advent

5 rad jak nejen přežít, ale hlavně si užít ADVENT

Vždycky před Vánocemi se kromě záplavy světýlek v ulicích, hromady stánků a přehršle koled z rádia vyrojí i komentáře, které varují před komercí, spílají spěchu a hudrují na vánoční bláznění. Tento článek se mezi ně zařadit nechce. Věřím, že každý si chce užít jak advent, tak svátky „klidu a pohody“ skutečně v klidu a pohodě. Že každý v duši cítí, že Vánoce nejsou jen o dárcích, ale taky o lásce, rodině, dobrém jídle a zastavení se a zklidnění na konci roku. Ale naše domněnky, konvence, mediální masáž a tlak společnosti nás občas zahánějí do kouta a my pak nevíme, kde…Continue reading 5 rad jak nejen přežít, ale hlavně si užít ADVENT

stezka bosou nohou

Velký Lúmennčí dotazník

Pokud si někdy kladete otázku, co je vlastně zač ta osoba, která pro vás píše tento blog – následující článek vám (snad) přinese odpovědi. Je to dotazník, takový rozhovor sama se sebou, který jsem objevila v hlubinách internetu před moc a moc lety a pravidelně na něj vždy po pár letech znovu a znovu odpovídám. Od posledního vyplnění na mém (nyní již neaktivním) osobním blogu uplynuly asi 4 roky a tak jsem se rozhodla, že je čas na aktualizaci, určenou pro vás – čtenáře Posla světla. Pokud chcete nahlédnout do mého života a zjistit něco o tom, co mám ráda…Continue reading Velký Lúmennčí dotazník

30 let svobody

30 let svobody

Narodila jsem se v dubnu 1989. O půl roku později vyrazil můj táta, tehdy vysokoškolský student, s kamarády cinkat klíčema na náměstí Svobody v Brně. Tak, jako tisíce dalších lidí v naší zemi, kteří se zasadili o to, aby po 41 letech skončila komunistická diktatura, otevřely se hranice a lidé mohli konečně začít volně dýchat. Díky nim jsem celý svůj život mohla prožít ve svobodné zemi, za což nikdy nepřestávám být vděčná. V těchto dnech máme výročí – 30 let svobody. Přijde mi však, že poslední dobou sílí hlasy, že dřív bylo líp, že svoboda je nám k ničemu. Tyhle…Continue reading 30 let svobody

stezka bosou nohou

Stezka bosou nohou Valtice

Ráda chodím bosá – už roky. A mám velkou radost, že stále více lidí objevuje kouzlo bosé chůze a tento přirozený a zdravý pohyb svým nohám dopřává. Proto mě úplně nedchla Stezka bosou nohou, která se nachází na jižní Moravě. Nedávno jsme se tam s mužem a přáteli vypravili a výlet to byl skutečně velmi příjemný.   Stezka bosou nohou Stezka bosou nohou vede jako okružní trasa mezi jihomoravským městečkem Valtice (ano, jsou to ty, jejichž součástí je Lednicko-valtický areál, součást kulturního dědictví UNESCO) a rakouskou vesnicí Schrattenberg. Má asi 5 kilometrů a většinou se vine mezi malebnými vinohrady. Jak…Continue reading Stezka bosou nohou Valtice

psaní

Proč už tolik nepíšu

Když jsem byla menší, myslela jsem si, že budu pořád stejná a některé věci se prostě nikdy nezmění. Třeba jsem si byla naprosto jistá, že budu žít ve svém rodném Prostějově – a ejhle, už deset let jsem hrdým Brňákem a rozhodně na tom v nejbližší době neplánuji nic měnit. Myslela jsem si, že budu mít stejné kamarády, koníčky, mít ráda stejnou muziku. A jedna věc mě provázela životem nejvíce – psaní.   Píši tedy jsem… Psala jsem vlastně od okamžiku, kdy jsem se to naučila (což bylo popravdě dost brzy). Básničky, povídky, deník, školní časopis, později také vlastní blog…Continue reading Proč už tolik nepíšu

počátek kruhu

Počátek kruhu – II.část

Tento příběh jsem napsala již před mnoha lety. Zrodil se během jediné noci plné inspirace. Odráží se v něm střípky mých vzpomínek na minulé životy a tvoří nedílnou součást příběhu mojí duše. Není důležité, jestli jsem někdy chodila po světě jako Alwë, hrdinka následujících řádků. Není důležité, zda nějaká Alwë, sidhe z Jiného světa existovala. Jsou to jen kulisy, obraz, který jsem načrtla v hlubokém meditativním stavu a který rezonuje s mojí bytostí. Ráda bych vás jeho prostřednictvím zavedla do nejzazších koutů své duše a třeba ve vás rozechvěla struny, o nichž jste nevěděli, že na ně dovedete hrát. Toto…Continue reading Počátek kruhu – II.část

počátek kruhu

Počátek kruhu – I. část

Tento příběh jsem napsala již před mnoha lety. Zrodil se během jediné noci plné inspirace. Odráží se v něm střípky mých vzpomínek na minulé životy a tvoří nedílnou součást příběhu mojí duše. Není důležité, jestli jsem někdy chodila po světě jako Alwë, hrdinka následujících řádků. Není důležité, zda nějaká Alwë, sidhe z Jiného světa existovala. Jsou to jen kulisy, obraz, který jsem načrtla v hlubokém meditativním stavu a který rezonuje s mojí bytostí. Ráda bych vás jeho prostřednictvím zavedla do nejzazších koutů své duše a třeba ve vás rozechvěla struny, o nichž jste nevěděli, že na ně dovedete hrát. Toto…Continue reading Počátek kruhu – I. část

výklad karet

Proč jsem přestala vykládat karty

Možná jste si všimli, že na mém eshopu Angelumlucis.cz už nějakou dobu visí v rubrice „Výklad karet“ oznámení, že karty dočasně nevykládám. Mnoho z vás už mi psalo, proč tomu tak je. A byli i tací, kteří mne i přes upozornění prosili o výklad. Nevyhověla jsem. Momentálně prostě nemůžu. Rozhodně to není tak, že bych s kartami chtěla přestat úplně. Ale právě teď cítím, že si od výkladů pro druhé potřebuji dát pauzu. Ta pauza trvá už skoro dva měsíce a myslím, že bych ji měla blíže vysvětlit. Proč jsem tedy (minimálně na nějaký čas) přestala vykládat karty?   Jako…Continue reading Proč jsem přestala vykládat karty

pánevní dno

Jak jsem objevila své pánevní dno

O tom, že se nám s mým drahým nedaří počít děťátko, jsem se zde na webu již několikrát zmínila. Je to pochopitelně téma každé ženě nepříjemné a čím déle to trvá, tím horší pocity to provázejí. A tím větší psí kusy my, ženy, děláme, aby se nám vytoužené otěhotnění konečně podařilo. Obcházíme tedy nejrůznější mastičkáře, bylinkáře, terapeuty, doktory, chodíme na přednášky o tomhle a onomhle a nasáváme informace jako houba a všechny je samozřejmě ihned aplikujeme. Já v tomhle nejsem výjimkou. Zkusila jsem všechno možné. Těhotná zatím stále nejsem, ale musím říct, že jsem díky těm různým seminářům, pobytům a…Continue reading Jak jsem objevila své pánevní dno

offline

Dva týdny offline. V lesích. Se skauty.

Jsem skaut. A to už více než 20 let (bohové, to to letí…). Ačkoli jsem se aktivním skautováním na čas přestala, v srdci jsem skauting nosila stále a před čtyřmi lety jsem se rozhodla opět vrátit k mému starému oddílu v rodném městě. Od té doby znovu každé prázdniny jezdím na naše milované tábořiště na Skelné Huti na Drahanské vrchovině, kam jsem poprvé jela jako devítiletá vykulená skautka, kterou děsil noční les. Dnes už se nebojím, naopak. Miluji pohled na noční nebe poseté hvězdami, které se klene nad krajinou prostou světelného zněčištění. Miluji kvákání žab u rybníka, jež se nese…Continue reading Dva týdny offline. V lesích. Se skauty.