páchání dobra

CDPJDDU aneb o páchání dobra

CDPJDDU (čti: CÉ DÉ PÉ JÉ DÉ DÉ Ú). Tohle moudro mě naučil můj tatínek a vštěpoval mi ho už jako malé. Promiňte, asi nevíte, co si pod touto zkratkou představit. Znamená cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.
Vzpomeňte si, kolik vašich omluv začínalo větou ale já to myslel dobře. Hodně často to myslíme dobře. A ještě častěji to myslíme dobře s někým jiným. Chceme pomoci, což je jistě bohulibé, ale skutečně lze pomoci člověku proti jeho vůli? Skutečně lze pomáhat za každou cenu, ačkoli o vaše dobré úmysly nikdo nestojí – a ačkoli dobré úmysly mohou napáchat ještě více zla?

 

Zakázané ovoce…

Když jsem byla malá, měla jsem velice vysokou hladinu cukru v krvi a podezření na cukrovku. Nejedla jsem víc sladkostí, než jiné děti, prostě mi nějak blbnul metabolismus či co. Každopádně jak nejlépe snížit hladinu cukru v těle? Inu, nejíst cukr. A tak jsem ve svých asi pěti letech nesměla kokyna. Žádná. Pro pětileté dítě, obklopené kamarády mlsajícími tatranky, to bylo peklo. Občasné zpestření v podobě diabetické (podotýkám že v půli devadesátých let opravdu nedobré a drahé) čokolády mi moc nepomáhalo.
Nechápala jsem, proč sladké nesmím. Vždyť mi nebylo nijak špatně! A tak jsem rebelovala. Když nebyli rodiče doma, vyšplhala jsem ve špajzu na nejvyšší regál a našla moučkový cukr, který jsem pak futrovala po lžičkách. Co lžičkách, lžících! Jestli jste někdy jedli cukr jenom tak, asi víte, že to není dobré. Vlastně je to docela hnusné. Ale byl to cukr, zakázaný, chtěný. Chtěný proto, že byl zakázaný.

 

cukr

Dneska je mi třicet. Cukru se snažím vyhýbat, ne proto, že mi to někdo zakázal, ale protože cítím, že to pro moje tělo není dobré. Ale vím to, protože jsem se tak rozhodla, protože jsem k tomu dospěla. A slovo dospět a dospět k něčemu nemá dvojitý význam jen tak pro nic za nic. Jedinec i společnost musí prostě někdy projít složitou a trnitou cestou, aby si některé věci uvědomil. Zákazy a tresty můžete zkoušet tak možná na psa, aby vám nežvýkal boty, ale těžko je aplikovat ne celou lidskou společnost.
Protože i když máte dobrý, nejlepší úmysl, chcete pomoci, chcete konat dobro, vůbec to neznamená, že na to máte právo.
musíš

Páchání dobra

Jenomže poslední dobou mám pocit, že se náš stát (potažmo Evropská unie a další instituce, jimž jsme více či méně podřízeni) snaží konat dobro za každou cenu a svými sice vznešenými, ale naprosto mimo realitu postavenými úmysly, se žene do pekel. A nás tam vleče za sebou.

 

Je dobré, nekouřit. Ale skutečně je dobré k tomu lidi nutit zákonem?
Je jistě dobré pomáhat druhým v nouzi. Ale skutečně je dobré nacpat do vlastními problémy se zmítající Evropy lidi z Afriky a Blízkého východu?
Je dobré platit daně, ale je vážně dobré kvůli tomu neustále sledovat všechny podnikatele a nutit občany k udavačství?
Je dobré respektovat lidi jiné barvy pleti, ale je dobré posílat provokatéry, aby testovali lidi a udávali je?
Určitě je dobré třídit odpad, zdravě žít, naučit děti potřebné dovednosti, je dobré tolerovat lidi s jiným vyznáním a sexuální orientací, je dobré, aby nikdo neměl hlad a všichni byli šťastní. Ale prostě nejde nutit nedospělou společnost chovat se dospěle, jako nejde nutit pětileté dítě pochopit něco mimo jeho chápání.

srdce

Jistě, můžete to děcko vzít a namlátit mu na zadek, špajz zamknout a oplotit ostnatým drátem. A nebo můžete trpělivě vysvětlovat, vychovávat, informovat, až pochopí, proč je pro něj něco dobré a něco jiného špatné. (A dost možná při tom procesu sami zjistíte, že to, co je dobré pro jednoho, vůbec nemusí být dobré pro druhého. Ale o tom zase jindy:))

 

Zákazy plodí vztek a ten zase plodí nenávist, která ještě k ničemu dobrá v dějinách lidstva nebyla. A nemůžeme si myslet, že klackem naučíme někoho dobrým způsobům, když je v sobě prostě necítí. Dobré úmysly jsou super, dokud je nevnucujete ostatním, kteří je (světe div se) nemusí sdílet a můžou vám je taky narvat (ze zcela zřejmými zlými úmysly) tam, kam slunce nesvítí…

 

Na závěr krásná a moudrá písnička od Jana Wericha,
která v sobě skrývá právě toto poselství :)

 

A nezapomeňte taky juknout na můj e-shop:

Lúmenn

Jsem blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts

3 thoughts on “CDPJDDU aneb o páchání dobra

  1. Více obecně z otevřených pojmů.

    Někdo si vezme do hlavy,že ho chce někdo zachraňovat, protože to tak chce slyšet, aby pak mohl proti tomu oponovat.
    Někdo chce být zachráněn a zároveň tvrdí, že nechce, přitom dává neustále zřetelně najevo, že úpí o záchranu.

    Někdo střídavě chce být zachráněn a střídavě nechce být zachráněn. Střídavě, podobně jako v depresi a mánii. Nebo manipulátoři. Chtějí být zachráněni, ale nechtějí být vděčni. Tak chtějí a když už jsou z nejhoršího skoro venku, tak říkají, že nechtějí.

    Někdo nechce být zachráněn, protože nemá dost informací a neví, jak ze situace ven, až je zachráněn mění názor a žasne, co vše nevěděl o možnostech.

    Někdo nechce být zachráněn, protože myslí jen na zisk a život jeho i ostatních je pro něj nepatrná záležitost. ( Scénka s poklad na stříbrném jezeře , jak se indián posadí a moudře pozoruje , jak se potápí chamtivec v rašelině a drží pohár „ z pokladu“ nad hlavou a sám už nedýchá).

    Jsou i výjimky mezi těmi , kdo nechtějí být zachráněni, neboť již jsou na cestě k záchraně. Ti se chovají na velmi dobré úrovni moudrosti a etiky. A je na nich vidět zřetelný rozdíl oproti těm, kdo nechtějí být zachráněni z jiných důvodů.
    ( Také jsou i takoví, kteří si myslí, že jsou na cestě ke své záchraně a domnívají se , že pomáhají druhým.)

    Proto je tolik vyjednavačů záchranářů a posttraumatických konzultantů po té záchraně.

    Zachraňovaná osoba může zachránce utopit, nejde o úplně řídký jev. Nebo ve stresové situaci může být zachraňovaná osoba nebezpečná sobě i okolí a potřebuje nejdříve porozumět své situaci a vidět východisko.

    Je to velmi citlivá a ožehavá , delikátní věc, zvažovat způsoby záchrany a kdy do toho jít a kdy už prostě jde o kříšení úplné mrtvoly.

    Problematika je vícevrstvá a někdy bývá kombinací více dějů lidí a obecná paušalizace na většinu případů není možná. Jednoduché pravidlo neexistuje, ačkoliv může v konkrétní situaci napomoci nějaký nástin, pro ten „podobný“ případ.

    Zachránce by měl pečlivě zvážit, zda v tom případě je záchrana potřebná, nebo dokonce nutná, či dokonce společenskou povinností, kde je ohrožen život a zdraví kohokoliv.

    Zachránce a zachraňovaný by měli zjistit maximum informací o tom, co se děje.

    Protože svět je plný zachránců, kteří jdou do toho po hlavě a neví co a jak, podobně jako ten zachraňovaný neví , co a jak.

    A jak si porovnat ty své dobré úmysly, mezi zachránci a zachraňovanými, kterými by se dalo dláždit svět k záchraně, nebo velkým omylem dláždit svět cestami do těch „pekel“.

    V jednom se shodne asi hodně lidí, že když někdo panuje ve veřejné funkci a nevyslyší hlas lidu, tak zachraňuje tak maximálně svoje koryto a to ještě ne na dlouho. Protože hlas lidu se nedá obejít. Demokracie ale není samospasitelná a mezi hloupými je skázou lidstva. Proto je potřeba, aby k demokracii byly jasné a ověřitelné informace dostupné všemu lidu, aby demokracie byla účinná a ozdravná, v převaze moudrých, kteří nemají jen dobré úmysly, ale vědí, co dělají a jsou za nimi ověřitelné úspěchy, kterým nelze nevěřit, když jsou skutečné , srozumitelné a zdravým selským rozumem přezkoumatelné.

    Třeba vám pomáhá nějaký papaláš a vy se ho zeptáte, jestli to už někomu pomohlo a on se na vás oboří a nic rozumného nevyblekotá.

    Z hloupých úst jsou hloupé zákazy. Z moudrých úst jsou jen ty moudré zákazy, které odvracejí nenapravitelné škody. Vždy by měla převládat nejdříve snaha o vzájemné porozumění , domluvu , vysvětlení a lidskou empatii. Až při srážce s neporazitelnou blbostí, jsou na místě řešení v kroužku a pak, kdy není zbytí, tak pozastavení něčeho k odvrácení škody.

    Ale zase lze říct, že na jednotlivé situace nestačí slova, která by paušálně popsala veškeré situace. Tam , kde si lidé chtějí rozumět. Tam jde vše snadno.

  2. Dosáhnutí letu

    Jeden let je do bezmyšlenkového vědomí.. (savikalpa samadhi)
    Ten druhý je do vědomí bez pochybností. (nirvikalpa samadhi)
    A ten třetí je k Božské realizaci. (sahadža samadhi)

    Nemůžeme se stát Bohem Všemohoucím. To musíme pochopit…
    Božská realizace znamená o Bohu vědět…
    Vědět o Bohu, je vědět pomocí toho, že se staneme nedílnou součástí Boha, jak fungují Jeho síly, jak On řídí.
    Můj prst nezná Můj mozek, ale funguje podle Mého mozku. Prst se mozkem stát nemůže, ale funguje zcela podle Mého mozku, protože je tak propojen. Je tím tak sjednocen.

    Tedy, když máte Božskou realizaci, pak víte o mozku, víte o Bohu, víte o Jeho silách. Znáte o tom všechno.
    Můžete také všechny tyto věci dělat, ale nemůžete se stát Mnou. Ale musíte poznat… prostřednictvím lásky, prostřednictvím zbožnosti, pomocí modliteb, pokory, poznání, moudrosti, sjednocení, atd. Poznat Boha, Boží síly je způsob, jak jste božsky realizovaní (jak si Boha uvědomíte).
    K tomu je zapotřebí naprostá pokora, že se nemůžete stát Bohem, nemůžete se stát Bohem Všemohoucím, že se nemůžete stát božstvy, ale rozhodně se můžete stát Bohem realizovanými – čímž se rozumí, že Bůh pracuje vaším prostřednictvím, používá vás jako svoji sílu, jako svůj kanál, nástroj; vy víte, co vám dělá, co říká, co je Jeho vize a jaká je informace. To spojení je takové…
    Proto je dobré očistit svůj nástroj (duchovní tělo (čakry), mentální tělo, fyzické tělo)…
    dělají li dva totéž (páchání dobra), nemusí to být totéž. a jsme zase na začátku. vědění a „vědění“, relativní, absolutní, to je to, oč tu běží…

  3. mirek: Jak se to vezme. Mě nikdo nepoužívá , pokud se nenechám použít, nebo zneužít.
    Více lidí se pokouší zneužít mnoho lidí. Čím dřív na to přijdeš, tím víc ušetříš energie. Někdy ale z lásky prostě pomáháme i těm, kteří nás nakonec jen využili.

    Ale to už je riziko života, láska někdy bolí , to je fakt a s každou takovou zkušeností jsi moudřejší, jak příště tomu předejít. Některé zkušenosti si člověk prožije, jiné je lepší neprožít, ale důkladně pochopit zkušenost druhých, abychom se už nemuseli spálit, jako ostatní, kdo se nechali vtáhnout do čelistí manipulujících, parazitujících osob. A když někdo parazituje na tvé energii, třebas i hodně křivým rýpáním a falší, pocítíš únavu.

    Jsou i skupiny, které zachytávají své přívržence a vše co děláš, co říkáš musí být jen pro ně. Jen odebírají tvoji energii. Ty je nezajímáš, tvůj osud je jim ukradený, jsi jen jejich nástroj.
    Loví tě na líbivé řeči a předstíranou empatii, kterou se tě snaží udržet. A pokud ta nestačí, tak tě zastrašují, že okolní svět je zlý a jen pro ně má smysl být a jim dávat energii.
    Jejich reálné chování vůči tobě ti ukáže, že tě klamou. Zachází s tebou, jako s bezcennou položkou svých přívrženců, jsi jim do počtu. Když „jdou po nich“, schovají se za své přívržence, které manipulují. Jejich přívrženci jsou obětováni, když jsou ti, kdo si s nimi hrají (jako kočka s myší ) v nesnázích a když se ukáže pravá tvář těch, kdo si se svými živými hračkami ( lidmi) hrají.

    Na všemohoucího si hrát nebudu, to nepotřebuji. Ale lidé mají velkou moc, která je jim darem. Je to moc dávat život, dávat milost. A schopnost přežít a najít cestu k dobré kondici a k radosti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *