Čas posunout se dál aneb zavírám eshop

Na adrese mého eshopu najdete od pondělního rána hlášku: „Dočasně zavřeno. Vážení zákazníci, činnost eshopu je momentálně pozastavena na dobu neurčitou.“

Věřím, že pro mnohé z vás je to jako blesk z čistého nebe. V červnu jsem zavřela kamenný obchod a teď ohlašuji i zavření eshopu. Nezbláznila jsem se náhodou? Ne, nebojte, nezbláznila. Spíš naopak. Události posledních měsíců mě postupně postrčily až k tomuto rozhodnutí a já jsem vděčná Vesmíru, že zase vše zařídil tak, jak jsem to potřebovala. I když se to tak na první pohled rozhodně nezdálo.

 

Fénix roztáhl křídla

Bájný pták Fénix se stal letos mým duchovním průvodcem – od poloviny dubna, mých narozenin, pro mě totiž začal rok pod symbolem tarotové karty Smrti. Ta ovšem nepřináší nic zlého, jak by se na první pohled mohlo jevit, ale naopak jejím nejhlavnějším aspektem je Znovuzrození. A jako se Fénix znovu a znovu rodí z vlastního umírání, i v našem životě musí nejdříve umřít něco starého, aby se mohlo narodit to nové. A právě to se teď učím na všech frontách. Více o mé „cestě znovuzrození“ si můžete přečíst v článku Jako fénix z popela…

 

Fénix a rudý Měsíc

Minulý pátek jsme mohli pozorovat velmi dlouhé zatmění Měsíce v úplňku. Energie to přineslo mocné, bouřlivé. A hlavním tématem tohoto úplňku bylo totéž, co se mnou rezonuje celý tento rok. Umírání starého, zrod nového. Opouštění vzorců, lidí, věcí, které již nepotřebujeme, někdy doprovázené i bolestí a smutkem. A také nalézání úplně nových cest, nových úhlů pohledu.

Jeli jsme s mým drahým pozorovat zatmění Měsíce do Jeseníků ke kamarádce bylinkářce Gabriele na domeček. Jenom kousek od místa, kde se v dubnu odehrával čarodějnický seminář, na kterém všechen tenhle kolotoč změn v mém životě odstartoval (viz).

Už tohle samo o sobě byla změna. Vykročení z obvyklé rutiny. Výlet mimo komfortní zónu.

 

praděd

 

Leželi jsme na louce, všude kolem cvrlikali cvrčci, obloha pomalu tmavla, vycházely první hvězdy a z údolí stoupal mlžný opar. Byli jsme chvíli jen my dva a krajina. A pak jsme najednou byli tři – zpoza západního horizontu se vyhoupl Měsíc, v tu chvíli už zahalený do rudého pláště zatmění. Ta chvíle byla skutečně posvátná. Cítila jsem se jako naši předkové, kteří v takových okamžicích nábožně hleděli na oblohu, kde se odehrávalo představení, jemuž plně nerozuměli, a proto jej uctívali.

Ucítila jsem s nimi spojení. S nimi a s krajinou kolem. Zažila jsem vnímání kontinuity – nekonečný řetěz života, který na sebe navazuje. Koloběh života, kdy vše je propojeno se vším. Cítila jsem vděčnost k předkům, jejichž krev, předávaná z generace na generaci, teče v mých žilách a jimž vděčím za to, kým jsem. Uvědomila jsem si, jak pevnou součástí krajiny jsem, že jsem z ní vzešla a do ní se zas navrátím. Stala jsem se v tom okamžiku součástí proudu života tak, jako snad nikdy předtím.

 

 

Nemůžeš být úspěšná v tom, co nenávidíš

Teď udělám velký skok od rosou zvlhlé louky a magické noci až k večeru po návratu domů, do Brna, do civilizace. Celou sobotu jsme užívali přírody, Gabrieliny pohostinnosti a práce na čerstvém vzduchu. Člověk by řekl, že domů dojede odpočatý a spokojený. A já přitom dostala strašnou depresi.

Můj život mi najednou nedával vůbec smysl. Přišlo mi, že vlastně jen celé dny a noci mrhám svým časem na hlouposti. Mám pocit, že pořád pracuju, ale přitom nic není hotové. A v jednom hrozném okamžiku prozření mi došlo, že já nenávidím to, co dělám.

Do eshopu, do svého podnikání celkově, jsem za těch 5 let, co to dělám, narvala neuvěřitelné množství času a energie. Stovky, tisíce hodin práce. A návratnost této investice byla velmi malá.

Před pěti lety, v srpnu 2013, kdy jsem s podnikáním začínala, jsem si říkala, že touhle dobou už pro mě bude můj internetový obchůdek hlavním zdrojem příjmů. Nečekala jsem miliony, ale postupný pomalý růst z přivýdělku pár tisícovek měsíčně až po plnohodnotnou výplatu třeba kolem patnácti tisíc čistého. Nic velkého, ale prostá obživa tím, co mě baví.

Abych byla upřímná – to se nikdy nestalo. Přivýdělek pár tisícovek měsíčně zůstal jen přivýdělkem. A vlastně i těch tisícovek bylo celou dobu pořád skoro stejných pár, jako na začátku.

Po stovkách hodin řešení marketingu, po stovkách hodin práce na designu, focení fotek, vymýšlení nových produktů, posílání newsletterů, vylepšování každičkého aspektu, po proinvestování každé vydělané koruny zpět do podnikání, jsem zjistila, že mám stejné nic, jako na začátku. Každou volnou minutu myslím na to, co udělat na eshop, co je třeba vyřešit, zařídit, komu odepsat, co vylepšit. Můj seznam úkolů je jako hydra – jednu položku odškrtnu a další dvě se objeví. Efekt to má veškerý žádný – krom toho, že to pomalu ale jistě začínám nesnášet.

 

 

Zastavit se, nadechnout se, být

Každý byznys provázejí určité porodní bolesti. Je to normální a člověk s tím počítá. Ale pět let je už dlouhá doba na to, rozjíždět něco, co evidentně jet nechce. A já jsem už totálně vyhořelá.

V jednu chvíli jsem si uvědomila, že ve mně nová objednávka neprobouzí nadšení. Místo toho se mi z ní sevřou vnitřnosti v očekávání starostí a trablů. Výklady karet pro lidi dělám se zatnutými zuby, unavená, demotivovaná. Kdykoli je třeba vložit na eshop nové zboží, obrací se mi žaludek naruby a musím se k tomu nutit celé týdny(!), než ho nafotím a nahraju. Moje tělo mi svými reakcemi říká – už dost! Už nemůžeš, už nechceš.

A já mu konečně dávám za pravdu. Už nemůžu. Už nechci. Potřebuju to chvilku úplně vypnout a promyslet si, co dál. Všechno nadšení, všechna radost, jsou pryč. Zbyla jen rutina a frustrace. A s takovou negativní energií nelze vést úspěšné podnikání. S takovou energií nelze vést spokojený život.

Dávám si tedy od podnikání pauzu. Možná na pár měsíců, možná už navždycky, to zatím nevím. Vím jen, že potřebuju po letech zažít pocit, že mě nečeká žádná úkolová hydra. Že se chci zase ve své práci cítit (d)oceněná. A že potřebuju opravdový odpočinek – ne vyčerpané ležení na kanapi, kdy se mi ale v hlavě stejně pořád honí nedodělaná práce a zoufalství z toho, jak nestíhám a jak nevydělávám.

Zastavuji se. Nadechuji se. Jsem. Fénix roztahuje křídla a nadšeně letí k obloze. Možná tohle se mi snaží od dubna říct. Že abychom společně mohli povstat z popela, musíme spálit skutečně všechno. Tak škrtám sirkou a uvidíme, kam tahle životní stezka na křídlech Fénixe, povede.

 

Za fotku mě za pultem děkuji Seaníel.
Fotku mě v sukni ála „Lobelie Pytlíková ze Sáčkova“ má na svědomí Gabriela Tuatti.

Lúmenn2

Jsem devětadvacetiletá blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts - Website

3 thoughts on “Čas posunout se dál aneb zavírám eshop

  1. Z toho si nic nedělej, taky jsem zase „umřel“. Ale ta pocitová a osudová smrt je pro mě už málem sportem. Vždycky to nějak protrpím, ale mám pocit, že v tom je právě jádro síly a schopností seberegenerace a nové inspirace a nadhledu.
    Zlomíš v sobě strach a znovu projdeš, jako by se dalo říci „bránou smrti“.
    Přívěšek na klíče jsem měl pro Lumenn a pro jejího Alwina. Ale pak mě napadlo, že je stejně samotné taky napadne chytit se kotvy. Protože tu kotvu a kormidlo už mají vlastně dlouho v rukách.

    Na oceánu jsou některé vlny hodně silné a objevují se z ničeho nic. Člověk se na chvíli potopí a pak ho to zase vynese o kus dál. Loď se znovu vynoří i plavec, když se s vlnou spřátelí. Vlna , která tě topí a zas tě vynáší. A protože se nebojíš potopit, znovu dostaneš šanci se nadechnout. Než ten, kdo se rychle vysílí plácáním a už se nenadechne.

    Vlna je tvůj kamarád/kamarádka, kolébá a hladí, toho, kdo s ní souzní. Načerpali jsme další zkušenosti a vytvořili další výtvory, další nápady, ze kterých vzniká celé nové prostředí pro úplně něco nového, kde pak využiješ všechny ty dosavadní dovednosti a vypěstěné talenty.

    Za každými několika schody je odpočívadlo a někdy i více cest, kde jedna z nich je už pro ty, kdo zdolali několik těch schodišť a odpočivadel.

    Přeji mnoho inspirace a zase se jistě shledáme.
    Úplné uvolnění —https://www.youtube.com/watch?v=mDLqYmv4tdQ

  2. K odkazu Mirku vždycky něco napiš, abychom věděli, co jsi v něm objevil. Čím nás může zaujmout, jaké myšlenky doprovází, jaké téma doplňuje. Každopádně pěkný. Jsou na netu i zpěvačky s hezčím hlasem a emočním prožitkem a dokonce ani nejsou velké hvězdy, ale jde jim to velice krásně.
    Tady třeba človíček, sluníčko až zaběhá mráz po zádech. Za pár let z ní bude skvělý zpívající mulčičák. Jen tak dál:
    https://www.youtube.com/watch?v=Hly0rD5MO_M

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *