advent

5 rad jak nejen přežít, ale hlavně si užít ADVENT

Vždycky před Vánocemi se kromě záplavy světýlek v ulicích, hromady stánků a přehršle koled z rádia vyrojí i komentáře, které varují před komercí, spílají spěchu a hudrují na vánoční bláznění. Tento článek se mezi ně zařadit nechce. Věřím, že každý si chce užít jak advent, tak svátky „klidu a pohody“ skutečně v klidu a pohodě. Že každý v duši cítí, že Vánoce nejsou jen o dárcích, ale taky o lásce, rodině, dobrém jídle a zastavení se a zklidnění na konci roku. Ale naše domněnky, konvence, mediální masáž a tlak společnosti nás občas zahánějí do kouta a my pak nevíme, kde nám hlava stojí. Chceme to udělat „správně“, jak se sluší a patří, jak se od nás očekává. A díky tomu můžeme snadno zapomenout, jak bychom rádi tento čas prožili my.

Jak tedy advent nejen přežít, ale hlavně si ho užít?

vánoce

 

1) Plňte (si) přání

V lidech se drží představa, že na Vánoce bychom měli pod stromkem najít překvapení. Díky tomu se mnohdy dočkáme zcela nevhodných darů, které způsobí pod stromečkem rozpačité úsměvy a nakonec se na ně někdy roky práší, protože je nám je líto vyhodit. Abychom tomu předešli, tak u nás v rodině píšeme už celá léta „dopisy Ježíškovi„. Stejně, jako když jsme byli děti, pamatujete?:)

advent

Nemusíte si navymýšlet sáhodlouhý seznam a čekat jeho splnění do posledního bodu. Můžete jen napsat okruhy věcí, které by vám udělaly radost a pak se těšit, čím vás vaši blízcí překvapí. Rádi byste pastelky, ovocné čaje, věci s obrázky mandal nebo třeba cokoli, co voní po vanilce? Nebojte se to říct vašim blízkým. Dokonce na to můžete jít opačně a napsat, co vás určitě nepotěší – třeba že hrnečky už nemáte kam dávat a věci s motivem petrklíčů se vám kdysi líbily, ale za ty roky jimi máte byt vyloženě přeplácaný. Napište to, řekněte to a nestyďte se za to! Podobná přání si vyžádejte i od vašich milovaných.

Ušetříte si nejen zoufalé adventní přemýšlení, co komu nadělit, strachování se, abyste se trefily do vkusu tchýni, ale také neupřímné úsměvy o Štědrém večeru.

vánoce

 

2) Uklízejte – ale zlehka

Vánoční úklid může být vlastně docela příjemná záležitost. S koncem roku je dobré věci uzavřít. To staré vyhodit, aby nové mohlo přijít. Nachystat se na slavnostní čas a cítit se doma dobře. Uklízejte proto tehdy, kdy to rezonuje s vaší náladou. Udělejte si na to čas, nespěchejte, klidně vyhoďte celou rodinu, ať si jde zabruslit a ponořte se do úklidu jako do meditace.

Čtěte více v článku Úklid jako terapie

Nemusí být všechno nablýskané. Prach na skříních a šmouhy na zrcadlech klidně nechejte až na jaro. Proč si uhnat chřipku u mytí oken v mrazivém vzduchu, když je stejně pořád venku šero a na výhledu ven tím pádem až tak nesejde? Úklid – klid. Slyšíte ten stejný základ? Proto ukliďte jen to, co vám skutečně nedopřeje klid a kvůli čemu byste byli celé svátky jako na jehlách. Zbytek vydržel do teď, tak klidně vydrží až do jara.

vánoce

 

3) Na trhy nemusíte, pokud nechcete

Dát si svařák na náměstí a u toho poslouchat dětský sbor Sedmihlásek jako postoosmé zpívá Jak jsi krásné neviňátko je už bráno jako povinnost. Jenomže ne pro každého jsou blikající světýlka a tlačenice přiopilých lidí symbolem vánoční nálady. To ale vůbec nevadí. Nemusíte jít s davem (někdy doslova) a prodírat se kolem stánků s bramboráky, abyste si mohli stoupnout do fronty na cinkání na zvoneček.

advent

Já mám třeba tu kakofonii zvuků, stovky světel, vůni svařáku a lidské hemžení moc ráda. Chápu ale lidi, kteří z toho mají osypky. Pokud jste milovníci trhů – netahejte na ně ty své přátele, které tento způsob, jak slavit advent, děsí. A vy, které jen při představě nazdobeného přecpaného náměstí jímá hrůza, nebojte se odmítnout pozvání na punč a vyberte si návštěvu místa, které vás uklidní. Běžte si sednout do kostelní lavice, projít se bočními uličkami, kam zvuk trhů jen zlehka doléhá nebo zůstaňte doma s knížkou. Pokud vás trhy nenaplňují radostí, ale hrůzou – prostě na ně nechoďte. Není to prvomájový průvod, aby to bylo povinné:)

advent

 

4) Vánoce nejsou soutěž

„Už máš uklizeno? Já jo. A napečeno mám 10 druhů cukroví, zítra zadělám na dalších 5 a o víkendu pojedeme pro stromek, kapra a dát kytky na hrob babičce…“ Ačkoli tohle vánoční vytahování se bylo v módě spíše za časů minulých, stále ještě nezmizelo a tak určitě také máte v okolí alespoň jednoho vánočního závodníka. Toho – no buďme upřímní, asi spíš tu, která má dárky nakoupené v listopadu, uklízí snad už od října a cukroví seká rychleji, než Baťa cvičky.

I mezi „ženami lesanovitými“ se občas objevují podobné závodnice, ačkoli nejedou tolik na kvantitu, ale spíš na kvalitu. „Budu mít místo bramborového salátu bio tuřínovo kedlubnový krém, samozřejmě z vlastní zeleniny, cukroví z mrkvového pyré a kolumbijské raw čokolády, stromeček máme už třetí rok pěstěný v květináči a zdobíme ho zásadně tím, co jsme vyrobili z přírodních plodů s dětmi.“ Prostě naše Vánoce budou dobré, lepší, nejlepší.

vánoce

Vánoční závodníci mají chuť se poměřovat a vy vedle nich začnete trpět pocitem, že vaše tři druhy nepečeného cukroví z úplně normální čokolády, stromek od obchoďáku a neumytá okna, z vás dělají nějaký póvl. Možná začnete kmitat, abyste je dohnali, možná si jen nalijete o hrnek svařáku navíc a budete se kabonit nad vlastní neschopností.

Jenomže Vánoce nejdou vyhrát. Advent nemusíte prokmitat u plotny ani za každou cenu mít tak eko bio Vánoce, že by se i nahý Ježíšek ve chlévě styděl za svůj konzumní přístup. Nezávoďte, Nesoutěžte. Ať si každý dělá Vánoce po svém- vy je udělejte taky po svém. Tak, abyste si je hlavně vy a vaše rodina užili.

vánoce

 

5) Vymyslete vlastní tradice

Advent někdy připomíná plnění jakéhosi „to do listu“. Adventní věnec? Splněno. Svařák? Splněno. Pečení cukroví? Splněno. Zazvonění na zvoneček, pohlazení oslíka, vyzdobení domu… Zkuste si do tohodle davového odškrtávání položek vnést něco vlastního, něco osobního. A nemusí to být nějaká super originalita, stačí, že si nějaké adventní zvyk přizpůsobíte na míru a vdechnete mu osobitost.

My třeba s manželem každý rok zdobíme stromeček už 2 týdny před Vánoci a u toho si pouštíme metalové koledy od kapely Twisted Sisters. Dárky balíme také společně, obvykle u nějaké pohádky. A já a mí sourozenci dostáváme od maminky – a maminka od nás – ručně vyrobený adventní kalendář, v němž si každý den otevíráme jeden pytlíček s drobným dárkem.

Vaše vlastní tradice pro vás získají mnohem větší hloubku a adventní čas budete mít pak více ve svém srdci, než abyste pořád koukali, jak to mají ti okolo.

pytlíčky

Ten nejkrásnější, nejšťastnější a hlavně klidný advent přeje Lúmennka

A pro ještě větší klid duše můžete nakoupit dárečky u mě na eshopu.
Garanci doručení do Vánoc mají všechny objednávky uskutečněné a zaplacené do pondělí 16.12. 10:00 hodin.
Abyste to měli super jednoduché, mám pro vás ty
kterými uděláte radost všem svým blízkým a pak už si jen hodíte nohy na stůl:)
(Stačí kliknout na obrázek a dozvíte se víc:))

 

Lúmenn

Jsem blogerka, čarodějka a taky nenapravitelný snílek. Již od roku 2009 pro vás píšu tento web. Snažím se rozdávat světlo a lásku a jsem tady vždy, když potřebujete pomoci. Navštivte také můj e-shop Angelum Lucis a udělejte si radost ručně vyráběnými magnetky, malovanými mandalami nebo dalším esoterickým zbožím. S dotazy se na mě obracejte v poradně.

More Posts

3 thoughts on “5 rad jak nejen přežít, ale hlavně si užít ADVENT

  1. Nejhezčí zážitky v této roční době jsou zážitky s těmi, se kterými se rádi vidíme.
    Pak ty osvícená a vyhřátá místa, kde, jako kdyby voní lidskost, lidská dobrota.
    A je to cítit i vidět třeba v podobě srdečných lidí, kteří připravují něco voňavého na ochutnání. Nebo plápolá oheň s něčím voňavým, co se připravuje. Třeba i ta pečená brambora na paprice.
    Někteří jsou před Vánoci soutěživí až moc. Ale nemělo by to být o stresu.
    Dáváme si přece dárky celý rok, ve správnou chvíli na správném místě a ty Vánoční dárky jsou už jen takové to okrasné ovoce na dortu. Někteří to mají bohužel jinak, že celý rok se k tomu nemohou přimět, aby si dávali to, co jim udělá vzájemnou radost , a tak mají Vánoce na to, aby alespoň chvíli věnovali něco z lásky. Některým se ani to nepovede a v podstatě dají jen tak něco, aby se prezentovali, ukázali se v lepším světle. Dejme jim tu šanci.
    I kdyby Vánoc nebylo , v tomto období, kdy zima uspala přírodu, potřebují pospolitost a společenství, a tak vždycky něco takového bude. Protože to lidé potřebují k životu.
    Jde jen o to, jak to období stráví. Budou zpívat, scházet se.

    Dodělávat , co se dá. Uklízet, aby se připravili na nové. Budou se víc scházet. Sdílet dárky a laskavosti, jak jen to umí. Hledat, co vlastně ostatní chtějí, co potřebují a co my sami víc potřebujeme. Dávat dohromady výsledky svých snažení a radovat se z ozářené hromádky toho, co se nám všem podařilo za ten rok vytvořit.
    Měli bychom se těšit na další rok.
    Těšíme se, aby to nové, co jsme si nadělili a nadělovali po celý rok, nám přinášelo radost každým dnem.

    Každý den je důvod k nové radosti.

  2. Je to doba radostného očekávání příchodu Spasitele, v adventním období si křesťané připomínají dva příchody Ježíše. (první příchod) narození Ježíše v podobě člověka. Tomu druhému ( na konci časů) Poslednímu soudu. Očekávat příchod spasitele a vykupitele na konci časů ( kde je čas, je i prostor) je přinejmenším v dnešní době tmářské, protože na konci časů člověk nebude již existovat, čili ani nebude ten, kdo by očekával. Není to ( trochu pozdě ) sranda? Nehledě na to, že spasitel a vykupitel již dávno přišel, čehož si křesťané a jiní ve své zaslepenosti ani nepovšimli. pozornost k osvícení otvíral jan křtitel křtěním ( rituálem ) duchem svatým pomocí vody ( kolébky života ). ježíš křtil duchem svatým ( pouze své apoštoly ). nyní křtí duch svatý sám sebou každého kdo o to požádá, neboť toho má každý živého v sobě a netřeba k tomu žádné prostředníky ( bezduché rituály a zvyky ). stačí mít čisté přání a probudit ho v nás… Očekávat něco, co už je zde a tady je marnost nad marnost…záleží jen na nás, zda ho chceme poznat v podobě tvořitele, ničitele anebo udržovatele. Spíše dává smysl slavit vzkříšení, protože duch je vždy nad hmotou (časoprostorem), byl, je a bude věčný. Časoprostor podléhá změně. Vy ale nejste dočasní, nebo ano (žijete v iluzi)?

  3. Mirku , když tady tak žalostně sténáš. Nebudu reagovat za ty lidi, do kterých se obouváš a reagovat na každou položku tvého názoru, by bylo zbytečné. To je tvá cesta poznávání a učení se.
    Těch křesťanských názorových proudů je celá řada. Mají společné prvky, proto se řadí do té množiny křesťanů. Ale také i v těch podmnožinách jsou lidé a je jich mnoho, a každý hovoří jak chápe. Řadu let diskutuji živě a osobně s mnoha lidmi různých názorů, a to přátelsky. Tak poznáš víc. Paradoxem je, že bohužel si musíš ty směry všechny nastudovat a zabere to hodně let. A nikdo znáš studovat nepřestal a nepřestane. Nikdy, nikdy to nestihneme. Nikdo z nás. To je dané. Proto jsme tady na zemi, abychom život žili a učili se stále dál.

    Že očekávají příchod Ježíše. To je pravda. Ale není pravda, že by tvrdili, že na konci časů člověk už nebude. Tos nepochopil žádný z duchovních směrů. Všechny totiž stojí na tom, že ty, jako bytost jsi věčný a odkládáš jen tělesnou schránku. Některé, v nejvyšším stupni ovládání sebe sama tvrdí, že dokonce jen odejdou, ale já nic netvrdím a nic neříkám.
    Ale tím ti nechci motat hlavu.
    Sám ať si najde každý materiál ke studiu, dělám jiné věci, žiju opravdový život. To není pro začátečníky a je lepší o tom ani nemluvit. Když poslouchají prvňáčci, nemůžeš na ně vybalit vysokou matematiku ( obrazně ). Nepochopí nic.
    A to, že tvrdíš, že křesťané, aniž bys upřesnil, že jen někteří, si nevšimli toho, že spasitel a vykupitel již dávno přišel, je tvoje mylná představa.

    Já na rozdíl od tebe nehovořím stylem, jako bych se bavil s každým obyvatelem země, ale povětšinou si toho všimli, že již přišel a že je mezi námi, že je v srdcích lidí a že lidé jsou jeho částí. A že ho spatřují v každém člověku, kterému má člověk pomáhat, tak, jak je to on sám učil. A že každý, pokud chce, ho může provázet, následovat a být jeho součástí.
    Pro začátečníky ve studiu názorů a tvrzení je to složitější, ale tak to skutečně dlouhodobě mnoho křesťanů říká, cítí a chce žít, neříkám, že se to všem daří.
    A možná jsi ani nepochopil jakým způsobem jeho příchod očekávají. Ty si možná představuješ, jako možná někteří z nich, proto ti to nevyčítám, že někteří to tak možná fakt vidí, že přijde stařéček s hulkóó a začné ňó mávat na ovce a ovce začnou zázrakem štěkat na jeho povel a vlci se leknou. To zas někteří si myslí o Židech a možná to tak v tom smyslu některý žid i položí. Že přijde mesája, který všecky smete a jich pár vyvolených posadí do zlatých křesel a bude to paráda. Takovou pohádku taky už snad dnes nikdo ani nechce slyšet.
    Doba se mění. Lidé používají selský rozum a to je dobře.

    Bude nová společnost, začíná se rýsovat. Boří se staré mýty, sice vznikají i nové, ale zvítězí nakonec člověk a lidskost. Je jen otázkou času , kdy to bude. V tom je právě ta svoboda člověka, že tvořivé vědomí, zdroj, stvořitel, řikej , jak chceš, má svatou trpělivost a přetrpuje , když děcka zlobí. Naštěstí dobrých lidí je stále dost na to, kteří se snaží věci napravit a to je součástí těch principů, které jsou stvořeny. Jsou zde ochránci cenného života a lásky.
    Je na nás jak život prožijeme, jen my to můžeme dokázat.

    Porazit draka a zachránit princeznu. Nikdo to za nás neudělá. To jsou obrazy z pohádek, tak to funguje. A samozřejmě i další principy. Porazit zlo a zachránit lásku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *