stezka bosou nohou

Stezka bosou nohou Valtice

Ráda chodím bosá – už roky. A mám velkou radost, že stále více lidí objevuje kouzlo bosé chůze a tento přirozený a zdravý pohyb svým nohám dopřává. Proto mě úplně nedchla Stezka bosou nohou, která se nachází na jižní Moravě. Nedávno jsme se tam s mužem a přáteli vypravili a výlet to byl skutečně velmi příjemný.   Stezka bosou nohou Stezka bosou nohou vede jako okružní trasa mezi jihomoravským městečkem Valtice (ano, jsou to ty, jejichž součástí je Lednicko-valtický areál, součást kulturního dědictví UNESCO) a rakouskou vesnicí Schrattenberg. Má asi 5 kilometrů a většinou se vine mezi malebnými vinohrady. Jak…Continue reading Stezka bosou nohou Valtice

psaní

Proč už tolik nepíšu

Když jsem byla menší, myslela jsem si, že budu pořád stejná a některé věci se prostě nikdy nezmění. Třeba jsem si byla naprosto jistá, že budu žít ve svém rodném Prostějově – a ejhle, už deset let jsem hrdým Brňákem a rozhodně na tom v nejbližší době neplánuji nic měnit. Myslela jsem si, že budu mít stejné kamarády, koníčky, mít ráda stejnou muziku. A jedna věc mě provázela životem nejvíce – psaní.   Píši tedy jsem… Psala jsem vlastně od okamžiku, kdy jsem se to naučila (což bylo popravdě dost brzy). Básničky, povídky, deník, školní časopis, později také vlastní blog…Continue reading Proč už tolik nepíšu

výklad karet

Proč jsem přestala vykládat karty

Možná jste si všimli, že na mém eshopu Angelumlucis.cz už nějakou dobu visí v rubrice „Výklad karet“ oznámení, že karty dočasně nevykládám. Mnoho z vás už mi psalo, proč tomu tak je. A byli i tací, kteří mne i přes upozornění prosili o výklad. Nevyhověla jsem. Momentálně prostě nemůžu. Rozhodně to není tak, že bych s kartami chtěla přestat úplně. Ale právě teď cítím, že si od výkladů pro druhé potřebuji dát pauzu. Ta pauza trvá už skoro dva měsíce a myslím, že bych ji měla blíže vysvětlit. Proč jsem tedy (minimálně na nějaký čas) přestala vykládat karty?   Jako…Continue reading Proč jsem přestala vykládat karty

pánevní dno

Jak jsem objevila své pánevní dno

O tom, že se nám s mým drahým nedaří počít děťátko, jsem se zde na webu již několikrát zmínila. Je to pochopitelně téma každé ženě nepříjemné a čím déle to trvá, tím horší pocity to provázejí. A tím větší psí kusy my, ženy, děláme, aby se nám vytoužené otěhotnění konečně podařilo. Obcházíme tedy nejrůznější mastičkáře, bylinkáře, terapeuty, doktory, chodíme na přednášky o tomhle a onomhle a nasáváme informace jako houba a všechny je samozřejmě ihned aplikujeme. Já v tomhle nejsem výjimkou. Zkusila jsem všechno možné. Těhotná zatím stále nejsem, ale musím říct, že jsem díky těm různým seminářům, pobytům a…Continue reading Jak jsem objevila své pánevní dno

offline

Dva týdny offline. V lesích. Se skauty.

Jsem skaut. A to už více než 20 let (bohové, to to letí…). Ačkoli jsem se aktivním skautováním na čas přestala, v srdci jsem skauting nosila stále a před čtyřmi lety jsem se rozhodla opět vrátit k mému starému oddílu v rodném městě. Od té doby znovu každé prázdniny jezdím na naše milované tábořiště na Skelné Huti na Drahanské vrchovině, kam jsem poprvé jela jako devítiletá vykulená skautka, kterou děsil noční les. Dnes už se nebojím, naopak. Miluji pohled na noční nebe poseté hvězdami, které se klene nad krajinou prostou světelného zněčištění. Miluji kvákání žab u rybníka, jež se nese…Continue reading Dva týdny offline. V lesích. Se skauty.

životní zážitek

Životní zážitek a mé placky na cestě do USA

Tak placky ode mě už ode dneška nosí i heavy metalová kapela Manowar. Jak se to stalo? Možná si vzpomínáte, že jsem začátkem února v článku Člověk míní… psala o tom, že mi můj nejdražší Alwin, má rodina a přátelé, nadělili naprosto neuvěřitelný dárek. A to „ultimátní fanouškovskou zkušenost“ s kapelou Manowar – což je má srdcová záležitost, má nejoblíbenější hudební skupina již od puberty.   Životní zážitek Nu, tak včera a předevčírem jsem byla na jejich koncertech v Brně a Ostravě – a to zdaleka nejen jako nadšený fanoušek a divák celé koncertní show, ale jako „ultimate fan“, díky…Continue reading Životní zážitek a mé placky na cestě do USA

únava

Jarní únava

Dneska jsem poprvé v letošním roce seděla v parku na lavičce a nechala se hřát jarním sluníčkem do tváří. Seděla jsem, koukala na stromy, které ještě čekají na první pupeny, koukala na mraky a na kamínky, třpytící se v trávě. Zní to jako krásná chvilka, meditativní, relaxační, příjemná. A taky byla. Až na ten černý mrak, který jsem si s sebou do parku přinesla a který nakonec to sluníčko, stromy, ptáky i trávu, zastínil. Naděje Do parku jsem si sedla cestou od lékařky, gynekoložky, u níž jsem byla na kontrole. Po roce a půl, co se s mým drahým snažíme…Continue reading Jarní únava

tip na dárek

Tip na dárek: 50 důvodů, proč jsi úžasná

Od doby, co jsem jen a pouze na volné noze, se v penězích zrovna nekoupu. I proto bylo motto letošních Vánoc u nás doma: „Když není Ježíšek bohatý, musí být aspoň kreativní.“ Tohoto motta se držím i nadále. Jednak proto, že peněz stále není nazbyt a druhak proto, že dárky darované od srdce mají větší hodnotu, než jaká je vyčíslitelná v penězích. A jeden takový dáreček jsem teď vyrobila pro maminku k jejím padesátým narozeninám. Jmenuje se „50 důvodů, proč jsi úžasná“ a ráda se s vámi podělím o výrobní postup.   50 důvodů, proč jsi úžasná – jak na…Continue reading Tip na dárek: 50 důvodů, proč jsi úžasná

člověk míní

Člověk míní…

Tenhle příspěvek převaluji v hlavě už pár dní a pořád nevím, jak ho uchopit. Neboť složitosti života se mi jen těžko popisují v jednoduchých větách, které vás, čtenáře, nemají unudit k smrti. Přesto se o to pokusím. Protože peripeite posledních dnů jsou vskutku záludné a mají velký vliv na mé další směřování. Jistě jste si všimli, že jsem spustila kampaň na Startovači – aby taky ne, když jiu propaguji, kudy chodím. Zatím mám stovky lajků, desítky pozitivních komentářů od přátel i cizích lidí, mnoho z vás mi vyjádřilo podporu a to samozřejmě i finančně, přispěním na kampaň. Přesto je zatím…Continue reading Člověk míní…

Spojování protikladů aneb mnoho tváří Lúmennky

Z kraje letošního roku jsem dospěla k rozhodnutí ukončit svůj osobní blog, který jsem na adrese lumenn.blog.cz psala nepřetržitě od roku 2006. Docházely mi nápady i chuť dál psát. Po dvanácti letech jsem se začínala cítit vyhořelá a server blog.cz se dostal na své spirále úpadku dál, než mě osobně ještě přišlo únosné. Po měsících, kdy jsem to obracela v hlavě, jsem dospěla k rozhodnutí definitivně skončit. A až díky tomu jsem si uvědomila, že jsem vlastně posledních skoro 10 let psala dva blogy zároveň. Posel světla vznikl v roce 2009 proto, že mnoho čtenářů mého osobního blogu esoterika a…Continue reading Spojování protikladů aneb mnoho tváří Lúmennky