bezpodmínečné dobro

Bezpodmínečné dobro aneb o hodných holčičkách

„Jsem dobrý člověk, zdravím, prosím, děkuju, všem pomáhám, nelžu, nekradu, nepodvádím… Tak proč se pořád setkávám s nepěkným zacházením? Proč potkávám lháře a vyčůránky, kteří vyhrají, zatímco já utřu?“ Položili jste si někdy tyhle otázky? Možná se taky cítíte trošku podvedení, protože jste četli všechny ty knížky o zákonu přitažlivosti a o tom, že co vysíláme, se nám vrací a máte pocit, že to u vás nefunguje. Máte pocit, že si zasloužíte, aby se k vám druzí lidé chovali hezky, protože vy se tak chováte k nim. Očekáváte, že budete za dobré chování odměněni. A ono pořád nic a nic.…Continue reading Bezpodmínečné dobro aneb o hodných holčičkách

modlitba pro nás

Modlitba pro nás

Vesmíre, Přírodo, Bože, či jak jinak nazvat tebe, ty všemocná všeobjímající entito, ze které jsme všichni vzešli. Nesmrtelný lidský duchu, lásko, rozume. Ty vyšší sílo, morální principe, co nás všechny přesahuješ a někde v hloubi srdce nám našeptáváš, co je správné a co je špatné. Asi vidíš, jak hluboko jsme se vlastní vinou dostali – a vidíme to i my. A proto tahle modlitba není pro Českou republiku, které vládne manipulativní zloděj, který se neštítí ničeho; není ani pro Kalifornii, kde už týdny hoří kvůli nepřirozenému suchu tisíce hektarů krajiny; není pro Sýrii a další válkou zmítané oblasti, kde umírají…Continue reading Modlitba pro nás

klidně spi

Zavři oči, věř a klidně spi

Nedávno mi byla položena otázka – co se vám vybaví, když se řekne zavři oči a věř? Nejprve jsem si představila, jak někdo zcela přesvědčený o bezpečné hloubce vody zavírá oči a skáče z útesu. Onu vodu pod srázem vzápětí vystřídala představa čerstvě povlečených voňavých peřin, do kterých skáčeme z o fous menší výšky:) A já si uvědomila, že víra a spánek spolu úzce souvisí. Kolikrát je to totiž právě víra, která nám chybí, abychom se do peřin zanořili pěkně hluboko a odpluli do říše spánku. Víra, že je vše v pořádku a že můžeme klidně spát.   Zavři oči,…Continue reading Zavři oči, věř a klidně spi

stačí jen věřit

Stačí jen věřit. Opravdu?

„Musíš tomu věřit,“ je mantra všech esoteriků. Svatý grál učení ovlivněného knihami jako je Tajemství a jeho nesčetnými variacemi. Všechny tyto knihy obsahují esenciální myšlenku, že se vám podaří, cokoli jen budete chtít, budete-li tomu dostatečně silně věřit. Je to ale skutečně tak jednoduché?   Jak těžké je věřit? Nedávno jsem se bavila s jednou paní, která se mě na mém stánku ptala, jestli léčivé kameny skutečně fungují. Řekla jsem jí, že čím víc jim bude věřit, tím lépe budou fungovat. Ona se zasmála a řekla větu, která mě nakonec inspirovala k napsání tohoto článku: „Kdyby stačilo jenom věřit, tak už jsem…Continue reading Stačí jen věřit. Opravdu?

já neexistuje

Já? Neexistuje.

Některé myšlenky jsou prostě zajímavější, než jiné – takové ty, které nás přinutí se na chvíli zastavit a zamyslet se nad nimi, převalovat je v hlavě a opakovat si je dokola, dokud je zcela nepochopíme a někdy také v náhlém záchvatu osvícení neintegrujeme do svého schématu. A pokud na vás tatáž myšlenka udeří dvakrát v průběhu dvou dnů, je to o to větší síla. V tu chvíle prostě víte, že se vám tím Vesmír a vaši duchovní průvodci snaží něco říct.   Ke mně přišlo toto velice silné poselství ze dvou hodně rozdílných a zcela nesouvisejících zdrojů. Poprvé z knihy…Continue reading Já? Neexistuje.

nemám čas

Soukromá lež jménem nemám čas

Občas při brouzdání na internetu vylovím skutečně zajímavé věci a s tímto článkem jsem dlouho otálela, zda se o něj podělit, když nejsem jeho autorem nebo jej přepsat po svém. Nakonec jsem po opakovaném čtení došla k závěru, že ho nenapíšu lépe, než autorka a proto vám jej předložím, jak je. Pochází ze stránek stastnyblog.cz a jeho původní název zní Místo „nemám na to čas“ si zkuste říct nahlas: „Není to pro mě důležité“. Je v něm skryto hluboké poselství, nad nímž bychom se všichni měli zamyslet. Odkládání věcí na jindy a nebo také na nikdy totiž často litujeme a…Continue reading Soukromá lež jménem nemám čas

klidně plač

Mám tě rád. Tak klidně plač.

Když se snažíme utěšit plačícího, kterého máme rádi, většinou používáme fráze jako „neplakej, nebreč, nebuď smutný…“ A už několikrát jsem sice v záchvatu pláče cítila, že mě utěšující člověk má rád a chce mi pomoci. Ale jeho slova, která měla mé slzy zadržet, je naopak zhoršovala. V tu chvíli jsem byla smutná a potřebovala jsem ten smutek dostat skrze slzy ven, pryč ze svého těla a svojí duše. A přestat plakat znamenalo uzamknout smutek uvnitř, kde může postupně tlít a páchat ještě větší škody, než jen pár minut strávených pláčem. Napadlo vás nad tím někdy přemýšlet?   Pláč léčí Nejen…Continue reading Mám tě rád. Tak klidně plač.

narovnej se

Narovnej se

Rčení „ohýbat hřbet“ nikdy nesedělo přesněji, než v dnešní době. Všichni, zmoženi únavou, stresem a povinnostmi, svá záda neustále ohýbáme do nepřirozených tvarů a zaděláváme si na zdravotní problémy. Ne nadarmo je bolest zad nejrozšířenější civilizační chorobou a trpíme jí téměř všichni. Se zablokovanou páteří se táhnou další zdravotní komplikace – ztráta energie, únava, špatné vyživení těla. Páteř je prostě energetickým kanálem těla a každá deformace nutně přináší následky. Ne každý ale má čas a chuť denodenně cvičit…   Narovnej se = uzdrav se Jeden můj kamarád mi pokaždé, když jdeme po venku, říká „narovnej se“. A já jemu totéž…Continue reading Narovnej se

duchovní probuzení

12 příznaků duchovního probuzení

Nedávno na mě někde z hlubin sociálních sítí vyskočil obrázek se seznamem „symptomů duchovního probuzení“ a kamarádka s úsměvem psala, že má skoro všechny a je tak asi duchovním probuzením definitivně nakažena. Pobavilo mě to a rozhodla jsem se to poslat dál. Možná také zjistíte, že se pomalu probouzíte a otevíráte svoje srdce a duši a může vás hřát u srdce, že tyhle symptomy není třeba léčit, naopak, co nejvíce je probouzet a rozvíjet:) Vlastně by se v duchu těchto stránek mohly nazvat klidně i „příznaky Posla světla“ – a čím více se jich na naší duchovní cestě projeví, tím…Continue reading 12 příznaků duchovního probuzení

konstruktivní

Konstruktivní, až to bolí

Dostala jsem se před časem do fáze svého duchovního vývoje, která mi popravdě přijde asi zatím nejtěžší ze všech. Naučit se sebelásce, odpouštění, lásce k životu, nebrat si věci osobně – to vše bylo strašně náročné a dodnes s tím v některých situacích bojuji. Ale brala jsem to, jako že mám špatné návyky, které mi ubližují, a proto jsem cítila velkou motivaci se jich zbavit. Jenomže jsem dospěla do bodu, kdy jsem se ze svého života pokusila všechny špatné návyky naprosto vymýtit – stala jsem se konstruktivní, až to bolí a nedošlo mi, že ten, koho to bolí jsem já.…Continue reading Konstruktivní, až to bolí