů od přátel i cizích lidí, mnoho z vás mi vyjádřilo podporu a to samozřejmě i finančně, přispěním na kampaň. Přesto je zatím z cílové částky vybráno jen asi 14%, ač jsme již v polovině časového limitu. Důvod proč z toho vůbec nejsem smutná, je velmi zvláštní. Já totiž jeden Startovač v minulém týdnu už „vyhrála“ – aniž bych o tom věděla! Jak je to možné?

 

Ten nejšílenější dárek

Za necelé tři měsíce budu mít 30. Životní to jubileum, které se patří oslavit nějakým pořádným dárkem. A právě k příležitosti mých narozenin na mě upekla celá moje rodina, v čele s mým manželem a tlupou kamarádů k tomu, pořádný komplot. Za mými zády se tajně tři měsíce domlouvali, skládali korunku ke korunce, agitovali a vybírali, až nakonec nasbírali neskutečných skoro 50 000 korun, aby mi mohli splnit ještě bláznivější a podivnější sen, než je nějaké Vílí doupátko.

A to jen proto, že jsem před svým mužem na podzim zavzdychala, že by mi jedna taková předražená šílenost možná udělala radost. Moje nejoblíbenější kapela, Manowar, která mě provází celým životem a jejichž píseň mě mimo jiné vedla i k oltáři, bude mít rozlučkové turné. Poslední koncert, na který jsem si samozřejmě koupila lístky. Ale za příplatek v řádu stovek euro je možné si užít koncert v úplně jiné dimenzi. Setkat se a vyfotit se s kapelou, získat od nich podepsané suvenýry, včetně vlastní elektrické kytary z limitované edice, nahlédnout do backstage a další neopakovatelné zážitky pro skutečné rockové fajnšmekry. Prostě vzpomínka na celý život, pokud jste fanoušek.

Zmínila jsem se o ní jen vlastně mimochodem, že by mi to udělalo velkou radost, zažít něco takového, ale ani na vteřinu jsem nedoufala, že by mi někdo takhle drahý a takhle vlastně zbytečný dárek mohl nadělit. A přece.

 

Důkaz přátelství

Před týdnem mi můj muž, jménem všech dárců, darovali poukaz na „ultimátní fanouškovský zážitek“, jak se celá ta kratochvíle v ceně luxusní dovolené pro dva jmenuje. Ale co zážitek, co poukaz! Hlavně mi pustili video, které natočili moji přátelé a rodina, video s povídáním či fotkami od všech, co přispěli – a že jich bylo. Doteď mám slzy v očích, jen na to pomyslím.

Nevěřícně jsem koukala na svoje nejdražší a na částku, kterou dokázali shromáždit. Částku, která by znamenala půlku rozpočtu na Doupátko vyřešenou. Jenomže v době, kdy můj muž a sestra vymýšleli tenhle dárek a sháněli příspěvky, jsem ještě ani netušila, že nějakou kampaň spustím! Ve chvíli, kdy oni byli skoro u cíle, jsem teprve přišla s myšlenkou Startovače. A oni, aby nezkazili překvapení, nemohli nic prozradit.

Koho by napadlo, že jeden člověk bude během tří měsíců předmětem dvou kickstarterovských kampaní, že? A to, prosím, aniž by o jedné z nich věděl. :D Možná si říkáte, proč pořídili nakonec v zásadě hloupý dárek pro radost, když mohli nasbírané peníze vložit na Startovač. Taky mě to na chvíli napadlo. Jenomže pak Vesmír ukázal svůj smysl pro ironii podruhé… Tentokrát bohužel v méně veselém případě…

 

Smutná povinnost

Mému blízkému příbuznému byla minulý týden zamítnuta léčba onkologického onemocnění. Ukázalo se, že nemoc je již v příliš pokročilém stupni, aby byla možnost ji zastavit. Dostal de facto rozsudek smrti s odkladem na pár měsíců. Měsíců, které prožije čím dál tím víc odkázaný na pomoc svých bližních. A protože jsem v rodině de facto jediný člověk, který může svůj pracovní život přizpůsobit péči o nemocného člověka, budu tím bližním pravděpodobně hlavně já.

Představa, že začnu plna elánu budovat firmu, stavět si sen, zatímco bychom člena rodiny odevzdali do péče cizích lidí, se mi příčí. A tak nakonec je možná dobře, že na Startovači je ukazatel na pouhých 14%. Možná dobře, že mí přátelé se rozhodli mi radši nadělit intenzivní několikahodinovou radost, než potenciál dřiny a budování. Právě radost ze života bude totiž následující měsíce tím, čeho budu potřebovat přehršel. Abych to mohla předávat dál.

 

Člověk míní…

Je to týden, co mi moji přátelé nadělili to, na co se potají skládali skoro tři měsíce. A je to teprve 5 dní, co jsme se dozvěděli, že někoho z naší rodiny čeká ta smutná povinnost péče o umírajícího. O to smutnější, že ten člověk zatím jakž takž funguje. Chodí, mluví, raduje se z maličkostí, ale během pár týdnů může očekávat jen strašné bolesti a nezměrnou únavu. Tam, kde se minulý týden dělaly plány na vybudování byznysu, udělal Vesmír jeden velký červený otazník.

Nechávám dál Osud, ať pracuje, jak umí. Pokorně se skláním před velkým učitelem Životem, který nedbá na naše plány a jde svojí vlastní cestou. Přijímám jeho lekce a uvědomuji si, že každý krůček na mojí cestě měl svůj smysl. Včetně odstartování kampaně, jež možná od začátku neměla být úspěšná – alespoň ne nyní. Ale už teď mě zase naučila mnoho a mnoho cenných věcí. Neříkám, že Startovač vzdávám. Jen asi svoji energii přesunu jinam a uvidím, kam se vůz, který jsem dala do pohybu, samovolně dokodrcá. Už nyní ale cítím, že nejsem pánem této situace a jen přijímám to, co přichází, takové, jaké to je. A snažím se s tím naložit, co nejlépe.

Inu, člověk míní… však to dál znáte :) Vaše životem překvapená, leč nezaskočená Lúmennka

člověk míní

Lúmenn

Jsem devětadvacetiletá blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts

1 thought on “Člověk míní…

  1. Na jednu stranu by to lidi napadnout mohlo, proč rodina nenasypala všecko do projektu Vílí doupátko. Ale je logické, že to v té době ještě nemohli vědět. A vlastně je to dobře, protože se objevili i tací, kteří naznačovali, že by dokázali i závidět, i když v podstatě by nebylo co.

    A je hezké, že rodina v té době asi nahlédla, že síla dobrých emocí je tím nejlepším spouštěčem něčeho příznivého a vlastně i zajímavou zážitkovou zkušeností a promotion, pro další aktivity mladé umělecké duše. Nějaký dárek, na který nebude sedat prach, a který ponese celá rodina napořád, v podobě sdílení společné radosti, udělat radost té , kterou mají rádi.

    Jedním z oceňujících kroků pro kreativní děvče, které působilo i v hudebním, metalovém světě, jako již kvalifikovaný pozorovatel odvětví hudební kultury.
    My, kdo víme, co je to krutá bolest, tak chápeme, že nyní velká síla lásky je potřeba a pokud se najde více lidí , kteří budou držet pospolu, tak zlá smrtka, která nemá do čeho píchnout, bude mít otupenou kosu. Je spousta reklamou propagovaných produktů na rakovinu, ale to jsou víceméně módní hity to všude poznamenávat, aby se to dobře prodávalo.
    Ale některé byliny z domoviny, ale třeba i například s amazonie bych klidně aspoń na nějakou úlevu zkusil užívat, kdybych měl rakovinu, kterou nemám.

    Pokud člověk ještě může něco pomaličku vůbec požít v těžších stádiích. Jsou opravdu případy, kdy už věštili lékaři maximálně měsíce života a pak se život natáhl na deset let a někdy i déle. Šlo o lidi, kteří se léčili přírodně a chodili na posvátná místa, kde je léčivá voda, hodně lásky, hodně víry v naději a vše co přináší úlevu. U rakoviny je i důležité vědět, jak k ní došlo.
    Práce s člověkem a jeho osobností, jak se vlastně ke své nemoci staví a zda má vůli žít a k tomu prostředí. Jedno společné, u lidí, kteří rakovinu porazili na více let, nebo možná i úplně, jak kteří, jsem našel. Byli to lidé, kteří si dovedli najít životní optimismus i v těžkostech a měli pevnou víru,lásku a aspoň pár opravdu dobrých lidí kolem sebe. Byli ve spojení s přírodou, nevzdávali ani jiné odborné přístupy léčby, nezaměřili se na jednu léčbu, ani na nějaký zdánlivý všelék.
    Nenutili se k rychlé léčbě, ale ani nezanevřeli na léčbu. Vnímali odpovědi svého tělíčka, kdy dovolí se více čistit od rakoviny a kdy potřebuje pomaleji a kdy odpočívat, kdy čerpat energii. Vycítit, kdy nejlépe nabírat sílu a regeneraci. Rakovině zlomit vaz a žít život.
    První krok je dokázat vůbec přijmout myšlenku, že se stav zlepší.

    Nejlépe, aby tu myšlenku živilo více lidí, kolem nemocného a chovali se k němu, jako ke zdravému, přestože mu pomáhají v tom, co je pro něj těžké. Jedna s velkých zbraní prevence proti blízkosti smrti je život sám, aby se smrt dala na ústup, před životem.

    Hodnotný život, je jedna z největších zbraní, které rakovina nesnáší ( řečeno obrazně).
    Čekání na smrt, ta kyselá s kosou – rakovina, žere, to baští ( řečeno obrazně), ráda je středem zájmu a strachu, strachem lidí a prožitkem jejich beznaděje se ta s kosou živí..

    Tak hodně hezkých chvilek, ať smrtce upadne kolo a vletí do příkopy a vy, co se máte rádi jedete spolu dál na vlně síly překonání překážek, ty ať jsou za vámi. Občas se bavím s lidmi, co rakovinu odstrčili a žijí život dlouho po té, co měli už od lékařů „za úkol“ zemřít.

    https://www.youtube.com/watch?v=mqtyznhz9ls

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *