komfortní zóna

Komfotní zóna jako past aneb cesta za štěstím

Komfortní zóna. Místo, kde se cítíme příjemně, kde je nám dobře, místo, které důvěrně známe, a nic nás v něm nepřekvapí. Žádné nebezpečí, žádný neúspěch – ale také nic nového. Komfortní zóna je jako obývací pokoj staré dámy, který vypadá přesně tak, jako když si ho s nebožtíkem manželem před padesáti lety zařídila. Prastarý oprýskaný nábytek a ve vitríně hrnečky z míšeňského porcelánu, na které desetiletí padá prach a nikdo se z nich nikdy nenapil. Stará paní zná každý jeho kouteček, všechno je neměnné, bezpečné a naprosto nehybné. A co je nehybné, to pomalu ale jistě umírá.   Komfortní zóna – zlatá klec bezpečí   […]

žít svůj sen

Žít svůj sen aneb obchůdek otevřen

Poslední dva týdny jsem se v podstatě nezastavila. Abych parafrázovala známý výrok: „Neotvírej si obchod, neotvírej si obchod nebo se z toho zblázníš.“ A tak trošinku blázním, ale musím říct, že příjemně. Vůbec mi takhle dobře už hodně dlouho nebylo – sice padám do postele v deset večer, unavená jako kotě, a vlastně se skoro nevyskytuju doma, ale cítím se naplněná a spokojená. Prostě všechna kolečka v soukolí zapadla na svoje místo. Stvořit svůj sen mi dalo pořádnou fušku, rozhodně to nebyl zázrak ze dne na den, ale konečně mohu s hrdostí říct – hotovo. Otevřela jsem si svůj vysněný […]

přípravy a nervozita

Přípravy a nervozita

Poslední dny špatně usínám a budím se mnohokrát do noční tmy, protože můj mozek nedokáže vypnout. Takhle nervózní jsem nebyla ani před maturiotu, před ní jsem vlastně nebyla nervózní vůbec, ani před přijímačkami na vysokou, před zkouškami, dokonce ani před vlastní svatbou. Ale teď? Teď se mi v břiše neprohánějí motýlci, ale rovnou hejno rozzuřených albatrosů. Řeknu vám, že plnění snu je děsně na budku :)   Přípravy a nervozita, hlavně nervozita Od doby, co jsem se rozhodla splnit si konečně svůj sen – doslova sen, který se mi před pěti lety zdál – a vybudovat svůj vlastní kamenný obchůdek, […]

čekání

Čekání – největší nepřítel štěstí

Čekám, až se ozve, až zavolá, napíše. Čekám, až dodělám školu. Čekám, až dostanu lepší práci. A nebo prostě čekám, že někde za rohem bude svět růžovější, tráva zelenější a lidi hodnější. Jenomže čekání je plutí v nicotě. Přítomnost, zaplněná čekáním, je promarněný čas.   Vlastně kdokoli, koho se zeptáte, zda má rád čekání, třeba na úřadě, u doktora nebo ve frontě u pokladny, odpoví jednoznačně záporně. Kdo by probohy měl čekání rád? A přitom jím vyplňujeme tolik času našeho života, zabíjíme svou přítomnost, zahazujeme ji jako nepotřebný odpad, něco, co prostě musíme přežít, než přijde ta očekávaná budoucnost. Ve […]

Vánoční překvapení

Věci se dějí. Poslední měsíce jsou co do událostí a životních zlomů skutečně výživné. A na mé cestě se momentálně objevil další velký krok. Mám ohromnou radost, protože jsem se odhodlala splnit si dlouholetý sen. Doslova – před pěti lety se mi o tom zdálo a nyní se to stává realitou. A taky mám tak trošku obavy, jak to nakonec dopadne. Ale hluboko v sobě cítím, že tenhle nádherný vánoční dárek, který jsem sama sobě nadělila, je dobrý nápad. Že mě posune dál a umožní mi růst. Asi už jste zvědaví, co to je, že? Všechno jsem to shrnula do […]

když se slunci nedaří

Když se slunci nedaří

Poslední týdny jsem nepsala zrovna často nové články. A nemohu tentokráte použít nejčastější výmluvu blogerů – neměla jsem čas. Protože čas, ten mi nescházel – scházela mi chuť. Listopad byl pro mě velmi náročný měsíc, co do psychického i fyzického stavu. Přesto, že jsem se vypravila do nádherného Glastonbury, kde jsem čerpala energii a inspiraci, seděly na mě chmury a sedí na mě pořád, ale konečně se jejich temné mraky zdvihají a já začínám vidět slunce.   Když se slunci nedaří… Původně se mi do psaní tohoto článku moc nechtělo. Copak to jde, aby blogerka, píšící o esoterice, duchovnu a […]

Glastonbury Abbey – moje cesta do Avalonu IV.

Na svém „výletě do Avalonu“, kam jsem se vypravila začátkem listopadu, jsem samozřejmě nemohla minout další slavnou památku města Glastonbury. Nádherné romantické ruiny starého opatství. Glastonbury Abbey (Glastonburské opatství) zaniklo v 16.století, kdy král Jindřich VIII. zrušil všechny kláštěry v Anglii. Od té doby postupně chátrá – a musím říct, že rozhodně chátrá do krásy.   Glastonbury Abbey – překrásné ruiny Z pečlivě střiženého anglického trávníku trčí zbytky zdí a lomenné oblouky bez vitráží se vzpínají k nebi. Vlastně to celé působí dost neskutečně, jako by šlo o filmové kulisy a ne zbytky stavby, jejíž historie sahá až do 7.století. […]

chalice well

Chalice Well Gardens – moje cesta do Avalonu III.

Celé městečko Glastonbury je kouzelné. Snad je to tím, že žije a dýchá v přítomnosti kopce, který přímo sálá starobylou energií. Ale vrcholek Toru rozhodně není jediným místem v Glastonbury, kde na vás plnou silou dýchne síla Matky Země. Snad ještě magičtější než Tor samotný je maličká zahrada, nacházející se na jeho úpatí. Mezi stromy tam ševelí vílí křídla a pod nohama vám bublá ozdravný pramen. Naprostý balzám na duši, i v deštivém podzimním dni. Zahrady Chalice Well jsem ale přitom málem přehlédla.   Chalice Well Garden – vílí zahrady, co hladí po duši   Už cestou na Tor (viz část I. a […]

Glastonbury Tor – má cesta do Avalonu II.

Pokračování mých zápisků z cesty „do Avalonu“. Tentokrát o tom, jak jsem se na chvíli stala součástí pradávného posvátného plynutí na vrcholku Toru a zažila Přítomnost s velkým P. A taky o tom, jak i v lijáku a studeném větru může člověk mít pocit, že je přesně tam, kde má být. Díky za všechno, moudrá starobylá krajino:) První část o tom, jak jsem se vůbec rozhodla vypravit na Glastonbury Tor čtěte zde: Mé osobní Santiago aneb cesta do Avalonu. První část mého dobrodružství pak naleznete v článku Glastonbury Tor – má cesta do Avalonu I.   Ahoj, já jsem Glastonbury […]

glastonbury tor

Glastonbury Tor – má cesta do Avalonu I.

Prožívám teď takové složité období – nic moc se mi nedaří, věci, do nichž jsem se pustila, z nejrůznějších důvodů zkrachovaly, nálada byla na bodě mrazu. Řekla jsem si, že by nebylo špatné změnit prostředí, přijít na jiné myšlenky. A tak jsem se vypravila na výlet do Anglie za mojí nejlepší kamarádkou Liz, která tam již několik let žije. Ten nápad přišel zčistajasna. Od myšlenky ke koupení letenek uběhlo jen pár hodin. A stejně zčistajasna přišel pár dní před odjezdem nápad vypravit se na Glastonbury Tor. O tom, jak to celé vlastně vzniklo, že jsem se v listopadovém chladu rozhodla navštívit místo […]